Metan je plyn, který přispívá ke změnám radiační bilance atmosféry v důsledku skleníkového efektu. Tento efekt bývá označován jako příčina globálního oteplování Země. I když vědci studují tento jev desítky let, podezřívat ze škodlivého vlivu rostliny je nenapadlo.
Frank Keppler, geochemik z Max Planckova ústavu pro nukleární fyziku v Heidelbergu je v oblasti sledování zdrojů metanu považován za světovou „jedničku“. Již dříve označil jako významný zdroj metanu přežvýkavce, přesněji řečeno, činnost jejich souputníků – bachorovou mikroflóru, která zvířatům s předžaludky pomáhá trávit vlákninu. Byl také jedním z prvních, kteří jako významné producenty skleníkového efektu označili močály a rýžoviště. Ve všech těchto případech se ale jedná o doklad toho, že producenty metanu jsou mikroorganismy libující si v anaerobním prostředí.
Nyní Keppler se svými kolegy zjistil, že rostliny (od trav po stromy), mohou také být producentem skleníkových plynů. To je ovšem poznatek zcela šokující. Dosud se mělo za to, že významnější produkce metanu je vázána na podmínky bez přístupu vzdušného kyslíku a že tedy hlavními producenty jsou močály v nichž tlejí organické zbytky rostlin, bakterie a nálevníci v zažívacích traktech, hnilobné procesy v jímkách kde se skladují výkaly,...
V posledních Kepplerových pokusech šlo o to, že si vědci pořádně posvítili na plyny, které se uvolňují ze zbytků rostlin. Začali s odpadlým lupenem. Ukázalo se, že gram spadaného listí (gramem je zde míněna hmotnost v suchém stavu), uvolňuje do prostředí až 3 nanogramy metanu za hodinu. Tento údaj platí v případě, že teplota prostředí se pohybuje okolo 30 stupňů C. Každé další zvýšení teploty o 10 stupňů C produkci metanu zdvojnásobuje a zvyšování produkce metanu se zastavuje až u teploty 70 stupňů C.
Po pokusu s opadanými listy následovaly testy na živých rostlinách. I tady výzkumníci ke svému velkému údivu zjistili, že živé rostliny za běžné teploty (termínem běžná teplota je zde míněna teplota za které daná rostlina ve svém prostředí běžně roste), metan uvolňují. Ba co víc, vytváří jej ještě ve větším množství, než kolik ho produkují jejich mrtvé tkáně. Každý gram živé rostliny vyprodukuje okolo 370 nanogramů za hodinu! Uvolňování metanu se více než ztrojnásobí, pokud je rostlina vystavena slunečnímu záření. Zajímavé je i to, že toto ztrojnásobení produkce metanu platí i pro dříve zmíněné spadané listí.
Pokusu se po metodické stránce dá těžko co vytknout protože pokusy se uskutečnily v hermeticky uzavřených komůrkách v nichž bylo zajištěno dostatečné zásobení rostlin atmosférickým kyslíkem. Svádět vinu na anaerobní baktérie tedy nelze. Bakterie jako viníky vyloučil tým i jinak. Část pokusů provedl na rostlinách pěstovaných hydroponicky (bez půdy). Skleníkové plyny tedy z bakterií evidentně nepocházejí a závěry učiněné z jejich pokusů se v tomto směru nedají napadnout. Z výpočtů vyplývá, že rostliny na celé Zemi produkují více než 150 milionů tun metanu ročně. Z množství metanu, které se do zemské atmosféry dostává, toto množství představuje celých 20%.
Šok pro odborníky
Že by rostliny mohly produkovat něco, co zhoršuje skleníkový efekt, to dosud nikdo nepředpokládal. Jednoduše proto, protože ze zákonů termodynamiky vyplývá, že v prostředí, kde je dostatek kyslíku, není produkce metanu upřednostněna. Jeho tvorba by tedy měla být pro rostlinu energeticky nevýhodná. Nepravděpodobnou věc proto nikdo nezkoumal.
Výsledky Kepplerova týmu zapadají i do dosud nevysvětleného pozorování, které nedávno bylo učiněno z kosmu. Satelity totiž detekovaly zvýšenou koncentraci metanu nad některými tropickými porosty. Tyto metanové bubliny nejsou v období dešťů nic neobvyklého. Vysvětlovalo se to tím, že příkrov vody způsobí anaerobní prostředí a z produkce metanu se vinily bakterie. Sondy ale tvrdošíjně prokazují výskyt metanových bublin nad pralesy i mimo období dešťů. Nové poznatky tedy zřejmě povedou k přehodnocení viníků produkujících metan.
K zamyšlení
Poznatky Kepplerova týmu budou mít větší důsledky, než si hodláme připustit. Co si nyní například počnou chudáci legislativci mezinárodních úmluv? Tak třeba Kjótský protokol ukládá zemím (Českou republiku nevyjímaje), snížit emise skleníkových plynů o šest až osm procent. Teď to vypadá, že kýženého stavu by se hravě dosáhlo, když by se do úbytku produkce skleníkových plynů započítala likvidace lesních porostů.
Pokud se začne při obchodování s emisemi licitovat s produkcí metanu rostlinami, jak se potom bude postihovat výsadba nových lesních porostů? Že se vám to zdá přitažené za vlasy? No, kéž byste měli pravdu. Mně se zdálo nesmyslem, když úředníci začali argumentovat tím, že krávy svými, s prominutím, prdy a říháním produkují metan a že by za to měli naši sedláci platit. Když se ale podíváte do nového nařízení vlády č. 368/2003 Sb.,zjistíte, že chovatelé skotu jako znečišťovatelé, kteří vypouštějí metan do ovzduší zařazeni jsou. Ministerstvo životního prostředí je tudíž vede ve svém IRZ (Integrovaný registr znečišťování životního prostředí) jako "hříšníky" a chovatelé, stejně jako každý jiný průmyslový podnik, za to musí platit. Inu zákon je zákon a nad tím, aby se řádně ctil, dbá kontrolní mechanismus, ten zase hlídá zda farmáři tabulky správně vyplňují, protože emisní faktor krávy je 67, telete 22, ovce 5,77, kozy 4,13, prasete..drůbeže..). A protože se v tom, s prominutím prase vyzná, Ministerstvo životního prostředí k tomu už rok pořádá v krajích semináře na nichž školení úředníci školí jiné úředníky, jak při vyplňování formulářů správně postupovat. Pokud jste náhodou chovatelé, pak se nezapomeňte do registru přihlásit. Pokud tak neučiníte do 15. února 2006, hrozí vám postih.
Z výsledků pokusu našich německých sousedů vyplývá, že vlastníci lesních porostů jsou mnohem většími producenty metanu, než jakými jsou chovatelé hospodářských zvířat. Vymyslet novou tabulku s emisním faktorem pro smrky, duby, případně jabloně, bude možná menší problém než si myslíme. A pokud k tomu ouřad přistoupí opravdu zodpovědně, pak v IRZ registru přibude ještě jedna kolonka protože my se produkcí metanu, od těch božích hovádek, prakticky nelišíme.
Pramen: Univeristy of Heidelberg