Herpetologové zatím popsali zhruba tři tisíce druhů hadů. Asi šest stovkám dali nálepku „jedáci“. Především v Africe a jihovýchodní Asii představuje hadí uštknutí závažný problém. Oficiální statistiky Světové zdravotnické organizace uvádějí asi 2,5 milionů případů uštknutí hadem ročně, z čehož má 125 tisíc případů smrtelné následky. Podle mnohých odborníků jsou tato čísla zřejmě podhodnocena. V nepálské lokalitě Východní Terai je ročně evidováno v průměru 162 úmrtí na hadí uštknutí na 100 tisíc obyvatel. V některých oblastech je uštknutí hadem u rolníků tak časté, že je tu považováno za „nemoc z povolání“. Častou obětí hadího uštknutí jsou děti. Mnoho lidí, kteří hadí uštknutí přežijí, má trvalé zdravotní následky vyvolané především poškozením tkání hadími toxiny.
A- africká zmije Echis ocellatus
B- kobra
C – křovinář Bothrops asper
Nejvážnější následky má uštknutí hady z čeledi Elapidae, především uštknutí kobrami, bungary, mambami, australskými hady a mořskými hady. Pozadu nezůstávají ani hadi z čeledi Viperidae, mezi něž patří kromě „klasických“ a „netradičních“ zmijí i chřestýši. V Africe dochází nejčastěji k uštknutí zmijemi z rodu Echis. V Centrální a Jižní Americe jsou nejčastější otravy po uštknutí křovináři Bothrops. Na asijském kontinentu představují nejčastější nebezpečí kobry a bungaři.
Základním prostředkem pro léčbu otravy po hadím uštknutí jsou stále antiséra vyráběná z krve koní a ovcí „naočkovaných“ hadím jedem. Velký problém pro produkci antisér představuje pestré spektrum toxinů u každého hadího druhu, jež se může lišit dokonce i v závislosti na roční době a lokalitě. Účinek antiséra je razantní proti celkovým efektům toxinu, jako je narušená srážlivost krve a krvácivost. Rychle zabírají i proti nervovým toxinům zasahujícím na místy za nervovými spoji – synapsemi.. Na neurotoxiny účinkující před synapsemi zabírají antiséra slabě. Stejně tak nechrání antisérum oběť hadího uštknutí proti lokálnímu poškození tkání, ke kterému dochází příliš rychle, než aby jej protilátky antiséra stihly potlačit. Dalším problémem spojeným s použitím antisér jsou jejich vedlejší účinky, např. vyvolání horečky, kontaminace viry a především rozdráždění imunitní obrany pacienta.
Produkce antisér proti hadím jedům prochází velkou krizí především v Africe, kde řada výrobců ukončila činnost. Příslibem do budoucna jsou nové trendy, které by mohly podle některých expertů obor produkce antisér opět oživit. Kromě nových metod čištění protilátek a likvidace případné virové kontaminace pasterizací či nanofiltrací se mění i systém produkce protilátek. Hledají se nové zvířecí druhy pro imunizace. Velké naděje jsou upírány ke kuru domácímu, který je schopen produkovat protilátky proti hadím toxinům ve vaječném žloutku. Dalším slibným živočišným druhem je velbloud a to především s ohledem na jeho zvláštní typ imunoglobulinu G, který postrádá jednu ze svých typických částí, tzv. lehký řetězec.
Ukázkou pronikání molekulární genetiky a genomiky do oboru produkce antisér proti hadím toxinům je práce týmu z liverpoolského Alistair Reid Venom Research Unit zveřejněná v červnovém čísle časopisu PLoS Medicine. Vědci vedení Simonem C. Wagstaffem sledovali aktivitu genů v buňkách jedových žláz africké zmije Echis ocellatus, která je nejčastěji uštkávajícím „jedákem“ západní Afriky. Genetici určili spektrum aktivních genů v jedových žlázách v období intenzivní syntézy toxinů a vytipovali mezi nimi skupinu genů kódujících proteiny ze skupiny metaloproteináz. Tyto proteinázy se významně podílejí na účinku toxinů zmijí rodu Echis a kromě jiného vyvolávají vážné krvácení.
Ze „sady“ aktivních genů vybrali vědci celkem sedm sekvencí, jež kódují klíčové části (epitopy) zmijích metaloproteináz, a ty spojili do jediného řetězce DNA. Takto vyrobenou DNA nanesli na pozlacené částice o průměru 1,6 mikrometru a „nastřelili“ je do pokožky na břiše laboratorních myší. DNA fungovala jako DNA-vakcína. Podle vnesené DNA se v těle myší vytvořil umělý protein a vyvolal příslušnou imunitní reakci. Takto imunizovaným myším byla odebrána krev a z té bylo připraveno sérum. V něm byl prokázána vysoká koncetrace protilátek schopných neutralizovat metaloproteinázy z jedových žláz zmije Echis ocellatus.
Vhodnou volbou sekvencí se podařilo dosáhnout toho, že protilátky reagovaly s proteinázami z toxinů dalších druhů zmijí, např. zmije rohaté (Cerastes cerastes). Účinky protilátek proti toxinům obou druhů zmijí – Echis ocellatus a Cerastes cerastes – byly s úspěchem ověřeny na myších. Ochranný efekt byl silnější než u antiséra připraveného tradiční imunizací toxinem zmije Echis ocellata. Podání antiséra ze zvířat imunizovaných pomocí DNA prakticky zastavilo krvácení.
Výsledky jsou velkou nadějí pro konstrukci nových „dráždidel imunitní obrany“ využitelných k produkci protilátek proti nejrůznějším hadím toxinům. Zjevně dovolují vyrábět antiséra účinkující proti toxinům hadů náležejících k různým druhům. Jejich vyšší účinnost je navíc příslibem pro snížení účinné dávky antiséra a potlačení nežádoucích vedlejších účinků.
Pramen: PLoS Medicíně, MT