Nová zbraň pro ochranu rostlin – tygří trus.

Australští vědci z University of Queensland odzkoušeli s úspěchem zvláštní „polní repelent“, který udržel divoké kozy mimo polní porosty celé tři dny po postřiku. Základem účinné substance jsou mastné kyseliny a sloučeniny síry, které se přirozeně vylučují v trusu velkých kočkovitých šelem, především tygrů.

Zvětšit obrázek

Do Austrálie zavlečené kozy rychle zdivočely a dnes jsou z nich často impozantní zvířata.

Vedoucí vědeckého týmu Peter Muray se pozastavil nad faktem, že australské divoké kozy se nesetkaly s velkými kočkovitými šelmami nejméně 15 generací, a přesto reagují na jejich pach. Zároveň vyjádřil přesvědčení, že jeho tým dokáže zajistit pomocí „tygřího repelentu“ ochranu porostů na celý týden, což otevírá prostředku cestu do praxe. Repelent působil i na další býložravce, např. jeleny, skot, koně, králíky či divoká prasata. Překvapivě zabíral i na klokany, kteří se s kočkovitými šelmami „nepotkali“ po mnoho milionů let.

Zvětšit obrázek

Strach z tygrů – respektive z pachu jejich trusu – ale kozy ani po 15 generacích strávených v relativně bezpečné Austrálii neztratily.

Výsledky výzkumu a vývoje australských vědců zapadají velmi dobře do závěrů bádání amerických biologů vedených Danem Blumsteinem z University of California  v Los Angeles. Ti zjistili, že některé druhy zvířat ztrácejí obranné reakce proti svým původním predátorům, pokud se se šelmou či dravcem po určitou dobu nesetkají. Dochází k tomu například u zvířat, která po generace žijí na izolovaných ostrovech  nebo u zvířat chovaných po dlouhé generace v zajetí. Některé druhy živočichů však svůj strach z přirozených nepřátel ani v těchto podmínkách neztrácejí.

Zvětšit obrázek

Klokani sice nemají s tygry nejmenší zkušenost, ale kontakty s dingem a jinými masožravci je udržely v obraze. Vědí, že tam, kde to smrdí šelmou, to taky smrdí krchovem.

Rozhodující je skutečnost, zda se zvířata ocitla v prostředí, kde chybí jen někteří predátoři, nebo zda žijí po generace v prostředí, kde se predátoři nevyskytují vůbec. Blumstein uvádí jako příklad právě klokany. Ti se sice po miliony let nestřetli s kočkovitými šelmami, ale nepřestali být pronásledováni jinými masožravci, ať už to byli draví vačnatci nebo později člověkem zavlečený divoký pes dingo. Pod tlakem „náhradních“ predátorů si klokani udrželi i obranné návyky proti kočkovitým šelmám včetně tygrů.
Výzkum v této oblasti je velice důležitý vzhledem ke škodám, jaké býložravci páchají na polních porostech . Jen v Austrálii dosahuje podle oficiálních statistik roční výše škod napáchaných na polních kulturách zvěří  420 milionů australských dolarů.

Pramen: University of Queensland, vědecký časopis Ethology