Mor devastoval Evropu dlouhá staletí. Jedna z největších epidemií začala v roce 1347 a skončila v roce 1352. Na tuto tzv. černou smrt zemřelo 25 milionů lidí – třetina tehdejšího obyvatelstva Evropy. Naposledy vyvolal mor v Evropě epidemii v Marseille v roce 1722. Za jednu z prvních evropských morových ran bývá vydávána epidemie, jež srazila na kolena do té doby vzkvétající Atény.
Z dobových materiálů vyplývá, že epidemie začala v Etiopii v roce 430 př.n.l. a přes Egypt a Libyi pronikla v roce 426 př.n.l. až do Řecka. Choroba zasáhla dramaticky do běhu lidských dějin. Postihla obyvatele Athén a zahubila jich přinejmenším třetinu. Za oběť jí padl i aténský charismatický vůdce Periklés. V té době Athény dominovaly antickému Řecku. Po epidemii byly na dně a navrch získala vojácká Sparta.
Historici i lékaři mají k dispozici poměrně přesný popis choroby tak říkajíc z první ruky, protože historik Thukydides sám onemocněl a když se uzdravil, zanechal dosti podrobné svědectví o chorobě, jejím průběhu a příznacích. Z Thukydidových zápisků identifikovali badatelé chorobu jako dýmějový mor, neštovice, sněť slezinnou čili antrax či spalničky.
Objev masových hrobů z doby „aténského moru“ na aténském hřbitově Karameikos dovolil zahnat nejistoty. Tým vedený Manolisem J. Papagrigorakisem z university v Aténách izoloval DNA ze zubní dřeně obětí „morové rány“ a provedl v ní analýzy na sekvence původců infekčních onemocnění. Výsledky zveřejněné v The International Journal of Infectious Diseases jasně dokazují, že oběti „aténského moru“ zabila Salmonella enterica typhi – původce tyfu. Tato choroba se šíří především kontaminovanou potravou a vodou a dnes představuje problém především v zemích třetího světa. Často provází živelné katastrofy, jež nedovolí postiženému obyvatelstvu dodržovat základy hygieny.
Původce moru Yersinia pestis byl po dvou a půl tisíciletích očištěn z nespravedlivého nařčení.
Pramen: The International Journal of Infectious Diseases