Prionová choroba CWD (chronic wasting disease čili chronické chorobné vyčerpání) patří do požehnané rodinky spongiformních encefalopatií spolu s ovčí skrapií, hovězí "nemocí šílených krav" a lidskou Creutzfeldt-Jakobovou chorobou. Sdílí s nimi všechny jejich "vymoženosti". Vyvolávají ji priony. Devastuje nervovou tkáň, kterou mění na "ementál plný děr". Je nevyléčitelná a stoprocentně smrtelná.
Choroba CWD postihuje jelence, jeleny i losy na severoamerickém kontinentě. Jinde zatím zjištěna nebyla. V USA ji zaznamenali u volně žijících zvířat i u zvířat na jeleních farmách celkem ve 13 státech. V Kanadě se rozšířila do dvou provincií. Vzhledem k tomu, že v USA a Kanadě může lovit vysokou prakticky každý, kdo si zaplatí lovecký lístek a sežene pušku, představuje tu CWD velkou neznámou. Můžou se lidé od jelenů nakazit podobně jako se nakazí od skotu s BSE?
Není pochyb o tom, že jeleni vylučují priony z těla a ty pak mohou v životním prostředí přežívat nepříjemně dlouhou dobu. Často až několik roků. Je také zřejmé, že se priony vyskytuji v nejvyšších koncentracích v nervové tkáni a mízních uzlinách nemocných zvířat. Tyto tkáně však nejsou z hlediska rizika nákazy tak důležité. Mnohem klíčovější se zdá otázka, zda priony obsahuje i svalovina.
Odpověď na tuto otázku přináší v on-line vydání časopisu Science tým amerických vědců vedený Glennem Tellingem z University of Kentucky. V Severní Americe nad ní asi málokdo zajásá. Pro rozhodující testy vyžil Tellingův tým geneticky modifikované myši s genem pro jelení prionový protein. Taková myš je "tak trochu jelen". Nerostou jí sice parohy, ale může se nakazit jeleními priony a vyvine se u ní choroba podobná CWD. Těmto myším vstříkli vědci do mozku tkáně jelenů nakažených CWD. Některé myši dostaly dávku jeleního mozku, jiným byla píchnuta dávka svalové tkáně. Nákaza se objevila u obou skupin. Jen po injekci svalu se nástup choroby trochu opozdil.
"Zatím nevíme, jestli se může nákaza priony šířit na konzumenty svaloviny nemocných jelenů," říká Telling.
Ze zvířat by připadaly do úvahy především pumy a další kočkovité šelmy, o nichž se ví, že jsou k priónovým chorobám vnímavé. Psovité šelmy jsou k prionům výrazně odolnější. Kojoti nebo vlci by tedy mohli být v relativním bezpečí. Otevřenou otázkou zůstává bezpečnost lovců vysoké a konzumentů zvěřiny.
Pro pokus byly použity tkáně jelenů, kteří již vykazovali jasné příznaky CWD. Není proto jasné, nakolik se toto zjištění týká i vysoké zvěře, která je v počátečním stádiu onemocnění, kdy příznaky ještě nejsou patrné. Telling chce proto sledovat přítomnost prionů v tkáních u jelenů v různých fázích onemocnění.
"Lovcům se už dostalo varování, aby nezabíjeli a nekonzumovali zjevně nemocná zvířata. Priony ale může obsahovat i tělo na první pohled zdravých zvířat - i když ty budou mít prionů zřejmě méně," říká americký vědec. "Kdybych byl lovec jelenů, tak si dávám pozor, a nejedl bych zvěřinu z oblastí, kde je CWD rozšířená." Vzápětí však Telling dodal, že o rozšíření CWD nejsou k dispozici vyčerpávající údaje a vlastně se pořádně neví, kam až choroba pronikla. Inu, dobrá rada na zlato. Snad nelovit vysokou a nejíst zvěřinu.
Pramen: Science