Planetu Uran objevil anglický astronom William Herschel v roce 1781. Planeta později dostala jméno po řeckém bohu nebes. V průběhu uplynulých století bylo objeveno pět velkých měsíců, které planetu obíhají. Když v roce 1977 pozorovali vědci zákryt vzdálené hvězdy planetou, zjistili, že má hned devět prstenců. Významným okamžikem v historii zkoumání Uranu byl blízký průlet sondy Voyager 2 v roce 1986. Ten mimo jiné přinesl objev dalších dvou prstenců a 11 menších měsíčků.
Shakespearovy postavy
Od té doby je Uran možno sledovat pouze pomocí velkých pozemských či kosmických dalekohledů. Jedním z nich je i Hubbleův kosmický dalekohled, který astronomové opakovaně používají pro pohledy na tohoto plynného obra, sedmého mezi planetami při pohledu od Slunce. Unikátních schopností dalekohledu využili i Mark Showalter (SETI Institute) a Jack Lissauer (NASA Ames) a před dvěma lety zjistili přítomnost dalších dvou měsíčků. Další pozorování vedla ke zpřesnění oběžných drah obou těles a k překvapivém objevu dosud nespatřených prachových prstenců. Celkový počet Uranových měsíců tak dosáhl čísla 27, prstenců je dosud známo třináct. Detailní prohlídka snímků sondy Voyager pak vedla k nalezení nových měsíčků i na těchto 20 let starých záznamech.
Nové měsíce byly nyní oficiálně pojmenovány jako Mab a Cupid. Podle tradice dostávají Uranovy měsíce jména po postavách z Shakespearových her. Mab je pohádková bytost navštěvující lidi ve spánku, která je zmiňována v Romeo a Julii. Cupid se objevuje ve hře Timon Aténský. Na základě jasnosti astronomové odhadují, že Mad má průměr 24 km, zatímco Cupid 18 km.
Vyživované prstence
Nové prstence byly objeveny dále od planety než ty dosud známé. Jsou tvořeny prachem, o kterém se astronomové domnívají, že prstence postupně opouští. To znamená, že materiál prstenců musí být neustále doplňován. Vnější z prstenců souvisí s měsíčkem Mab. Dopady meteoroidů na měsíc zvedají z jeho povrchu prach, který se rozprostírá do tohoto prstence. Aby byla zachována rovnováha, prach z prstence buď mizí ve spirálách pryč do okolního prostoru nebo padá zpět na povrch Mab.
V případě druhého prstence už situace není tak zcela jasná. Ačkoliv leží mezi několika měsíci, nezdá se, že by některý z nich poskytoval materiál pro jeho doplňování. "Prstenec může upozorňovat na existenci nepozorovaného pásu těles o velikosti několika metrů až kilometrů," naznačuje Mark Showalter. Podle jeho názoru to mohla být kolize měsíců, která v minulosti dala vzniknout tomuto prstenci. Tuto možnost totiž potvrzuje i další zjištění.
Chaos kolem planety
Showalter a Lissauer studovali změny v drahách vnitřních měsíčků za poslední desetiletí a došli k překvapivému zjištění. "Zdá se, že pozorujeme náhodný či chaotický proces, při kterém dochází k neustálé výměně energie a úhlového momentu mezi měsíci," vysvětluje Jack Lissauer. Ačkoliv jsou tyto změny během deseti let malé, rostou exponenciálně s časem. V konečném důsledku se ukazuje, že celý systém je nestabilní. Výpočty naznačují, že během překvapivě krátké doby - jen několika miliónů let - se začnou měsíce srážet. Největším kandidátem je Cupid, který se pohybuje jen 860 km od většího měsíce Belinda. Podle autorů stačí jen malá změna dráhy a dojde k jejich kolizi. Cupid je největším kandidátem být dalším Uranovým měsícem, který zmizí.
Pozorovatelnost Uranových prstenců se neustále zlepšuje a v roce 2007 bude planeta v takové poloze, že její prstence k nám budou natočeny ostrou hranou. Jejich jemný, prachový materiál tak bude ještě lépe detekovatelný.
Zdroje:
HST news
https://hubblesite.org/newscenter/newsdesk/archive/releases/2005/33/
NewScientistSpace
https://www.newscientistspace.com/article/dn8508-moongazing-reveals-the-chaotic-world-of-uranus.html
Space.Com
https://space.com/scienceastronomy/051222_uranus.html