Březnové číslo vědeckého časopisu Neuron přináší studii týmu amerického neurobiologa Franka LaFerly z University of California v Irvinu, která prokázala pozoruhodný efekt molekuly označované jako AF267B. Na myší nervové tkáni postižené Alzheimerovou chorobou působí tato molekula jako účinný lék napravující celou řadu škod. Látka v mozku působí podobně jako acetylcholin a mírní projevy Alzheimerovy choroby.
Zároveň redukuje výskyt tzv. senilních plaků a neurofibrilárních „smotků“ v mozku. To je bílkovinné „svinstvo“ kterým nám Alzheimerova choroba mozky zanáší. Velkým plusem AF267B je skutečnost, že prochází stěnami mozkových cév do nervové tkáně, takže nemusí být podávána přímo do mozku. Při jejím případném praktickém využití by mohla být podávána v injekcích nebo dokonce v tabletách. Mozkové cévy jsou pro mnoho látek neprůstupné, což je důsledek obranného mechanismu, jenž nám chrání mozky před otravou každým jedem, který spořádáme. Při léčbě chorob postihujících mozek představuje tato vlastnost těžko překonatelnou překážku.
Alzheimerova choroba se projevuje ztrátou neuronů produkujících acetycholin, který se ve zdravém mozku váže na celou řadu specializovaných kotvišť, tzv. receptorů. Teprve vazbou na receptor je zajištěn účinek acetylcholinu na buňku. Významné místo mezi kotvišti pro acetylcholin patří receptorům označovaným jako M1. Proto byly mezi slibné kandidáty na lék proti Alzheimerově chorobě řazeny i látky, které se vážou na receptory M1 podobně jako acetylcholin. Bohužel, celá řada molekul s touto schopností se při klinických zkouškách neosvědčila.
AF267B představuje novou generaci látek stimulujících M1 receptory. Myším, kterým je cíleným zásahem do dědičné informace navozena degenerace mozku podobná Alzheimerově chorobě, vymetá AF267B z nervové tkáně bílkovinné haraburdí v podobě plaků a „smotků“. Uklízí přednostně v části mozku zvané hipokampus a v mozkové kůře. Na obou místech se rozhoduje o ukládání informací do paměti, a proto AF267B myši chrání před alzheimerovskou zapomnětlivostí. Vše nasvědčuje tomu, že AF267B vyvolává tento efekt stimulací M1 receptorů.
Nepříjemnou okolností je nedostatečný efekt AF267B na funkce části mozku zvané amygdala. V té jsou plaky a „smotky“ přítomny i po intenzivním podávání AF267B. Lék proto nevylepšil geneticky modifikovaným myším paměť na nepříjemné zážitky. Takové „hrůzné“ vzpomínky se nám ukládají do mozku právě s přispěním amygdaly. Tvorba „smotků“ a plaků v amygdale je zřejmě vyvolána snížením aktivity enzymu alfa-sekretázy a na tu AF267B nepůsobí.
Soukromá americká biofarmaceutická společnost TorreyPines Therapeutics už zahájila první fázi klinických zkoušek, které mají prověřit bezpečnost AF267B pro pacienty. První předběžné výsledky dokazují, že dobrovolníci snášejí AF267B velmi dobře i v poměrně vysokých dávkách, u kterých lze očekávat léčebný efekt.
Pramen: Neuron