Poprvé syntetizoval DDT německý chemik Zeidler už v roce 1874. Věhlas si dobyla díky švýcarskému chemikovi Paulu Müllerovi, který v roce 1939 objevil její schopnost zabíjet hmyz. V roce 1948 za to dostal Nobelovou cenou.
Dnes je používání DDT ve většině zemí světa zakázáno. Jeho vzestup a pád bývá uváděn jako názorný příklad zaslepenosti moderní vědy. Ve čtyřicátých letech bylo DDT masově používáno a lidstvo v něm vidělo klíč k řešení řady závažných problémů. Negativní účinky insekticidu se projevily až s notným časovým odstupem. Od sedmdesátých let patří DDT k chemikáliím s tou nejhorší pověstí.
Malárie patří k největším metlám současného světa. Choroba vyvolaná cizopasnými prvoky zimničkami ohrožuje dva a půl milionů obyvatel Země. Půl milionu z nich každoročně onemocní a milion lidí na malárii zemře. Znamená to, že na malárii umírá v průměru jeden člověk každých třicet sekund. Teď, zítra, za týden, za měsíc.
Plných 90% obětí pochází z Afriky. Drtivou většinu jsou těhotné ženy a děti mladší pěti let. Lidstvo si dalo za úkol redukovat do roku 2010 počet nemocných malárií na polovinu. Už teď je jasné, že je to nereálný cíl. Počty lidí nakažených zimničkami neklesají. Naopak, neustále rostou. Co s tím?
Efektivní metody boje s malárií jsou zaměřeny na komáry, kteří původce této choroby přenášejí. Ochranu před nimi by měly skýtat moskytiéry nasycené insekticidem. Nedovolí komárům proniknout ke spáčům a hmyzí přenašeči malárie při přímém kontaktu s moskytiérou uhynou. Postup malárie však přesvědčivě dokazuje, že moskytiéry s insekticidy staví přívalu malárie do cesty jen chabou a notně děravou hráz. Navíc jsou drahé a zdaleka se nedostanou ke všem.
Čím je nahradit? Na tuto otázku odpovídá Arata Kochi, jenž má na starosti boj s malárií ve Světové zdravotnické organizaci.
„Nejúčinnějším insekticidem pro likvidaci malárie zůstává DDT.“
Na první pohled nedává tato odpověď smysl. Pokud je DDT tak skvělé, tak proč se nepoužívá? Pro odpověď se musíme vrátit do roku 1962. V létě tohoto roku vyšla kniha Rachel Carsonové „Tiché jaro“. Její poselství bylo jednoznačné. Masové nasazení pesticidů – a DDT zvlášť – ohrožuje přírodu a člověka. DDT má schopnost kumulovat se v tukové tkáni a je to látka velmi stabilní. Rachel Carsonová vyšla z výsledků pozorování, které dokazovaly, že nahromadění DDT v těle ptáků způsobuje slábnutí skořápek vajec. Opeřenci nejsou s to vyvést mláďata a hrozí jim vyhynutí. Nakonec může přijít „tiché jaro“ – jaro, když už nezazpívají ptáci. Emotivně napsaná kniha otřásla veřejností. Prakticky současně dopadla na obyvatele rozvinutých zemí druhá rána. Ukázalo se, že lék thalidomid užívaný těhotnými ženami vyvolává vážné poškození plodu. Narodilo se sedm tisíc tzv. thalidomidových dětí. Měly defektně vyvinuté končetiny. Někdy stačilo, aby si nastávající matka vzala jednu jedinou tabletu.
Svět byl v šoku. Kolik podobných „biologických časových bomb“ jsme už sami na sebe nastražili?
Od roku 1970 se světem valila vlna zákazů DDT. Přistoupily k nim i země, které tuto látku využívaly k hubení komárů přenášejících malárii. A to navzdory skutečnosti, že přínos DDT byl nesporný. V roce 1951 trpělo v Indii malárií 75 milionů lidí. Za deset let klesl počet nemocných touto chorobou na 50 000.
Průměrná délka života se díky tomu prodloužila z 32 let v roce 1948 na 52 let v roce 1970. Přesto musely dát rozvojové země DDT vale. I stopové množství DDT činilo jakýkoli produkt neprodejný na trzích ekonomicky vyspělých zemí. Stačilo totiž, aby některý z jejich exportovaných produktů obsahoval stopy DDT a rázem byl v ekonomicky vyspělých zemích neprodejný. A rozvojové země peníze nutně potřebovaly i na nekončící boj s malárií. Nové insekticidy, jimiž chtěly nahradit DDT, byly mnohonásobně dražší. Náhražky DDT navíc odváděly za hodně peněz jen málo muziky.
Jižní Afrika se vzdala DDT v roce 1996 a v té chvíli čelila mase komárů Anopheles funestus, který nepředstavoval v této zemi vážnější hrozbu celých čtyřicet let. Komáři si rychle vyvinuli odolnost k novým insekticidům. V roce 2000 musela Jižní Afrika vzít DDT opět na milost. Nic jiného nedokázalo děsivý vzestup malárie zastavit.
Návrat DDT neznamená rehabilitaci masového užívání tohoto insekticidu z let 1940 až 1973, kdy se do přírody dostalo asi 2 miliony tun této látky. V některých zemích ale nelze chránit obyvatele před přenašeči malárie jinak než postřikem vnitřních stěn jejich obydlí malými dávkami DDT. Pokud to neuděláme, budou zimničky i nadále vraždit tempem jedné oběti každých třicet vteřin. A můžeme si být jisti, že nepoleví, spíše naopak.
Šance, že se takto použité DDT dostane do životního prostředí, je minimální. Ani pak nebudou jeho dopady tak drastické, jak tvrdila Rachel Carsonová. Pták, který má v potravě dostatek vápníku, snáší vejce s normální skořápkou i v přítomnosti DDT.
Původní zprávy o tom, že DDT vyvolává u lidí nádorová onemocnění, postihuje jejich imunitní obranu nebo zpomaluje vývoj dětí, se v nejnovějších studiích nepotvrdily. Malárie představuje mnohem závažnější hrozbu. Mexická lékařka Brenda Eskenazi, která měřila IQ dětí v oblastech, kde se pro boj s malárií stále používá DDT, k tomu řekla: „Raději bych měla dítě, které má o tři body nižší skóre IQ, než abych je viděla umírat na malárii.“
Pokud postavíme DDT mimo zákon a přestaneme jej vyrábět, budeme mít na svědomí dětské životy.
Pramen: WHO, Nature Medicine,