Tento led byl objeven při zpracování dat z mise Deep Impact, při které poprvé v historii projektil americké sondy narazil do jádra komety (4. července 2005).
Jak uvedl 2. února 2006 časopis Science, při analyzování dat a snímků pořízených před dopadem, vědci objevili vodní led ve 3 malých oblastech na povrchu komety Tempel 1. Je to vůbec poprvé, co byl led detekován přímo na pevném povrchu kometárního jádra.
"Tyto výsledky ukazují, že se na povrchu nachází led, ale není ho mnoho a rozhodně ne tolik, aby vytvořil kómu komety (oblak plynu a prachu v okolí kometárního jádra)," řekla vedoucí týmu Jessica Sunshine z kalifornského ASIC (Science Applications International Corporation, San Diego, California).
Černobílý snímek z HRIVIS představuje jádro těsně před dopadem Deep Impact.
(Slunce je na všech snímcích vpravo)
.
Teploty kometárního jádra (od 260 do 329 Kelvinů) byly pořízeny infračerveným spektrometrem (1,8 až 2,2 µm). Barva červená představuje nejteplejší oblasti (přivrácená ke Slunci), fialová nejchladnější.
"Tato nová zjištění jsou důležitá, protože ukazují, že naše technika je efektivní při hledání ledu, který je na povrchu a z toho můžeme usuzovat, že většina vodní páry, která unikne z jádra komety, obsahuje částečky z podpovrchového ledu," řekl Michael A"Hearn, vedoucí pracovník programu Deep Impact na Univerzitě v Marylandu (University of Maryland, USA).
Astronomové již delší dobu věděli, že „špinavé sněhové koule“ ("dirty snowballs"), jak se často komety popisují, musí rozhodně obsahovat značné množství vodního ledu. A během pozorování zrníček ledu a vodní páry v komě komety se to potvrdilo. Nicméně, před misí Deep Impact se vůbec nevědělo, jak je tento led rozmístěný mezi povrchem, podpovrchovými oblastmi a nitrem kometárního jádra.
Autoři článku v Science tvrdí, že před projektem Deep Impact existovalo jen velmi málo pozorování jader komet, která nebyla zahalena kómou. Mezi dřívějšími „kometárními“ sondami byla nejpozoruhodnější misemi Deep Space-1 ke kometě Borrelly, která neúspěšně hledala důkaz o přítomnosti vodního ledu a dalších těkavých látek na kometárním povrchu. Vzhledem ke svým omezeným možnostem ani pozemského observatoře nedokázaly nalézt jasný důkaz povrchového ledu na kometě.
Podle Sunshine skutečnost, že tým Deep Impact našel vodu na povrchu, ale jen na několika rozptýlených místech, téměř vylučuje možnost, že tam existuje mnoho nezjistitelného povrchového ledu "jen schovaného na neosvětleném povrchu".
Povrchový led, který byl astronomy nyní objeven, neleží v místě dopadu projektilu. Sunshine vysvětlila, že vodní led a vodní pára, které byly nalezeny při analýzách materiálu vyhozeného při srážce 4. července, musel pocházet z ledu těsně pod povrchem nikoliv z povrchových vrstev komety.
Světlé skvrny na tmavém povrchu
Kometa, která se blíží ke Slunci, uvolní plyn a prach a tvořící oblak (kómu), který zahalí jádro a znemožní jeho pozorování. Výjimku tvoří pouze sondy, které se mohou dostat do těsné blízkosti kometárního jádra. To byl i případ sondy Deep Impact. Při hledání ledu na povrchu Tempel 1, který je většinou černý jako uhlí, byly analyzovány čtyři typy dat.
V prvním případě byly použity kamery s vysokým a středním rozlišením - HRI (High Resolution Instrument) a MRI (Medium Resolution Instrument). Na snímcích jsou viditelné 3 malé oblasti, které jsou o 30 % jasnější než okolní povrch. Při srovnání s průměrnou jasností jádra byly tyto 3 oblasti jasnější v ultrafialovém a tmavší v blízkém infračerveném záření. Kombinace a analýza výsledných snímků vede k závěru, že se jednoznačně jedná o vodní led. Také to dokazuje spektrální analýza slunečního světla, které je těmito světlejšími oblastmi vyzařováno a pohlcováno.
Z vizuálních snímků a spektrální mapy komety Tempel 1 bylo zjištěno, že místa pokrytá povrchovým ledem představují jen 0,5 % celkového pozorovaného povrchu.
Olivier Groussin, vědecký pracovník Univerzity v Marylandu, při sestavování teplotní mapy odhalil, že 2 ze 3 míst pokrytých ledem se nacházejí v chladných oblastech jádra. Stereosnímky ukazují, že největší oblast ledu se může nacházet až 80 m pod okolním terénem.
Zdroj:
https://www.spaceflightnow.com/news/n0602/02deepimpact