Mars Reconnaissance Orbiter (dále MRO) je dosud nejsložitější sondou, kterou lidé k Marsu poslali. Pro NASA ji postavila společnost Lockheed Martin Space Systéme. Naši planetu opustila 12. srpna loňského roku. Na dlouhou cestu k Marsu ji vynesla raketa Atlas 5.
Kritická událost
Přílet k planetě a vstup na oběžnou dráhu je vždy kritickou událostí, která rozhoduje o tom, zda sonda často v ceně stovek miliónů dolarů bude či nebude úspěšná. V historii kosmických letů se už vícekrát stalo, že vyslaná sonda kolem cílové planety jenom prolétla či při pokusu o vstup na její dráhu selhala. Jako příklad můžeme zmínit sondu Mars Observer, která se v roce 1993 odmlčela kvůli selhání raketového motoru či možná známější případ Mars Climate Orbiteru, který byl v roce 1999 zničen poté, co vlétl – v důsledku záměny metrických a
imperiálních jednotek – příliš hluboko do atmosféry planety.
Okamžiky napětí
Není divu, že taková událost znamená pro vědce a konstruktéry sondy dlouhé chvíle napětí, kdy se doslova rozhoduje o výsledcích jejich často mnohaleté práce. Nejinak tomu bylo i v pátek 10. března v pozdních večerních hodinách našeho času, kdy sonda MRO dorazila po 500 miliónech kilometrech letu k Marsu. Ve 22:24 SEČ zažehla sonda šestici hlavních raketových motorů, které měly za úkol snížit její rychlost o 3 540 km/hod. To ovšem za předpokladu, že budou bez problémů hořet celých 27 minut. Aby situace byla ještě napínavější, šest minut před koncem zážehu sonda zalétla za samotnou planetu. Vědcům nezbývalo nic jiného než jenom s napětím čekat. Ve 23:16 vybuchlo řídící centrum v nadšení. MRO se vynořil na druhé straně planety a vyslal signál zpět k Zemi. V tomto okamžiku už jako oběžnice Marsu.
Zpětně se ukázalo, že účinnost hoření bylo asi o 2% nižší než se očekávalo. Nicméně sonda si s tímto menším problémem poradila a automaticky prodloužila zážeh motorů o 33 sekund, čímž nedostatek vyrovnala.
Aerobraking
Dráha, po které nyní MRO kolem planety obíhá, je extrémně výstředná. Zatímco její nejbližší bod leží jen 300 km nad povrchem Marsu, v bodě nejvzdálenějším dělí sondu od planety celých 56 000 kilometrů. Oběžná doba činí zhruba 35 hodin. Dráha vhodná pro detailní průzkum planety je ovšem zcela jiná. Je to dráha téměř kruhová, po které sonda bude planetu obíhat ve výškách mezi 255 a 320 km. Pro přímý přechod na takovou dráhu by ale sonda potřebovala extrémní množství paliva.
V itineráři výpravy je proto nyní uvedena fáze zvaná aerobraking. Sonda bude zvolna vlétávat do horních vrstev atmosféry planety.
Aerodynamický odpor řídkého vzduchu bude postupně snižovat její rychlost a zmenšovat vzdálenost nejvzdálenějšího bodu. Toto brzdění potrvá celých šest měsíců a sonda v jeho průběhu oběhne planetu asi 550krát. Průběh tohoto procesu je ovšem ovlivněn řadou okolností, zejména pak hustotou atmosféry, která se s časem mění. Proto jsou uvedené hodnoty trvání aerobrakingu jen odhady. Jeho skutečný průběh bude záviset na aktuálním stavu atmosféry. Předpokládá se, že někdy v říjnu či listopadu bude možno zahájit hlavní část výpravy.
Pátrání po vodě pokračuje
Voda je základním "zaklínadlem" všech pozemských výprav na planetu Mars. Pátrání po historii jejího výskytu na Marsu patří i mezi hlavní cíle sondy MRO. Přístroje na palubě MRO se budou věnovat detailnímu pohledu na vybraná místa na povrchu planety, analýze výskytu minerálů, které vznikaly dlouhodobým působením vody, pátrání po stopách výskytu vody pod povrchem planety, studiu rozložení prachu a vodních par v atmosféře a v neposlední řadě také nepřetržitému sledování globálního vývoje počasí.
Sonda se pokusí nalézt hledat stopy minulého či současného života a měla by vědcům přinést data, která jim umožní lépe poznat geologickou a klimatickou historii planety. Na jejich základě vědci vytipují potenciálně nejhodnotnější místa pro přistání jak stacionární laboratoře Phoenix, která by měla podle současných plánů dosednout v květnu 2008 v severních polárních oblastech, tak i velkého pohyblivého robota Mars Science Laboratory v říjnu 2010.
Očekává se, že sonda získá o Marsu tolik informací jako všechny předchozí výpravy dohromady.
Zdroj
www.jpl.nasa.gov