Žírné buňky pojivové tkáně označované jako mastocyty jsou známy především významnou rolí při vzniku alergických reakcí a podílem na vzniku anafylaktického šoku. Byl jim připisován i lví podíl na účinku hadích a hmyzích toxinů. Mastocyty měly v reakci na toxiny uvolňovat další toxické látky a tím posilovat efekt živočišných jedů. Výzkum vědců ze Stanford University v kalifornském Palo Alto vedených Martinem Metzem a Stephenem Gallim však odhalil dosud neznámou obrannou roli mastocytů. Zprávu o tomto objevu zveřejnil prestižní vědecký týdeník Science.
Mastocyty uvolňují celou řadu biologicky aktivních molekul. Patří k nim i proteázy. Některé z nich rozkládají molekuly endothelinu-1, jenž se účastní na mnoha patologických procesech včetně sepse. Podílí se i na vzniku astmatu nebo na zvýšení krevního tlaku. Mastocyty jsou za určitých podmínek schopny potlačit efekty endothelinu-1. Vylučují proteázy, jež rozkládají endothelin-1 a mají proto antiseptické účinky.
Mnohé z hadích toxinů se chemickou strukturou podobají endothelinu-1 a mohou být rovněž štěpeny proteázami mastocytů. Galli a Metz testovali účinky toxinů zmije Atracaspis microlepidota, chřestýše Crotelus atrox a ploskolebce Agkistrodon contotrix na myších, které byly cíleným zásahem do dědičné informace zbaveny mastocytů.
Ukázalo se, že přítomnost mastocytů zvyšuje destinásobně odolnost k jedům. To platí i pro toxiny z jedových žláz včel. Významnou roli při rozkladu těchto jedů sehrává v organismu myši proteáza karboxypeptidáza A uvolňovaná mastocyty. Lidské mastocyty jsou v produkci této proteázy stejně výkonné jako myší mastocyty, a tak Galli a Metz předpokládají, že obranná reakce mastocytů chrání před živočišnými toxiny i člověka.
Ve hře však mohou být i jiné molekuly uvolněné z mastocytů. Například heparin je znám svou „lepkavostí“ k širokému spektru látek nesoucích kladný náboj. Může se vázat i na kladně nabité úseky molekul živočišných toxinů a tím je inaktivovat.
Pramen: Science