Galaktický kanibalismus
Na základě dat z přehlídky oblohy zvané Sloan Digital Sky Survey (SDSS) našli astronomové malou galaxii těsně za humny Mléčné dráhy, jejíž osud je již zpečetěn. Tato trpasličí galaxie totiž během následujícího miliónu let s tou naší splyne. Nejedná se zdaleka o první případ galaktického kanibalismu. Podobné úkazy pozorujeme ve vesmíru poměrně často. A nemusíme chodit příliš daleko. Už v roce 1994 objevil Rodrigo Ibata (Cambridge University) a jeho tým trpasličí galaxii Saggitarius ve vzdálenosti „pouhých“ 75 tisíc světelných let od Mléčné dráhy. Galaxie se v té naší pomalu doslova rozpouští, zanechává za sebou proudy odpadajících hvězd a noří se do jejího galaktického disku. Podle uznávaných teorií je pohlcování menších galaxií hlavním motorem růstu galaxií větších. A jak se zdá, tento proces i nadále pokračuje.
Velká ale neviditelná
Ještě blíže se až doposud pohledům vědcům skrývala jiná trpasličí galaxie. Až teprve detailní studie řezů našeho nejbližšího okolí odhalila její přítomnost. Když dali astronomové dohromady data o barvách a jasnostech hvězd, aby odvodili jejich vzdálenosti, zjistili, že jen 30 tisíc světelných let daleko se nachází hustá oblast hvězd obsahující minimálně milión členů. Ve srovnání s jinými galaxiemi je maličká, člen týmu objevitelů Robert Lupton (Princeton University) se dokonce nezdráhal použít označení „skutečně žalostná galaxie“.
Co je zajímavé, nově objevená galaxie zaujímá na obloze plochu zhruba tisíce čtverečních stupňů, což je více než 5000 měsíčních úplňků. A právě její velká rozloha na obloze společně s relativně malým počtem hvězd způsobila, že se o této galaxii ležící ve směru souhvězdí Panny dlouho nevědělo. „Některé hvězdy patřící do tohoto průvodce Mléčné dráhy byly pozorovány dalekohledy po staletí,“ uvedl Mario Juric (Princeton University), který je hlavním autorem studie. Jak ale podotýká, hvězdy jsou tak blízko a tolik rozptýleny, že byly vždy v Mléčné dráze doslova ztraceny a považovány za její členy.
Prohnutý disk
Konference Americké astronomické společnosti vždy přinášejí celou záplavu nových objevů. Podívejme se na další, který se rovněž týká naší Galaxie. Už je tomu skoro půl století, co astronomové studující rozložení vodíku v Mléčné dráze zjistili, že galaktický disk je poněkud pokřiven a připomíná spíše prohnutý klobouk. Na jedné straně sahá až 20 tisíc světelných let nad rovinu galaxie, zatímco druhá část je jen o něco méně pod rovinou, aby na samotném konci disk nad ní opět „vyčníval“. Doposud ale neexistovalo rozumné vysvětlení tohoto faktu. Někteří astronomové sice navrhovali sousední galaxie Velké a Malé Magellanovo mračno jako původce jevu, ale jejich hmotnosti jsou na to příliš malé. Jejich hmotnost totiž odpovídá pouhým dvěma procentům hmotnosti naší Galaxie.
Temná hmota je příčinou
Magellanovy galaxie obíhají kolem té naší jednou za 1,5 miliardy let – ačkoliv v konečném důsledku budou pohlceny stejně jako výše zmínění trpaslíci. Počítačová simulace týmu, který vede Leo Blitz (University of California, Berkeley), ukazuje, že pokud by při tomto pohybu procházely masivním „halem“ Galaxie tvořeným z temné hmoty, dalo by se prohnutí disku za jejich asistence opravdu vysvětlit. Má to jeden háček množství temné hmoty v halu zahalujícím Galaxii by muselo 20x převyšovat hmotu normální. Temná hmota nevyzařuje žádné elektromagnetické záření, ale projevuje se gravitačním působením. Astronomové se domnívají, že by mohla přispívat až 90% k celkové hmotnosti vesmíru.
Leo Blitz doufá, že teorie jeho týmu umožní prozkoumat hustotu a struktura hala temné hmoty i u dalších galaxií a objevit jejich zatím neznámé průvodce. Studie rovněž ukázala, že prohnutí disku není statickým, ale dynamickým jevem. Průchod menší galaxie halem větší galaxie totiž způsobí vibrace, které se projeví oscilacemi galaktického disku.
Zdroje:
NewScientist Space
https://www.newscientistspace.com/home.ns
Astronomy
https://www.astronomy.com
Space.Com
https://space.com
Sloan Digital Sky Survey
https://www.sdss.org