Ötzi, jak se 5 300 roků staré mrtvole z doby bronzové  přezdívá podle místa nálezu v Ötztalských Alpách, nepřestává vědce překvapovat. Už jeho objev byl senzací. Původně byl považován za horolezce, který zahynul před několika desítkami let. Teprve důkladnější průzkum odhalil, že jde o „návštěvníka z pravěku“.

Byly napsány desítky článků a knih, kde se detailně popisovalo, jak pravěký muž zemřel vyčerpáním ve vysokých horách – dokud se v jeho těle nenašel kamenný hrot šípu. Dnes je zřejmé, že Ötzi zemřel násilnou smrtí a že jeho poslední chvíle byly jako vystřižené z akčního filmu. Rány na rukou svědčí, že se s někým rval. Na jeho těle a šípech se našla cizí lidská krev. Patří zřejmě lidem, které zabil. Cizí krev na jeho zádech ale naznačuje, že snad nesl těžce zraněného (muže? ženu?).

Kdepak, Ötzi nezahynul jako samotář. Už jen to, že mu v zádech zůstal jen hrot, dokazuje, že mu někdo v posledních chvílích života vytrhl šíp z rány. Podle kriminologů to sám nemohl zvládnout.

 

 

První genetické testy prokázaly, že Ötzi byl v Alpách doma. Padly tak spekulace, že je to mumie sebraná v Egyptě či dokonce v Jižní Americe a zahrabaná do alpského sněhu a ledu nějakým vtipálkem. K podobným spekulacím svádělo zachování celého těla přes propast tisíciletí. V ledovcích panují obvykle takové tlaky, že se už po pár staletích nacházejí těla roztrhaná na kusy. Ledovec je obvykle „vyplivne“ po „součástkách“ na ploše  několika desítek čtverečních metrů. K uchování Ötziho přispěl terén. Mrtvola skončila v malé prohlubni, kde byla před tlaky ledu chráněna.

 

Únorové číslo vědeckého časopisu American Journal of Physical Antropology přináší ve stati týmu vedeného italským antropologem Francem Rollem výsledky analýz Ötziho mitochondriální DNA.

 

Ukázalo se, že Ötzi patřil k lidem s poměrně vzácnou variantou mitochondriální DNA označovanou jako haplotyp K. Ta se v Eropě vyskytuje jen řídce, ale v oblasti Ötztalských Alp je hojnější. Nelze z toho však usuzovat mnoho, protože zastoupení různých typů mitochondriální DNA se od Ötziho dob jistě změnilo. Ötzi nesl například variantu K haplotypu K1 a ta byla u Evropana popsána poprvé. O jihoalpském Ötziho původu svědčí mnohem přesvědčivěji mineralogické analýzy jeho zuboviny. Ta nese neklamné známky minerálů, které jsou typické pro pitnou vodu na jižních svazích tyrolských Alp.

 

Zajímavý je výskyt dvou genetických markerů mitochondriální DNA, které se pojí se silně zvýšenou pravděpodobností narušené plodnosti u mužů. Jsou spojovány se zpomaleným pohybem spermií. Nelze s jistotou tvrdit, že Ötzi nemohl mít děti, ale je to dost pravděpodobné. Rollo ale sám upozorňuje, že úvahami o Ötziho neplodnosti a následcích, jež to mohlo mít pro jeho společenské postavení,  už bychom vstupovali na tenký led spekulací.

 

 

Nejnovější analýzy dokazují, že mitochondrie na bičíku Ötziho spermií zřejmě neodváděly dobře svou práci a spermie pravěkého muže byly líné. Je možné, že Ötzi byl neplodný. Po objevu mrtvoly se hlásily ženy, které byly ochotné nechat se oplodnit Ötziho spermiemi a donosit jeho dítě. Naštěstí se Ötziho pohlavní orgány nenašly. To vyvolalo spekulace o tom, že byl vykastrován. Mnohem pravděpodobnější je ztráta vysušených pohlavních orgánů při dobývání těla z ledu.

Pramen: American Journal of Physical Antropology