Spor amerického biologa Jonathana Tillyho s jeho odpůrci vstoupil do nové fáze. Připomeňme si, že americký biolog nejprve zavrhl padesát let tradované dogma o tom, že se samice savců rodí s konečným počtem vajíček v pohlavních žlázách a po zbytek života jim z nich jen a jen ubývá. Většinu vajíček padne za oběť buněčné smrti. Jen malá část dozrává a po oplození se vyvine v potomka. Tilly v roce 2004 dokázal, že při tempu, jakým vajíčka v myších pohlavních žlázách hynou, by musela být samice během tří týdnů neplodná.
Dospěl k názoru, že se zásoba vajíček obnovuje i po narození a po dosažení puberty. O rok později naštval Tilly valnou část odborné veřejnosti studií, v které dokazoval, že buňky pro tvorbu nových vajíček vznikají v kostní dřeni a do vaječníků migrují krví. V komentářích k výsledkům studie uvažoval o tom, že při transplantaci kostní dřeně a možná i při krevní transfuzi mohou pacientky získat cizí „vajíčkotvorné“ buňky. Následně pak mohou zplodit dítě, kterému nejsou biologickou matkou. Tradiční zásada „matka je vždy jistá“ se zdála zpochybněna. To už byla pro jedenáctku předních světových reprodukčních biologů „silná káva“ a v otevřeném dopise Tillyho závěry odmítli.
V polovině června se v předstihu před papírovým vydáním objevil na webu vědeckého časopisu Nature článek týmu vedeného Amy J. Wagersovou z Harvard Medical School, který „kostně-dřeňový“ původ vajíček zpochybňuje. Vědci využili chirurgicky na dlouhou dobu propojili krevní řečiště dvou myší tak, aby si navzájem „vyměňovaly“ krev. Autoři studie vycházeli z předpokladu, že pokud krví migrují buňky předurčené k usídlení ve vaječnících a k následné tvorbě vajíček, pak si budou myši propojenými krevními oběhy vyměňovat nejen krvinky, ale i tyto „předvajíčkové“ buňky. Propojili krevní oběh myši nesoucí v každé buňce těla gen pro zelený fluoreskující protein s krevním řečištěm obyčejné myši. Myši spolu sdílely krev po několik měsíců a pak jim Wagersová a spol. podaly dávku hormonů, jež vyvolává dozrání a uvolnění velkého počtu vajíček. Celkem jich získali několik desítek. Výsleky nenaplnily předpoklady založené a Tillyho teorii. Myš se zeleně fluoreskujícími buňkami měla výhradně vajíčka fluoreskující. Naopak, u obyčejné myši se žádné fluoreskující vajíčko nenašlo. Autoři studie z toho vyvozují, že kostní dřeň žádnou buněčnou surovinu pro vznik vajíček do krevního oběhu nevysílá. Jsou přesvědčeni, žen dogma o konečné zásobě vajíček ve vaječníku samic znovu postavili na nohy.
„Jasně jsme prokázali, že Tilly nemá pravdu,“ prohlásil jeden z největších Tillyho kritiků David Albertini z University of Kansas.
Tilly se brání. Ve své loňské studii prokázal, že z buněk kostní dřeně vznikají nová vajíčka, která se uhnízdí ve vaječnících. O tom, zda tato vajíčka také dozrávají, uvolňují se z vaječníku a mohou být oplozena, se tu nic neříká. Tým Amy Wagersové ale sledoval jen dozrálá a uvolněná vajíčka a nenakoukl dovnitř vaječníku. Je tedy možné, že pravdu má jak Tilly tak i Wagersová. Nová vajíčka vznikají a rekrutují se k tomu z kostní dřeně. V populaci dozrálých vajíček uvolněných z vaječníku mají jen malé – pokud vůbec nějaké - zastoupení. Příliv buněk a vznik nových vajíček by byl nesmírně důležitý i v tomto případě, protože přítomnost vajíček je klíčová pro správnou funkci celého vaječníku.
„Jenom hledá něco, co by ještě mohlo z jeho teorií přežít a už to s tím trochu přehání,“ odbyl Tillyho námitky Albertini.
Jenže Tilly se může opřít o výsledky studií, které hrají ve prospěch jeho teorií. Australský tým Jocka Findlaye z Monash University publikoval studii, v které dokazuje, že myším od puberty do „středního věku“ ve vaječnících neubývá vajíček. K obnově pohlavních buněk tedy zjevně dochází. Tilly má v oponentím řízení další práci, která potvrzuje „import“ buněk z kostní dřeně vaječníkem.
Je možné, že se už brzy bude o Jonathanovi Tillym psát znovu, tentokrát pod „hvězdně válečným“ titulkem „Tilly vrací úder“.
Pramen: Nature, Reproduction, Cell