Představte si idylickou krajinku ve stylu jižních Čech. Všude ticho, klid, vánek si pohrává s hladinou jezera. Na jezeře plavou kachničky, krása. Kupodivu se nepíše 21. století, ale jsme hluboko v minulosti, přibližně 110-115 miliónů let předtím, než vůbec někoho napadlo zaznamenávat čas. Nepředstavitelně bohaté čínské druhohorní sedimenty totiž opět vydaly skoro zázračný nález, který přiložil nové dílky k velikému puzzle fylogeneze ptačí linie.
Mezinárodní tým badatelů pod vedením Petera Dodsona z University of Pennsylvania se nedávno hrabal v ranně křídových jezerních sedimentech v dnešní pánvi Changma v severozápadní části čínské provincie Gansu, což je na sever od pomyslného středu Číny. Jejich dřina urodila 5 luxusně zachovalých kostřiček fosilního ptáka Gansus yumenensis. Ten je vědě známý už docela dlouho, od roku 1983, kdy našli nic moc velký kus jeho nohy. Jmenuje se rodovým jménem podle provincie a tím druhovým podle blízkého města. Oproti jiným čínským fosíliím má tím pádem naštěstí ještě vcelku dobře stravitelné jméno. Z takového nálezu se sice něco vyčíst dá, ale leccos taky nedá a tak byl Gansus sice popsán, ale poté mlčky uložen k ledu, mnoha dalším podobným fragmentárním nálezům, o nichž se toho nedá říct příliš mnoho rozumného.
Teď je ale všechno jinak. Nalezené kostry jsou výjimečně hezky trojrozměrně zachovalé, nejsou to žádné klasické fosilizované placky. K paleontologické nirváně šťastným nálezcům scházejí jen lebky a to kupodivu ve všech případech. I tak je to ale nález hodný učebnic. Gansus totiž podle fylogenetické analýzy celého souboru nyní zviditelněných znaků jednoznačně patří na bázi linie moderních ptáků a vzhledem ke stáří vrstev, z nichž byl vyzdvižen, se stává nejstarším známým příslušníkem celé skupiny Ornithurae. Ta zahrnuje moderní ptáky a jejich blízké fosilní příbuzné. Jde o posun cca 10 miliónů let zpátky do minulosti, což by se mohlo zdát málo, ale ve skutečnosti to dělá 10% doby dosavadní známé existence této vývojové linie.
Z nových nálezů lze krom jiného i slušně interpretovat životní styl Gansuse. Ten je poměrně pozoruhodný – kachní. Tihle ptáci měli plovací blány a detaily na kostrách v porovnání s dnešními ptáky krásně ukazují, že plavali na hladině, velmi pravděpodobně se i potápěli a byli schopní vzlétnou z vody. Prostě úplně kachny. Jediné, co se nedá přímo odvodit je to, co si dopřávali ke svačině. Rozhodně něco se vztahem k vodě, ale až případný nález lebky se zobákem ukáže, jestli preferovali ryby, hmyz nebo nějaké vodní rostlinstvo.
Gansus taky ukazuje, jak se linie moderních ptáků, Ornithurae, oddělila od sesterské linie enantiornitidů. Zdá se, že se evoluce moderní ptačí linie rozběhla ve vodě a v mokřadech a že všichni dnešní ptáci pocházejí z „kachních“ předků. Enantiornitidi vypadali docela jako moderní ptáci, ale měli krom jiných detailů jinak srostlé kosti na kostře nohou. Už se jich našlo spousta, hlavně zase v Číně. Žili v mnoha různých prostředích, byli nejrůznějších velikostí a hráli rozličné ekologické role. Někteří byli zubatí, jiní ne. Od začátku do konce křídy byli jednoznačně na koni a předci dnešních ptáků byli vedle nich takoví chudí příbuzní.
Pak přišlo vymírání na konci křídy, enantiornitidi zmizeli jako mávnutím proutku a ve vzduchu zvítězili ptáci. V rámci diskuzí o vymření dinosaurů je tohle docela zajímavý postřeh. Co se to tehdy vlastně stalo, že to odnesli enantiornitidi a nepříliš úspěšní a zároveň prakticky úplně stejní moderní ptáci ne? Pro úplnost dodejme, že například i krytosemenné rostliny pravděpodobně pocházejí z podobných biotopů. Voda možná tím, jak vytváří mozaikovité prostředí v krajině a po organismech žádá nové chytré adaptace, docela přeje evoluci.
Pramen: Science 312(5780): 1640-1643.