Výčet hormonů, které regulují příjem potravy a podílejí se na tom, jestli se někdo přejídá nebo se naopak „drží na uzdě“, je hodně dlouhý. Vědci se za nimi nehoní jen kvůli vidině zázračných pilulek na štíhlou tajli. Obezita představuje jedno z největších zdravotních rizik sužujících současné lidstvo. Dnes už velmi rázně vstoupila i mezi obyvatele rozvojových zemí. Na druhé straně se stále naléhavěji hlásí i poruchy příjmu potravy jako bulimie nebo mentální anorexie.
Jedním z bičů, který nás nutí sednou k plnému stolu, je hormon ghrelin. Ten vzniká odštěpením ze základní bílkovinné molekuly proghrelinu složené ze 117 aminokyselin. Tým amerických vědců vedených Aaronem
Hsuehem ze Stanford University se podíval na gen pro proghrelin „in silico“ – čili promrskal jej v počítačových databázích speciálním softwarem. A vypadl jim zajímavý výsledek. Gen nekóduje jeden hormon ale hned dva. To, co zbude z proghrelinu po odštěpení 28 aminokyselin aktivního hormonu, není jen „hlušina“. Ze zbytku se odštěpením dalších 23 aminokyselin vytvoří druhý hormon. A kupodivu s přesně opačnými účinky, než jaké má ghrelin. Tento hormon potlačuje chuť k jídlu, zpomaluje posun potravy trávícím traktem. Když je zvířatům podáván v čisté formě, vyvolává hubnutí. Právě pro tyto vlastnosti dostal jméno obestatin. Česky bychom si ho mohli pojmenovat „tlustostav“, protože potlačuje obezitu.
V komentáři pro BBC se nechali britští experti slyšet, že tento výzkum povede během 5 až 10 let k plné kontrole příjmu potravy. Bylo by to jistě krásné, ale dosavadní zkušenosti nabádají ke zdrženlivosti. Nejen té u plného talíře, ale i té nad optimistickými prognózami. Obvykle se záhy někde objeví nějaký háček a všechno se tím dost nepříjemně zkomplikuje.
Pramen: Science