V roce 1911 dopadl u Nakhly poblíž egyptské Alexandrie déšť meteoritů. Jeden dokonce zabil psa. Povedlo se z nich najít asi 40 zlomků. Nejmenší vážil 20 gramů, největší 1813 gramů.
Kdo mohl tušit, že s nimi přistáli Marťani? Tenkrát vlastně nikdo netušil ani to, že meteority přilétly z rudé planety. Teprve v roce 2006 americký astrobiolog David McKay Marťany – či spíše to, co po nich zbylo – odhalil.
V hornině meteoritu jsou mikroskopické „kanálky“ vyplněné organickou hmotou. Ta by měla vniknout do horniny z vody chodbičkami, jaké nacházíme v horninách mořského dna. Tyto vlásečnicové kanálky o průměru 5 mikrometrů vznikají činností mikroorganismů, které si cestu horninou proleptávají kyselinami.
Podle nálezů z dávné historie Země to pozemští mikrobi dělali už před 3 miliardami roků.
McKay je přesvědčen, že se stejně prožírali skálou i martské mikroorganismy. Při srážce Marsu s cizím tělesem byl kus horniny vyražen a získal přitom dost energie, aby se dostal do vesmíru. Své kosmické toulání zakončil v roce 1911 u egyptské Nakhly.
K podobným závěrům došel rozborem jiného kusu meteoritu Nakhla geolog Martin Fisk z Oregon State University.
Ten výsledky svého bádání publikoval ve vědeckém časopise Astrobiology.
Jenže co by to bylo za objev, kdyby ho konkurenti neshodili.
„Určitě našli něco pozoruhodného, ale nejsem přesvědčen, že je to to, co říkají,“ říká astrobiolog Andrew Steele z Carnegie Institution ve Washingtonu. „Našli organickou hmotu, která vznikla bez přispění živých organismů na Marsu, nebo z mikrobů, které se do meteoritu dostaly po dopadu u Nakhly ze zabitého psa nebo při přípravě vzorků pro pozorování. Je to kontaminace.“
… a v něm údajné fosílie mikroorganismů. Na ty už dnes s výjimkou McKaye věří jen málokdo.
Pramen: Science