Ranní ptáče dál doskáče. Jiří Suchý k tomu dodává: "Ale náš kocour tvrdí, že po ránu jsou ptáci nejblbější." Kocour má pravdu.
Potvrzuje mu ji studie v nejnovějším čísle prestižního amerického lékařského časopisu Journal of American Medical Association (JAMA - česky obvykle vyslovováno mazlivě jako "jáma", na Moravě a Slovensku možno aj "jama").
Kenneth Wright z University of Colorado v americkém Boulderu s jeho spolupracovníci sledovali duševní výkonnost lidí, kteří po šest nocí spali nejméně 8 hodin a pak byli hned po probuzení probuzeni testu posuzujícímu duševní výkonnost. Řešili poměrně nesuché početní úlohy.
Závěr je jasný. První tři minuty po procitnutí jsme prakticky "nepoužitelní". Kdo má kliku, ten se z ranního obluzení probere do deseti minut. Ovšem jsou jedinci, kterým mozek nepracuje na plné obrátky ani po dvou hodinách. Tento "ranní útlum" je tak hluboký, že překoná dokonce i útlum vyvolaný 24hodinovým bděním. A ten není rozhodně zanedbatelný, protože je plně srovnatelný se stavem opilosti. Nejhůře se nám budí mozek v oblasti kůry čelních laloků. Právě v této oblasti mozku jsou centra důležitá pro řešení složitých problémů, pro emoce a složitější myšlenkové pochody. Jaký div, že jsem po ránu obvykle bez nálady a máme co dělat, abychom si při čištění zubů kartáčkem nevypíchli oko.
Zjištění Wrightova týmu má praktické využití v medicíně a dalších oborech. Lékař na noční službě si ve volné chvilce může zdřímnout. Jenže v té chvíli mu mohou přivézt pacienta, na jehož záchranu potřebuje mít všech pět pohromadě. Riziko chyby je v takových okamžicích poměrně vysoké. Wright je přesvědčen, že se to týká hlavně mladých lékařů, tzv. rezidentů, kteří často slouží více než 80 hodin týdne a sem tam si prostě musí "hodit šlofíka".
Bezprostředně po probuzení mohou mít například problémy se správným spočítáním dávky léku. Chyba může mít fatální následky. V podobných situacích se ocitají ale i řidiči sanitek nebo hasičských vozů, kteří bezprostředně po probuzení z ukradené chvilky spánku usedají za volant. Wrightův pokus se týkal lidí, kteří spali šest nocí nejméně po osmi hodinách. Lékaři a další pracovníci ve směnných provozech ale často trpí dlouhodobým nevyspáním. U nich může být "syndrom ranního ptáčete" ještě hlubší a delší. Na druhé straně se zdá, že ledacos zvládneme motivací. Po probuzení požárním alarmem jsme nabuzeni tak, že se útlum nemusí vůbec projevit.
Pramen: JAMA