Švédští výzkumníci se rozhodli zjistit jak si po zdravotní stránce vedou děti, které měly co do činění s asistovanou reprodukcí. Přišli na to, že děti po IVF trpí nemocemi častěji, než ostatní děti. Toto zjištění  vlastně ani nepřekvapuje, protože již dřívější pozorování ukázala, že u dětí po IVF se vyskytuje zvýšená úmrtnost, alespoň pokud jde o prvních několik let života. Tento jev  se vysvětluje jednak tím, že jedináčci po IVF se často rodí předčasně. Jednak to ale mže být i tím, že po IVF jsou častější vícečetné porody. To je následek toho, že se matce vkládá do dělohy více zárodků. Děje se tak proto, aby se zvýšila pravděpodobnost, že se alespoň některý z implantovaných zárodků uchytí a matka otěhotní.  V sázce totiž není nic menšího, než úspěšnost zákroků a tedy i prestiž pracoviště, které IVF provádí a tím pochopitelně i větší zájem klientů.  Ale protože to v přírodě chodí tak,že je něco za něco, tak mnohočetné porody s sebou nesou riziko větších komplikací, především pro děti z mnohočetných porodů.   

Pokud připustíme, že rodiče, kteří na své potomky čekali dlouho,  je do nemocnice k hospitalizaci vozí při každé prkotině,  potom jsou natom děti po IVF zdravotně   ještě lépe než jak to líčí  Kallenova studie.

Výzkum o kterém referujeme prováděl Dr. Bengt Kallen z University v Lundu.  Kallen se svými spolupracovníky  analyzovali záznamy o hospitalizaci a zajímali se také o výskyt nádorů u 16 000 dětí narozených po IVF.  V souboru, který se jim podařilo shromáždit, byly děti od jednoho do dvaceti let věku. Průměrná doba sledování dětí činila pět a půl roku. Z porovnání údajů vyplynulo, že IVF děti byly hospitalizovány téměř dvakrát častěji než ostatní děti. Zvýšené riziko hospitalizace bylo nejvyšší u dětí, které byly po IVF, a které pocházely z vícečetných porodů. Jedináčci na tom byli o něco lépe..
Průkazné rozdíly v nemocnosti se týkaly  infekcí horních cest dýchacích, svalových křečí, vrozených deformit a náhlých příhod. Pokud ale ze sledovaného souboru vyloučily děti předčasně narozené,  riziko nemocnosti u IVF dětí podstatně kleslo. Také zvýšený výskyt nádorů se u IVF dětí nezdá být významný a podstatný. Zajímavé na této je, že jakmile děti dosáhnou věku šesti let, problémy, které si s sebou nesou jako dědictví IVF, mizí jako mávnutím kouzelného proutku. Zvýšené riziko hospitalizace se u nich už dále neprojevuje.

Celá studie je jistě záslužná, má ale jednu vadu na kráse. Její autoři nemohou vyloučit fakt, že získané výsledky nejsou z části ovlivněny také tím, že rodičovské páry, které podstupují oplodnění IVF,  se o své  „vymodlené“ potomky starají s mnohem větší úzkostlivostí. Možná pro své ratolesti vyžadují od lékařů zvláštní péči...?

Pramen: Fertility and Sterility, září 2005