V roce 1967 byly nalezeny ostatky moderního člověka nedaleko města Kibish v Etiopii, jejich stáří bylo odhadnuto na 130 000 let. Jedinec dostal jméno Omo I podle řeky Omo, u které byl nalezen. (příjmení I dostal kvůli tomu, že ve stejné vrstvě byl nalezen ještě jeden, člověku méně podobný, primitivnější jedinec lidského rodu - Omo II).
Z Oma I se stal nejstarší moderní člověk. Před pár lety však vědci našli v Etiopii (tentokrát v Hertu) ještě starší ostatky. Jejich stáří je úctyhodných 154 - 160 000 let a Omo o svoje prvenství přišel. Nová studie Franka Browna, děkana geologické fakulty Utažské university upřesnila stáří ostatků Oma I z roku 1967. Novější stáří Oma je je podle této studie 195 000 let! Omo I je tedy se tedy znovu ujal vedení a je nejstarším moderním člověkem.
Pomalu si v antropologii zvykáme na to, že počátky našeho rodu se neustále posouvají do vzdálenější minulosti.
Starší datování nálezů od řeky Omo se zakládalo na měření poločasu rozpadu uranu 238 a na thoriu 238 v přilehlé skalní vrstvě. Tým Franka Browna však nyní datoval přímo vrstvy sedimentů mezi nimiž byly kosti nalezeny. Ty totiž obsahují vulkanický popel z nedalkých sopek a v něm jsou kousky strusky s malými krystalky živce. Živec zase obsahuje radioaktivní křemík 40, který se rozpadá na argon 40.
Argon 40
Právě množtví argonu 40 uvězněného v sopečné strusce určilo stáří ostatků našeho předka na už zmiňovaných 195 000 +/- 5000 let . Stáří vypočtené podle rozpadu radioaktivních prvků se navíc dobře shoduje i s odhadem učiněným z ukládání náplavových vrstev. U nich je zase datování možné podle patrného střídání suchých a vlhkých period v průběhu klimatických změn na Zemi.
Omo I a Omo II leželi prakticky ve stejné vrstvě (dnes už oba odpočívají v Etiopském národním museu). Přesto, že rozdíl v jejich stáří je maximálně několik set let, byl každý z nich úplně jiný.
Zatímco Omo I byl k nerozeznání od současných lidí, jeho soused Omo II byl mnohem primitivnější. Mnozí kreacionisté by jej pravděpodobně označili za opici.
Inu, počátky našeho rodu byly zřejmě takové, že na celé planetě se vyskytovalo povícero různě vzdálených lidských příbuzných (v Evropě neandrtálci, v Indonésii malí hobité - potomci Homo erecta,..). A naši přímí příbuzní? Ti si mezi nimi pomalu a nenápadně budovali svoje budoucí dominantní postavení.
Zdroje:
https://www.terradaily.com/news/human-05d.html
https://www.terradaily.com/news/human-05d.htm l
Omo I - obličejová část lebky se moc nezachovala a tak byla z části rekonstruována.
Z Omo I se toho zachovalo podstatně více než z Omo II. Podle těchto nálezů lze soudit, že se nám hodně podobal.
Část Leblky Omo II - mnohem primitivnějsí soused (ve smyslu vizáže naseho davneho předka).