Pohled do hvězdného okolí našeho Slunce ukazuje, že nejbližší hvězdou je Proxima Centauri, hvězda typu červený trpaslík, která je součástí trojčlenného systému Alfa. Jen o malý kousek dále nalezneme hvězdu Barnardovu. Nedávná měření její paralaxy provedená Hubbleovým kosmickým dalekohledem ukázala, že Barnardova hvězda leží ve vzdálenosti 5,98 světelného roku. Na obloze se nachází v souhvězdí Hadonoše jako slaboučká hvězdička s jasností 9,55 magnitudy. Je tedy neviditelná pouhým okem. Nicméně se jedná o hvězdu velmi zajímavou. Už v roce 1916 si americký astronom Edward Emerson Barnard všiml, že hvězda vykazuje na obloze neobvykle velký vlastní pohyb - 10.3"/rok. Ve skutečnost se ke Slunci přibližuje rychlostí 140 km/s a nejblíže nám bude v roce 11 800. Tehdy bude její vzdálenost činit jen 3,8 světelného roku a předčí i Proximu.
Červený trpaslík
Podobně jako Proxima patří i Barnardova hvězda mezi červené trpaslíky. Ve srovnání se Sluncem má pouze 17% jeho hmotnosti a maximálně 20% jeho průměru. Kdybychom ji za naše Slunce vyměnili, získali bychom slabou, rudě zářící hvězdu, která by byla pouze 100x jasnější než Měsíc v úplňku. Nedostatkem záření by se naše planeta změnila v permanentně zmrzlý svět.
Dříve panovalo podezření, že Barnardovu hvězdu obíhají hned dvě planety Jupiterova typu. Astronom Peter van de Kamp věnoval nalezení důkazů větší část svého života. Dnes už ale není tato myšlenka na pořadu dne. Nová a přesnější pozorování neustále snižují horní hranici velikosti a vzdálenosti dráhy takové potenciální planety. Do 1 astronomické jednotky (AU) od hvězdy neexistuje planeta s hmotností větší než 86% Jupitera a v tzv. obyvatelné zóně, která sahá pouze do 0,082 AU planeta hmotnější než 3,1 Neptuna.
Nečekané vzplanutí
Jakožto červený trpaslík starý až 12 miliard let by Barnardova hvězda měla v poklidu a stabilně zářit. Mladší trpasličí hvězdy rotují dostatečně rychle, aby mohly vytvořit silná magnetická pole, která jsou pak příčinou prudkých vzplanutí, jež mohou krátkodobě až zdvojnásobit jasnost hvězdy. To ale není případ Barnarda, který se kolem své osy otočí jednou za 130 dnů. Taková hvězda by neměla prodělávat žádné výkyvy jasnosti.
Ovšem pozorování provedená 17. července 1998 s 2,7m dalekohledem McDonaldovy observatoře ukázala něco jiného. Cílem experimentu bylo hledání planety či planet hvězdu obíhajících. Astronomové ale zaznamenali ve spektru emisní čáry, které naznačovaly vzplanutí hvězdy. O řadu let později se k datům dostala Diane Paulson (NASA Goddard Space Flight Center), aby určila, že během vzplanutí dosáhla teplota hvězdy hodnoty 8000 K. V klidovém stavu má přitom teplotu jen 3100 K. Zjasnění trvalo minimálně hodinu a po tuto dobu byla hvězda ve viditelném světle minimálně o půl magnitudy jasnější než obvykle.
Vzhledem ke stáří hvězdy tak astronomové vlastně náhodou zachytili zřejmě velmi vzácný jev.
Zdroje:
SolStation.com
Astronomy.com