Každý si jistě vzpomene na závěrečnou scénu z filmu Indiana Jonesa Dobyvatelé ztracené archy, kdy zabedněná archa mizí v ohromném skladišti. Pro vědu to vyzní poněkud nelichotivě, ale něco podobného se občas opravdu stává. Takovou ztracenou položku vytáhne na denní světlo už jen naprosto zázračná náhoda.
Přesně taková náhoda se udála v newyorském American Museum of Natural History. Tamní kurátor Mark Norell se svým studentem Sterlingem Nesbittem přehraboval hromady vzorků vykopaných v letech 1947 a 1948 na proslulém naležišti Ghost Ranch Quarry v Novém Mexiku, čili na jihozápadě USA. Badatelé původně hledali nějaké vhodné Coelophysise, což jsou malí draví dinosauři, jedni z nejstarších vůbec. Ti byli ve své době, tedy před zhruba 210 milióny lety docela běžní. Na Ranči duchů se váleli doslova stovky jejich koster. Najednou se zjistilo, že ne úplně všechno, co se vykopalo je Coelophysis. Proto ani nakonec nepřekvapí, že se mezi nimi přehlédlo neznámé a zároveň velmi zajímavé zvíře.
Jde o dosud nepopsaného triasového archosaura, který nebyl ani moc drobeček, původně dosahoval délky kolem dvou metrů. Archosauři jsou jednou z velkých linií obratlovců. Objevili se na konci prvohor během permu a žijí dodnes. Ze žijících skupin zahrnují dinosaury v podobě ptáků, krokodýly a dost možná i želvy. Dnešní diverzita archosaurů je ale už jenom zlomkem původně bohatě diverzifikované skupiny, která v druhohorách přesvědčivě opanovala celou planetu, alespoň pokud jde o obratlovce. K dinosauří linii patřili ještě například létaví pterosauři a pokud jde o příbuzné krokodýlů, tak speciálně na počátku druhohor, v triasu bylo možné potkat spoustu podivných archosaurů více či méně krokodýlovitého vzhledu, například raisuchidy, fytosaury nebo aetosaury.
Bizarně objevený archosaurus podle všeho patří právě do širokého příbuzenstva krokodýlů. Ukazuje na to především nápadná stavba kotníků, které jsou v celé krokodýlí linii krurotarzálního typu. Stejně jako většina krokodýloidů té doby měl velké oči.
Chodil po dvou, měl dlouhý ocas a dost výjimečný byl svým bezzubým zobákem. Možná pronikne i do učebnic. Budoucí studenti ovšem nepříjemně odnesou romantické sklony šťastných nálezců. Ti ho totiž v pomatení smyslů pojmenovali po nějaké malířce spojené s místem nálezu Effigia okeeffeae, za což by je měl stihnout spravedlivý trest.
Zatím není úplně jasné, co mohla Effigia se svým zobákem pojídat. Její tělo připomíná ranné dravé dinosaury, tak nejspíš něco lovila. Každopádně byla zvířata jejího typu nejspíš docela běžná. Analýza dalších vzorků triasových archosaurů totiž ukázala, že zvířata podobná Effigii je docela snadno možné objevit v nálezech triasového stáří z celého západu severní Ameriky. Podle autorů je klidně možné, že Effigia a jí podobná zvířata ovládala severní i jižní Ameriku a teprve jejich vymření otevřelo cestu bouřlivému rozvoji dinosaurů.
Celá příhoda ukazuje, jak je dobré se občas prohrabat ve starých skladištích nebo archívech. Občas se najdou pozoruhodné poklady. Také je na místě vzdát hold lidem, kteří v terénu v potu tváře hromadili vzorky, aniž by se je snažili nějak detailně prostudovat a my teď v klimatizovaných laboratořích sklízíme plody jejich práce. Zároveň je názorně vidět, že na počátku velkých linií jsou si předci navzájem hodně podobní. Dneska už docela v pohodě rozeznáme čápa od aligátora, to ale nemění nic na tom, že nejstarší krokodýlové a nejstarší dinosauři bývají ve fosilním záznamu skoro k nerozeznání.
Pramen: Proceedings of Royal Society B