Článek na New Scientistu uvádí, že v případě chování slonů ve vztahu ke smrti nemusí jít o antropocentrický předsudek. Sloni v tomto ohledu svým chování dokonce předčí i šimpanze, kteří sice reagují na smrt svého kolegy v tlupě, ale jejich zájem končí ve chvíli, kdy se mrtvola začne rozkládat. To sloni se jaksi zvláštně až "pietně", respektive nějak speciálně, chovají i ke kostem.

Zvětšit obrázek

Afričtí sloni věnují značnou pozornost sloním lebkám.

Tým z Británie a Keni potvrdil, že afričtí sloni věnují značnou pozornost sloním lebkám v porovnání s kostmi jiných zvířat. Slonovina je také obecně zajímala víc než podobně tvarované útvary ze dřeva. K vlastním kostem pozorovaní sloni všelijak čichali, dotýkali se jich chobotem i nohama, jiným kostem pozornost nevěnovali.

Naopak fakt, že by sloni nějak cíleně navštěvovali místa smrti svých příbuzných, ani tam chodili sami umírat (tedy vlastní "hřbitovy"), se potvrdit nepodařil. Taktéž se neprokázalo, že by sloni věnovali speciální pozornost kostem svých příbuzných oproti ostatním slonům - neodlišovali je. Nicméně lze předpokládat, že ve svém areálu sloni přednostně narážejí právě na pozůstatky svých předků, takže vizuální vjem by u nich mohl spustit právě mentální proces související se vzpomínkou (to už je ale jen spekulace bez opory v původním textu). Není ale jasné, zda je tento zážitek spojený se smutkem/žalem - to by chtělo další experimenty, měřit různé srdeční a mozkové charakteristiky etc.

Sloni jsou v článku hodnoceni jako tvorové citliví a značně pospolití. Zajímavé by bylo, zda by se třeba nerudní samotářští samci chovali ke kostem nějak jinak než jedinci socializovaní - třeba by jim nějaké kosti byly ukradené, nebo je třeba dokonce rozdupávali :-).

Zdroj: New Scientist, Shaoni Bhattacharya s odkazem na Biology Letters
Další úvahy na toto téma viz třeba článek Paranáboženské rituály u zvířat . Nakolik je vědomí vlastní smrti dáno sociálně a nakolik biologicky a související myšlenkové experimenty jsou pak námětem úvah dalšího článku .

Poznámka: Z tohoto hlediska je zajímavé, že se lidské pohřby v evoluci objevují vlastně až relativně pozdě. U neandrtálců jsou v poslední době důkazy tohoto chování zpochybňovány, takže první prokazatelné pohřby jsou spojené až s druhem Homo sapiens. To samozřejmě nevylučuje, že všelijaké rituální tanečky prováděli kolem svých mrtvých i naši dávnější předkové - mohli tak činit způsobem, který z fosílií a pár opracovaných kamenů neodhalíme. Tolik k aktuálnímu "dušičkovému" datu :-).