Chris Stringer z Muzea historie přírody v Londýně se domnívá, že v případě nalezených opracovaných pazourků, které byly nalezeny na jihovýchodě Anglie, by se mohlo jednat o pozůstatky činnosti časné formy Homo heidelbergensis, nebo Homo antecessor.
O heidelbergském člověku (H. heidelbergensis) je známo, že obýval střední Evropu před zhruba půl milionem let. První nálezy jeho kostí pocházejí z roku 1907 z lokality poblíž německého Heidelbergu. Později byly jeho pozůstatky nalezeny také ve Francii a Řecku.
Ještě starší lidské ostatky byly nalezeny ve Španělsku a v Itálii. Ty jsou z doby před 800 000 lety. Soudí se, že v této době byla jižní Evropa kolonizována a tito lidé byli označeni jako další druh: H. antecessor. Učenci se dosud přou o tom, jaký byl vztah a příbuznost tohoto lidského předka s člověkem heidelbergským. To ale není předmětem tohoto článku a tak se těmto sporům vyhneme. Zaměříme se na 32 kamenných nástrojů, které někdo zhotovil z černého pazourku, a které byly nalezeny na území Anglie.
Tyto nástroje z pazourku, z nichž řada je dokonale ostrých, objevil amatérský archeolog v Pakefield, hrabství Suffolk. Stáří nástrojů vědci určovali pomocí několika různých metod. Nejdříve zjišťovali magnetickou polaritu minerálů obsahujících železo v sedimentech, kde nástroje byly nalezeny. Příslušné sedimenty vykazují severojižní orientaci, tedy shodnou orientaci, jako je dnes. Magnetické pole se ale v tamní lokalitě změnilo před 780 000 lety. To znamená, že nalezené pazourkové nástroje musí být mladší.
Pazourky byly nalezeny pod nánosem z glaciálu, ten vznikl v době kdy tato oblast byla pokryta ledovým příkrovem. Toto zjištění posunuje zhotovení nástrojů za hranici 450 000 let a musí být tedy starší. U nálezu byly zjištěny fosilie hryzců (Mimomys), kteří byli vytlačeni z této oblasti jiným druhem hryzců (Arvicola) před zhruba 500 000 lety. Toto vše vede autory k závěru, že nalezené nástroje jsou asi 700 000 let staré.
Nová technika, kterou vyvinula Kirsty Penkmanová z University v Yorku ve Velké Británii, tento odhad stáří opracovaných pazourků potvrdila. Její přístup spočíval v měření zlomů v aminokyselinových řetězcích. Takové aminokyseliny, ze kterých šel udělat zmíněný rozbor, našla v ulitách sladkovodních šneků, které se u nálezu pazourků vyskytovaly.
Opracování pazourků je tedy datováno do doby, kdy Británie byla ještě spojena s tím co dnes nazýváme kontinentální Evropou. Tehdejší klima se v těchto severních končinách podobalo tomu, jaké dnes panuje ve středomoří. Svědčí o tom nálezy z okolí Pakefieldu, kde paleontologové našli fosílie kostí hrochů a dalších teplomilných živočichů, jako například vymřelých slonů s rovnými kly (Palaeoloxodon antiquus), jelena zvaného Megaloceros dawkinsi, hyen...
Tehdejší teplé klima na severu Evropy zřejmě umožnilo našim předkům migrovat do těchto oblastí bez toho, aniž by je to nutilo osvojit si dovednost rozdělávat oheň a zhotovovat si teplé oblečení. Příznivé podmínky se ale brzo zhoršily a to tyto lidi na dlouhou dobu vyhnalo. Ke změně došlo až před nějakými 100 000 lety.
Pramen: New Scientist, Natural History Museum