Profesorka chemie Wei Kongová a její tým zveřejnili v časopisu Journal of Physical Chemistry lehce kontroverzní výsledky (spoluautoři článku Yonggang He a Chengyin Wu), které mají podle svých autorů bezprostřední vztah k počátkům pozemského života.
Kongová zhruba říká, že naše přesvědčení o stabilitě řetězců DNA je neoprávněné. DNA se takhle spořádaně chová jen ve speciálním prostředí, které jí poskytují živé organismy. Naproti tomu izolovaná DNA se velmi lehce dostane do nestabilního stavu, který vědci Oregonské university označují jako „dark state“.
Z téhle jakési nestabilní konformace se sice DNA překlopí zase velmi rychle do nějakého stavu stabilnějšího, přitom však může snadno dojít k mutaci, zejména pokud do molekuly ťukne třeba energetický foton ultrafialového záření.
Článek přesně nevysvětluje, zda se mutací míní rozházení pořadí bází nebo přímo změna chemické struktury bází jako takových, ale buď jak buď - za těchto podmínek by se jen stěží mohla rozběhnout evoluce. Nefungovala by totiž dědičnost a kumulativní selekce mezi podobnými formami, vše by se přelévalo „sem a tam“.
Chemikové z Oregon State University navíc upozorňují, že před vznikem života bylo prostředí na Zemi mnohem drsnější než dnes. Scházela ozonová vrstva, která nás chrání před tvrdým zářením. První DNA to tedy neměla nijak jednoduché.
Klíčovým stabilizátorem DNA byla podle Kongové voda, která bránila přechodu do „temného stavu“.
Zdroj:
EurekAlert, Abstrakt článku z Journal of Physical Chemistry
K diskutovaným problémům několik poznámek:
- Kongová a její spolupracovníci mají na mysli především stabilizující vliv vodného prostředí jako takového. Pokud by život vznikal u sopečným pramenů na mořském dně nebo v zatopených částech zemské kůry, potom by voda chránila DNA před tvrdým zářením především tloušťkou své vrstvy.
- Co třeba dnešní viry mimo živé buňky? Opravdu u nich DNA neustále mutuje?
- „Volné“ vodné roztoky ovšem nejsou pro vznik organizovaných struktur příliš vhodné. Dochází k hydrolýze a naředění směsi, jednotlivé reakční složky se pak už ani nikdy nemusejí potkat. Proto se předpokládá, že prebiotická evoluce probíhala na rozhraní vodné fáze a pevných povrchů.