Většina sépií se o potomstvo vůbec nestará. Prostě ponechají oplozená vajíčka svému osudu, ať si poradí, jak umějí. Některé druhy chobotnic ale vajíčka hlídají před predátory. Na mateřskou péči, již věnuje potomstvu sépie Gonatus onyx, ale nemají.
Americký biolog Brad Seibel z University of Rhode Island podezíral tento druh sépie z péče o potomky už deset let. V roce 1995 vytáhl v hlubinné síti samici této sépie a s ní zároveň i obal s vajíčky. O rok později vylovil Seibel další dospělou sépii a vedle ní ležel v síti obal s malými sépiemi. Jenže to byly všechno jen indicie. Nyní Seibel konečně chytil sépii při činu.
Z paluby výzkumné ponorky nafilmoval v hloubce 1500 až 2 500 metrů samice sépie Gonatus onyx, jak v chapadlech nesou obal plný vajíček. Celkem se mu podařilo zastihnout pět samic. Jejich vak obsahoval zhruba 2000 až 3000 vajíček. Sépie drží vak šesti chapadly, jež jsou na spodní straně vybavena pro tento účel zvláštními háčky. "Fusak" na mláďata tvoří dvojitá membrána, která je zformována do tvaru dutého válce otevřeného na obou koncích.. Je to tedy obdoba toho, čemu se krásně česky říká štucel čili rukávník. Sépie vak ovívá svými chapadly a zajišťuje tak zřejmě vajíčkům i mláďatům přísun čerstvé okysličené vody.
Pro většinu sépií je kladení vajíček labutí písní. Jejich tělo po splnění této klíčové životní povinnosti rychle stárne a degeneruje. Například svaly zcela zželatinovatí a nejsou s to nadále vykonávat práci. Sépie obvykle hynou záhy poté, co vejce nakladly. Gonatus onyx si ale udržuje překvapivě dobrou kondici. A to navzdory skutečnosti, že matka během péče o vak s potomky hladoví.
Musí to vydržet zatraceně dlouho, protože mláďata se líhnou z vajíček za 6 až 9 měsíců po nakladení. Samice není zřejmě s to s vakem plným "děcek" někam cestovat. Po většinu času jen "visí" ve vodě.
Zajímavé na sépii Gonatus onyx je, že to není typický hlubokomořský tvor. Většinou ji můžeme zastihnout v mělkých vodách. Po nakladení vajíček se ale uchyluje do hlubin a tam se stará do potomky až do konce svých dnů. Péče o potomky je obecně rozšířenější u hlubinných druhů mořských živočichů. Je znám od některých korýšů i ryb. Je to zřejmě tím, že v řidčeji obydlených hlubinách hrozí strážícímu rodičovi menší riziko útoku ze strany predátorů.
Pramen: Nature