"Jsme si vědomi, že toto je zásadní závěr - možná máme důkaz kapalné vody na tak malém a tak chladném tělese." Takto prezentovala závěry svého týmu Carolyn Porcová (Space Science Institute, Boulder, Colorado).
"Jestli máme pravdu, tak jsme značně rozšířili rozmanitost prostředí sluneční soustavy, kde by možná mohly být podmínky vhodné pro živé organismy - neexistuje nic více vzrušujícího než toto."
Podle článků, které Carolyn Porcová se spolupracovníky zveřejnila v časopise Science, teprve snímky Enceladu s vysokým rozlišením, ukazují ledové výtrysky, vysoko vyvěrající z povrchu a katapultující velkou rychlosti obrovské množství částeček.
Řekla, že tým po prostudování několika počítačových modelů, s jejichž pomocí se snažili proces vysvětlit, museli opustit názor, že částečky se vytvořily a tryskají z povrchu při změně vodního ledu na plyn.
My jsme nenašli vodu - my jsme našli svědectví o přítomnosti vody. A podle našich nejlepších modelů si někteří myslí, že pod povrchem jsou kapsy kapalné vody a výtrysky jsou obdobou gejzíru Old Faithful v Yellowstonském národním parku." Voda, tryskající na povrch z kapsy, by měla mít nad 0° C - chladnější verze yellowstonského gejzíru.
V Yellowstone (Yellowstone National Park, Wyoming) se nachází okolo 110 vodopádů a velké množství horských pramenů, bublajících bahnitých jam, horských jezer, kaňonů, erodovaných ládových proudů a gejzírů. Nejznámějším gejzírem je Old Faithful, jenž tryská pravidelně po 79 minutách do výšky 36 m (nejvyšším je Steamboat který dosahuje až 76 m).
"Ve sluneční soustavě jsou další měsíce, které by mohly ukrývat oceány tekuté vody pod kilometrovou ledovou kůrou," řekl Andrew Ingersoll, atmosférický vědec a spoluautor výzkumu. "Rozdíl je v tom, že zde kapsy kapalné vody nemohou být víc než 10 metrů pod povrchem."
Nad měsíčním povrchem, kde jsou podmínky blízké vakuu, by se kapalná voda vyvařila do vesmíru, a výtrysky by spolu s párou odnesly i částečky ledu a kapky vody. Ale při analýze výtrysků vědci zjistili, že většina těchto částeček nakonec padá zpět na povrch a v okolí jižního pólu se ukládá jako velmi jasná vrstva. Enceladus je ve sluneční soustavě považovaný za těleso s největší odrazivostí (albedo 0,99).
Částečky, které uniknou z gravitačního pole měsíčku, se dostanou na oběžnou dráhu kolem Saturnu a tvoří planetární prstenec E.
Na snímcích ze sondy Cassini, které odhalily překvapující detaily geologie Enceladu, našli vědci nejen ledový gejzír, ale i krátery a rozsáhlé povrchové trhliny a rýhy (tygří pruhy, "tiger stripes"). Měsíc pravděpodobně prochází geologickou aktivitou od svého zformování před 4,5 miliardami let až do současnosti. Ale zdá se, že jižní pól je jediné místo, kde v současné době může v blízkosti povrchu existovat kapalná voda.
Geologické rysy na jižní polokouli Enceladu také ukazují, že se během času měnil i tvar tělesa. Tým Carolyn Porcové si myslí, že tyto rysy mohou souviset se střídavým intenzivním ohříváním v minulosti měsíce, což by také mohlo vysvětlit právě probíhající činnost u pólu.
Zdroj tohoto tepla zůstává největší hádankou. Může zahrnout nějakou kombinaci slapových sil a vnitřního tepla z radioaktivního materiálu. Radioaktivita by mohla poskytovat dostatečné teplo pro gejzíry, které tryskají z povrchových zlomů, které "křižují" oblast jižního pólu. Je však problematické, zda by takový jev mohl představovat dostatečnou energii k vytvoření pozorovaného množství tepla.
"Aktivní vodní gejzír na malém Enceladu je největším překvapením," řekl Torrence Johnson z JPL v Pasadeně (Kalifornie). "S detaily a zdrojem energie jsme ještě bezradní, ale je vzrušující, co se děje na Enceladu. Nyní nám stačí tuto záhadu rozluštit."
Možná zjistíme, že podobné děje jsou i na některých dalších ze 46 Saturnových a 63 Jupiterových měsíců.
"Předtím jsme věděli o existenci nejvýše tří míst, kde existuje aktivní vulkanismus: Jupiterův měsíc Io, Země a možný Neptunův měsíc Triton," řekl John Spencer (Southwest Research Institute, Boulder). Sonda Cassini to všechno změnila a Enceladus se stal nejen novým členem "exkluzivního klubu", ale v současnosti i jedním z nejvíce vzrušujících míst ve sluneční soustavě."
Candy Hansenová (členka týmu Cassini v JPL) řekla, že gejzír na Enceladu by mohl také souviset s velkým množstvím molekul kyslíku v Saturnově systému. "Když se Cassini přiblížil k Saturnu ... neměli jsme žádnou představu, odkud kyslík pochází. Nyní víme, že Enceladus uvolňuje molekuly vody, který se rozkládají na kyslík a vodík."
Na jaře 2008 dostanou astronomové další šanci k podrobnému zkoumání Enceladu, protože Cassini proletí ve vzdálenosti pouhých 350 km nad měsíčním povrchem.
Nikdo nepochybuje, že spolu s měsícem Titan i Enceladus by měl mít pro nás velmi vysokou prioritu," řekl Jonathan Lunine (interdisciplinární vědec programu Cassini, University of Arizona,Tucson). "Saturn nám poskytuje k prozkoumání dva vzrušující světy."
Saturnův měsíček Enceladus objevil William Herschel 28. srpna 1789. Jeho průměr je kolem 500 km (7krát menší než Měsíc), hmotnost 1,08x1020 kg (680krát lehčí než náš Měsíc), hustota 1.600 kg.m-3 a průměrná teplota mínus 222 °C. Protože jeho albedo je 99 %, je "bělejší" než list papíru (např. albedo sněhu je 90 %, Země 31 %, Měsíce 12 %). Obíhá ve vzdálenosti 238 020 km od Saturnu. Jeho oběžná dráha se nachází mezi drahami měsíců Mimas a Tethys. Má vázanou rotaci a kolem vlastní osy se otočí jednou za 32 hodin 53 minut.
Zdroje:
https://www.saturndaily.com/reports/Cassini_Finds_Possible_Liquid_Water_On_Enceladus.html
https://www.jpl.nasa.gov/media/cassini-102504/bios.html
https://www.spitzer.caltech.edu/Media/050420telecon/bios.shtml
https://saturn.jpl.nasa.gov/news/press-release-details.cfm?newsID=46
https://www.planetary.org/saturn/images/people_porco-carolyn_388x600.jpg
https://saturn.jpl.nasa.gov/multimedia/images/image-details.cfm?imageID=1631
https://saturn.jpl.nasa.gov/multimedia/images/image-details.cfm?imageID=613
https://saturn.jpl.nasa.gov/multimedia/images/image-details.cfm?imageID=1617
https://photojournal.jpl.nasa.gov/catalog/PIA07798
https://saturn.jpl.nasa.gov/multimedia/images/image-details.cfm?imageID=2026
