Jako puberťáci jsme se bavili hláškami typu "bude pršet, sloni houfujou" nebo "stádo ryb letí savanou". Dneska bychom mohli na repertoár podobných "slovních perel" vyprodukovaných studentskou recesí přidat i rčení "šneci odlítli přes moře" - a nebyli bychom daleko od pravdy. Hrotice rodu Balea skutečně cestují vzduchem. Dokázal to tým nizozemských vědců vedený Richardem C. Preecem z University of Cambridge.
Do středu zájmu badatelů se dostaly hrotice (Balea) z jihoatlantických ostrovů Tristan da Cunha a Gough - Balea swalesi, B. ventricosa. B. costellata a B. tristensis. První z nich objevil už v roce 1824 přírodovědec John Gray. Byl tím dosti zaskočen. Plži se nápadně podobali hrotici převrácené (Balea perversa) - byly jen drobítek větší. (Poznámka: Webové vyhledávače odmítají tuto hrotici pod jejím latinským názvem vyhledávat, i když její jedinou perverzitou - pomineme-li hermafroditismus - je obrácený směr zavinutí ulity). John Gray dobře věděl, že hrotice žijí jen v palearktické oblasti, kde jejich výskyt sahá od severních oblastí Afriky do Evropy a v Asii až k severnímu Himálaji. Hrotice se tedy na Tristanu ocitly "dosti daleko od domova". Nejbližší "sousedy" z řad zástupců hrotic měli tristanští šneci až na Azorách. A to je vzdušnou čarou 9000 kilometrů. Trochu moc na suchozemského plže, který neumí plavat.
Někteří badatelé se snažili z téhle nepříjemné situace vybruslit zařazením tristanských hrotic do samostatného rodu Tristania. Většina přírodovědců ale cítila, že je to hodně "silové" řešení. Tristanské hrotice zaujaly i Charlese Darwina, který dokonce šneky máčel v mořské vodě, aby zjistil, jak dlouho v tomto živlu přežijí. Pokusy, které by dnešní ochránce přírody asi nenadchly, došel k závěru, že hrotice vydrží nejvýše dva týdny a to je na cestu napříč Atlantikem málo. A byl to také Darwin, kdo jako první vyslovil šílenou teorii o tom, že hrotice zanesli na ostrov ptáci. Tuhle teorii si zakladatel evoluční teorie testoval pokusy, při nichž lepil šneky na nohy kachnám. Darwin podezíral z transportu šneků i lidi, ale to je krajně nepravděpodobné, protože ostrov byl objeven až v roce 1506 a osídlen teprve v roce 1816. Hrotice tu byly dávno před člověkem.
Genetické analýzy provedené Preeceovým týmem daly zapravdu Darwinově "ptačí teorii". Potvrdily výsledky dřívějších anatomických studií dokazujících je Balea a Tristania jsou jedno a totéž. A také odhalily cestovatelské výkony hrotic. Není pochyb o tom, že hrotice pocházejí z Evropy a dostaly se na Tristan a přilehlé ostrovy s "mezipřistáním" na Azorách a Madeiře. Madeirské hrotice si dokonce koupily zpáteční letenku, protože se vrátily do Evropy jako druh Balea heydeni - teprve nedávno odlišený od Balea perversa. Hrotice přitom zdaleka nemířily jen na jih. Poměrně nedávno si zalétly na Island i tam založily životaschopnou populaci.
Za nejpravděpodobnější transportéry hrotic považuje Preece brodivé ptáky hnízdící na stromech. Hrotice se totiž často vyskytují v korunách stromů a z jednoho na druhý "přeskakují" bez komplikovaného slézání na zem tak, že se přilepí na nohy nějakého ptáka. Jsou k tomu dokonale uzpůsobeny, protože jejich sliz má vlastnosti kvalitního lepidla. Sem tam se některá hrotice přilepila poněkud důkladněji, než měla v úmyslu, a její nedobrovolný dopravce ji transportoval za moře. Hrotice jsou vejcorodí hermafroditi, a tak jim nebránilo v osídlení nových izolovaných ostrovů ani hledání pohlavních partnerů. Jediná hrotice dokázala založit novou populaci, z níž po čase vznikl nový druh.
… jako Balea heydeni.
Pramen: Nature