Obdobou nemoci šílených krav, neboli BSE, je u lidí jedna z forem Creutzfeldt-Jakobovy choroby, tak zvaná variantní Creutzfeldt-Jakobova choroba, neboli vCJD. BSE je tedy infekční infekční choroba a je přenosná na člověka. Pokud jí člověk onemocní, vyvine se u něj v CJD.
Vědci z University of Texas Medical Branch (USA) zveřejnili v červencovém čísle odborného časopisu Science, že na pokusech s křečky, které infikovali priony, které způsobují prionovou chorobu BSE, se jim podařilo zjistit onemocnění v „klidové“ fázi. Nakažené křečky jejich nový test dokáže odhalit již po jednom týdnu od doby jejich nakažení. Zatím testy umožňovaly vyšetření provést ze vzorku mozkové tkáně. To znamená, že zvíře bylo nutno nejdříve utratit a pak teprve provést laboratorní vyšetření. Nový test se provádí z krve a nemocného jedince se daří odhalit celé tři měsíce před tím, než se u něj objeví první klinické symptomy onemocnění.
Prvním autorem článku je profesor Claudio Soto. Jako jeho spolupracovníci jsou uvedeni: docent Joaquin Castilla a asistentka Paula Saá. Detekční techniku, na které je test založen, označují jako PMCA. Je to zkratka začátečních písmen názvu, který by se dal do češtiny přeložit jako cyklická amplifikace šmodrchajícího se proteinu. Princip metody spočívá v tom, že se k testovanému vzorku přidá malé množství zdravého „nezašmodrchaného“ prionového proteinu. Směs testovaného a dodaného proteinu se na sebe nechá působit. Pokud vzorek obsahuje infekční priony, začne se dodaný zdravý protein podle nich „šmodrchat“ a měnit na infekční priony. Ty začnou vytvářet nepatrné shluky, které však tak nepatrné, že je žádná detekční metoda neodhalí. Aby se dala reakce vyhodnotit, shluky se rozbijí ultrazvukem. Tím vznikne velké množství jednotlivě se pohybujících infekčních prionů.
Když se k nim přidá další „porce“ zdravého proteinu, okolo každé infekční částice se začnou znovu tvořit další shluky nově vzniklých infekčních prionů. V testovaném vzorku tak narůstá množství infekčních (zašmodrchaných) prionů. Ani to však nestačí. Celý krok je potřeba opakovat mnohokrát. Zznovu a znovu se shluky rozbíjí ultrazvukem a přidává se zdravý protein. Zhruba po sedmdesáti hodinách jsou infekční priony namnoženy do takového množství, že je lze odhalit. Ve vzorku, který priony neobsahoval, se dodaný protein nemá podle čeho „šmodrchat“ a infekční priony se nevytvoří - vzorek i po mnoha „kolech“ procedury zůstává stále „čistý“.
Předností metody je, že se daří detekovat priony v době, kdy na zvířeti nejsou žádné známky choroby patrné. A že se jedná o priony které jsou následkem infekce lidskými priony. Vše nasvědčuje tomu, že technika bude fungovat také u lidí. To by mělo velký význam, protože dosud není obdobný test k dispozici a choroba vCJD se dá zjistit jen při pitvě zesnulého, tedy za předpokladu, že pozůstalí pitvu a odběr vzorků nervové tkáně z mozku a nebo prodloužené míchy dovolí.
Nový test by tedy umožnil snížit riziko dalšího šíření choroby při transfuzích krve, protože test by měl zjistit, zda krevní konzerva od dárce neobsahuje skrytou hrozbu v podobě prionů způsobujících vCJD. Tato hrozba je stále reálná, především v zemích, kde byl vysoký výskyt případů BSE u skotu. Tak například Angličané, kteří se nakazili v době kdy v Britanii vrcholila infekce BSE u skotu, mohou v sobě mít zárodky choroby, aniž by na nich bylo cokoli patrno. Inkubační doba prionové choroby může být až čtyřicet let.
Velký význam by tento test měl také pro veterinární službu, která bdí nad bezpečností potravin. I u zvířat lze zatím vyšetřit zvíře jedině tak, že se utratí a provede se vyšetření jeho nervové tkáně (vzorek mozku nebo prodloužené míchy). Neexistence provádět testy z krve vede k tomu, že se zatím utrácí všechna zvířata, která jsou v podezření, že se mohla z krmiva nakazit. Stanovují se takzvané kohorty a mnohdy se utrácí stovky chovných zvířat zcela zbytečně.
Podle nám dostupných informací profesor Soto již provádí pokusy jak se vzorky lidské krve lidí nakažených vCJD, tak se vzorky krve z nakaženého skotu. Jeho snahou je připravit komerčně využitelný test pro klinické použití. Jeho mateřské universitní pracoviště, s ním jako s privátní osobou, vytvořilo společnost Amprion. Ta by měla test uvést již brzo do praxe.
Vlastnictví testu na BSE z krve oznámilo v minulosti již několik týmů. Velkou bublinou se ukázalo být i prohlášení Billa Hogana, ředitele kanadské společnosti Vacci-Test Corporation se sídlem v Calgary. Ten se dušoval, že takový test mají, již v polovině loňského roku.
Prakticky neupotřebitelný se ukázal být i test vyvinutý Stanleyem Prusinerem. Ten se zdál být osobou nad všechny povolanou, neboť to byl právě on, kdo priony objevil a dostal za to Nobelovu cenu. I on si na testu ale „vylámal zuby“.
Ve výčtu osob, které prohlašovaly, že test na priony z krve již mají, byl i sám Soto. Ten již před rokem také prohlašoval, že test má a že jej do půl roku uvede do praxe. Že by měl tentokrát pravdu?