Způsoby, jimiž se šíří prionová onemocnění lidí i zvířat, halí nejedno tajemství. Notně nečekaný způsob šíření prionů odhalili švýcarští vědci vedení Adrianem Aguzzim z kliniky při curyšské universitě. U experimentálně nakažených myší postižených zároveň zánětem ledvin odhalili priony v moči.
Veterinární lékaři vědí, že si některá zvířata prionovou nákazu předávají. Platí to o ovčí skrapii i prionovém onemocnění amerických jelenů. Tým Adriana Aguzziho se rozhodl prověřit, zda nemocná zvířata nemohou vylučovat priony močí a šířit tak nákazu. Využil k tomu myši trpící vrozeným zánětem ledvin, jež nakazil priony z mozků ovcí uhynulých na skrapii .
Zjistil, že se myším hromadí priony v ledvinách dlouho před tím, než se u nich projeví sebemenší příznaky onemocnění. Tyto myši také vylučovaly priony s močí.
Aguzzi a jeho spolupracovníci dokázali pomocí prionů vyloučených nemocnými myšmi nakazit další zdravé myši. Prion tedy opustil tělo svých původních hostitelů bez toho, že by ztratil něco ze své vraždící schopnosti. Na tom nic nezměnilo ani „čistění krve“ nemocných myší na „umělé ledvině“. Myši, které netrpěly zánětem ledvin, po nákaze priony sice onemocní, ale bílkovinné infekční částice s močí nevylučují.
Již dříve nalezli izraelští lékaři priony v moči lidí postižených Creutzfeldt-Jakobovou chorobou. Jiné lékařské týmy ale vyšly při pátrání po prionech v moči pacientů naprázdno. Tento rozpor lze vysvětlit zánětem ledvin u pacientů, kteří priony močí vylučovali. Při zánětech ledvin, které nejsou u zvířat i lidí nijak vzácné, dochází v tomto orgánu k množení bílých krvinek. V nich se zřejmě množí i priony, které se pak doatanou do moči.
Znovu se ukázalo, že cesty prionů v těle nemocného tvora i mimo něj jsou hodně nevyzpytatelné. Priony sce postihují přednostně mozek, ale za určitých podmínek se mohou objevovat i v jiných orgánech a z některých mohou být vylučovány do vnějšího prostředí. Jistě by stálo za to upozornit na tento fakt odpůrce porážky nemocných zvířat, kteří s přimlouvají, abychom zvířata prostě „nechali někde v klidu dožít“.
Aguzziho objev vrhá také nové světlo na celkem marný boj s CWD – spongiformní encefalopatií postihující americké jeleny, jelence a losy. Choroba postihuje i jeleny a jelenci chované na farmách pro nezralé paroží. Pokusy zbavit farmy nákazy skončily neúspěchem. Nepomohla ani odstranění svrchní zeminy a důkladná dezinfekce výběhů louhem. Nová zdravá zvířata se po čase znovu nakazila. Zdá se, že priony vyloučené z těla nemocných zvířat by mohly prosáknout i hlouběji pod povrch a po čase by se dostaly z půdy na krmivo či pastvu. Stejně se zřejmě šíří choroba i ve volné přírodě. V některých oblastech USA představuje CWD opravdu závažný problém. Například v Coloradu jí trpí asi 20% divoké populace jelenců.
Prof. Adriano Aguzzi,nositel prestižní ceny Roberta Kocha. (Foto: Ch.Schumacher).
Pramen: Nature