Svaly u dospělých lidí jsou neustále ve výstavbě. Jsou tvořeny a zároveň rozebírány. Za mlada je toto budování s bouráním v rovnováze. Avšak tím, jak stárneme nám jde bourání stále lépe, a výstavba nám vázne. Svaly se vytrácejí.
Vědci nyní zjistili, že obohacení potravy o aminokyselinu leucin dokáže popsaný nepoměr zvrátit. Alespoň to tvrdí Lydie Combaret, Dominique Dardevet a jejich kolegové, kteří se na pokusu podíleli. Všichni jmenovaní jsou výzkumníci z Výzkumného centra pro lidskou výživu ve Auvergne INRA (Francie).
To, že se nám po čtyřicítce se začnou svaly vytrácet není nic nového pod sluncem, bereme to jaksi samo sebou, že tomu tak musí být. Ročně přicházíme 0,5 – 2% svalové hmoty.
V organismu je to zařízeno tak, že bezprostředně po trávení potravy kdy jsou rozštěpeny proteiny a v krvi stoupne koncentrace aminokyselin, rozbíhá se syntéza nových proteinů a dosahuje přibližně dvojnásobku předchozí klidové hodnoty. Oním spouštěcím mechanismem procesu tvorby nové tkáně je právě ona zmíněná bohatá nabídka recyklovaných stavebních prvků - aminokyselin.
Pokusy na zvířatech zjistily, že u starších organismů je tento stimul v podobě dostatku aminokyselin, méně efektivní. Ani při jejich dostatku syntéza nových proteinů není schopna úbytek nahradit.
Ukázalo se, že nastartování růstu svalů může být na ochablém organismu vynuceno. Zdá se to až neskutečně jednoduché – stačí k tomu pouhé dodání leucinu. Obohacení potravy o leucin „vzkřísí“ stářím unavená těla a srovná tvorbu nových proteinů s jejich odbouráváním, svaly pak rostou „jako zamlada“.
Stávající pokusy nenaznačily, že by toto obohacování stravy vedlo k nějakým vedlejším nežádoucím účinkům.
Zde popsaný překvapivý objev učinili výzkumníci když srovnali štěpení proteinů u mladých (osmiměsíčních) a starých (22 – měsíčních) potkanů. Zjistili, že zatímco proces degradace svalové tkáně u mladých potkanů je po nažrání a následnou zvýšenou tvorbou nové tkáně poněkud přibržděn, u starých potkanů úbytek pokračuje. Stačí jim ale do potravy dodat leucin a ten znovu nastolí ztracenou metabolickou rovnováhu.
Francouzští výzkumníci věří, že problémy spojené s věkem, souvisejí s poškozením regulace proteasomu. Proteasom je něco jako buněčná drtička, která pracuje s komplexem rozkladných enzymů a likviduje opotřebované svalové proteiny. Leucin, jak se zdá, dokáže tomuto našemu buněčnému šrotišti vrátit schopnost se přibrzdit a nejet na plný výkon v době, kdy doplňování nových svalových proteinů vázne.
Prevence úbytku svalů je velkým sociálně-ekonomickým a zdravotním problémem. Pokud by se jej podařilo pomocí tak jednoduchého opatření, jakým je polykání leucinu, alespoň oddálit, byl by to ohromný přínos.
Poznatky Francouzského týmu již začínají komentovat odborníci z dalších zemí. Vesměs toto zjištění považují za převratné. Jedním z nich je Angličan Michael Rennie z lékařské fakulty Nottinghamské university v Derby. Rennie se nechal slyšet, že to je „Fantastický poznatek, protože posiluje myšlenku vazby mezi potravou a stimulováním syntézy tělních proteinů.“
Pokud se poznatky s účinkem leucinu potvrdí, mohlo by to pro řadu z nás znamenat oddálení doby, kdy si pro zesláblost v důsledku úbytku svalové hmoty nebudeme sami schopni dojít ani na záchod.