Nejedná se vlastně o nic neobvyklého protože i výzkum jiných autorů z dřívější doby, zaznamenal posun pohlaví například v Anglii a to v době kdy Londýn sužoval velký smog. Již tehdy statistika poukázala na to, že v době, která byla pro rodičky stresující (smog tehdy doslova zabíjel), se rodilo více děvčátek než chlapců. S obdobným výsledkem se setkali zdravotníci po ničivém zemětřesení v japonském Kobe v roce 1995. Stejně jako v Londýně, tak i v Kobe, přicházelo na svět nezvykle více holčiček.
Nyní se k těmto pozorováním připojilo i Švédsko. Po prostudování národních archivů se zjistilo, že i v těchto končinách stres matek vedl k upřednostnění ženského pohlaví.
Někteří badatelé tvrdí, že stres se podepisuje na mužském pohlaví tím, že chlapečci jsou ve stadiu zárodku poškozováni takovým způsobem, že se toto jejich poškození neslučuje s jejich dalším životem. Jiní vědci zase jsou názoru, že těhotné ženy ve „ zlých dobách“ upřednostňují reprodukovat samy sebe. Můžete se setkat i s jinými názory ale žádný zatím nebyl dostatečně podpořen fakty.
Statistik Ralph Catalano z University of California v Berkeley v tom ale má jasno. Celou záležitost vysvětluje na obecnější rovině a tvrdí, že pro každou populaci je výhodnější mít v ohroženém období samičky místo samců. Zdůvodňuje to tím, že pokud se narodí slabí samci, tak se stejně nedožijí reprodukčního věku. A pokud by se nějakou náhodou vyššího věku dožili, tak v soupeření o páření stejně vyjdou naprázdno protože podlehnou silnějším samcům, kteří měli to štěstí, že se narodili do příznivější doby.
Je zcela jedno jestli se jedná o starší, nebo o mladší samce. Rozhodující je, zda jsou pro zápolení lépe vybaveni. Podle Catalana z toho vyplývá, že pokud máte holčičku, je to něco zcela jiného, protože její reprodukční schopnost není v takové přímé závislosti na její robustnosti. Navíc pokud jde o nás muže, nejsme v tomto směru zase až tak moc vybíraví.
Hormonální záležitost?
Při stresujících situacích, a je jedno zda jde o stres pramenící z působení vnějšího prostředí, nebo zda jde o záležitost vnitřního, psychického rázu, se nám uvolňuje do krve hormon kortisol. Jde o hormon, který mobilizuje rezervy a který pomáhá připravit tělo na boj, nebo na útěk. Tento hormon přechází přes placentu do vyvíjejícího se zárodku a vědci se domnívají, že v pozorovaném posunu pohlaví hraje nějakou roli. Jakým mechanismem by toho ale měl tento hormon dosahovat, nám zatím zůstává utajeno. Účinek kortisolu se tedy najevu, že se rodí více holčiček jen předpokládá.
Za situace, kdy viník není znám, se Catalano s Timem Brucknerem, oba ze zmíněné university v Berkeley, pokusili o nepřímé zjištění mechanismu, jakým k posunu pohlaví u rodiček dochází. Položili si dvě otázky. V té první spekulují o tom zda kortisol poškozuje všechny chlapce stejně. Pokud ano, potom by v dobách přívětivých měli muži vykazovat větší přežitelnost, a měl by jim tedy jejich průměrný věk narůstat.
Pokud ale kortisol brání narození jen „slabým“ chlapcům, potom by průměrný věk mužského pohlaví měl být v příznivých dobách nižší. Proč nižší? Přece proto, že by se celkově rodilo více „nedochůdčat“, nebo jemněji řečeno „slabých“ mužských potomků, což by se snížením průměrného věku mělo projevit.
Když se vědci podívali z tohoto pohledu na záznamy z let 1751 až 1912, kdy se narodila velká část Švédů, a jejichž život lze obstojně z pohledu stresujících prvků sledovat, jasně vyplynula na povrch nepřímá závislost mezi poměrem pohlaví a dobou po kterou muži ve společnosti přežívali. Jinak řečeno - když se v populaci rodilo více chlapců, tak ti potom jako dospělí muži nežili moc dlouho. Když je tomu naopak, a rodí se ve společnosti méně chlapců, jako muži žijí déle.
Tyto výsledky svědčí o tom, že stres neovlivňuje všechny mužské potomky stejně. Likviduje pouze slabší zárodky mužského pohlaví. Příroda se nějak brání, aby slabí chlapci byli matkami donošeni a tak se jich doby porodu dožívá méně.
Pozorovaná nepřímá úměrnost se ve studii na populaci Švédů projevovala i tehdy, když statistici korigovali svoje výpočty s ohledem na rozličné problémy, jako například dlouhotrvající nárůst průměrného věku lidské populace, sezónnost porodů, a nebo dokonce když omezili rozsah souboru jen na záznamy z pozdější doby (od roku 1861), tedy na dobu, kdy záznamy jsou podrobnější a spolehlivější.
Ve všech těchto modifikacích testů, při různě nastavovaných parametrech vyhodnocování výsledků, vycházel stále stejný výsledek: stres = méně chlapců. Těmto „přeživším hochům“ se ale příroda zase odvděčí tím, že je nechá dožívat vyššího věku.
I když zmíněnému pozorování se dá těžko co vytknout, přesto jsou autoři opatrní a upozorňují na to, že se zatím jedná jen o vyhodnocení záznamů z jedné země a že by se mohlo stát, že jejich závěry nemusejí být platné za všech okolností. Nyní se připravují prověřit předloženou hypotézu o posunu pohlaví na populacích dalších zemí. Jen málo kdo ale pochybuje o tom, že jinde by tomu mělo být jinak.
Když se nad tím vším zamyslíme, tedy nad výsledky, které jsou společné pro Anglii, Japonsko a Švédsko, nastoluje se zde otázka, kdy se u lidí tento mechanismus poprvé objevil. Nejpravděpodobnější odpovědí bude, že se jedná o dlouho konzervovanou záležitost, která nám umožnila přežít. I když tento mechanismus nedokážeme ještě popsat na fyziologické úrovni, jisté je, že se jedná o mocný mechanismus a že nám dopomohl dostat se až na vrchol na kterém se nyní nacházíme. Příroda u nás zakonzervovala tento způsob reakce na stres proto, protože umožňuje rozhodovat o těhotenství. Na tomto mechanismu je patrné, že přirozený výběr nedbá na jedince. Provizí pro přežití je pouze uchování genů. Statistika tu zase jednou potvrdila neúprosně strohý matematický kalkul – úspěšné je to řešení, které umožňuje geny maximálně šířit. A za zhoršených podmínek by produkce neduživých samců byla plýtváním, které si nelze dovolit.
Pramen: Proceedings of the National Academies of Science.