Virus chřipky může mít mnoho tváří. Ta „španělská“ patří k nejhorším.

Víc obětí než první světová válka si vyžádala pandemie chřipky, jež se přehnala světem v letech 1918 a 1919. Podle některých odhadů si tzv. „španělská chřipka“ vyžádala 20 milionů obětí na životech, podle jiných na ni zemřelo 50 milionů lidí.  Každopádně ji už žádná z chřipkových pandemií 20. století nepřekonala. Poslední z roku 1968 zabila „jen“ tři čtvrti milionu nemocných.

Zvětšit obrázek

Oběť „španělské chřipky“, jejíž tělo se dochovalo ve věčně zmrzlé půdě posloužilo jako zdroj dědičné informace viru.

Nový zplnomocněnec OSN „pro ptačí chřipku“ David Nabarro na sebe upoutal prohlášením, že smrtící pandemie vyvolaná chřipkovým virem H5N1 může dostat „pod drn“ 150 milionů obětí. Světová zdravotnická organizace to ihned dementovala a zopakovala „svá čísla“ – maximálně 8 milionů mrtvých.

Doba, kdy se hází miliony mrtvých – zatím jen na papíře – nahrává výzkumu chřipkových virů. Vědce zajímá, co stálo v pozadí děsivé síly „španělské chřipky“. Často se mluví o tom, že lidé byli zdecimovaní válkou a že zároveň došlo k velkým přesunům mnoha lidí na velké vzdálenosti. Zavládly ideální podmínky pro šíření choroby a pro to, aby její následky byly co nejdrastičtější.

Zvětšit obrázek

Podle některých odhadů se stal každý člověk nakažený „španělskou chřipkou“ zdrojem infekce pro 4 další lidi. Lavinu nemocných nemohly nemocnice zvládnout. Podle současných epidemiologických studií jsme krátcí i na epidemii, při které každý nemocný nakazí více než dva zdravé.

Tým virologů vedený Terrencem Tumpeyem z Center for Disease Control and Prevention v americké Atlantě se rozhodl virus prověřit. Z plic oběti „španělské chřipky“, jejíž tělo leželo od roku 1918 v aljašském permafrostu, izolovali zlomky dědičné informace chřipkového viru, určili v nich pořadí písmen genetického kódu a pak z nich sestavili kompletní dědičnou informaci viru. Tu syntetizovali a vnesli ji do laboratorně pěstovaných buněk z lidských ledvin. Buňky vyrobily podle genů virus.  

Když Tumpey a spol. otestovali virus na myších, nestačili se divit – a počítat namnožené viry a mrtvé myši. Myši za dva dny po infekci ztratily v průměru 13% živé hmotnosti, zatímco po infekci běžným chřipkovým virem jim klesne hmotnost jen málo a na přechodnou dobu.

Zvětšit obrázek

Pokud se naplní nejpesimističtější vize „ptačí chřipky“, můžeme zažít ještě větší peklo, než jaké přinesla světu „španělská chřipka“.

Za 4 dny po infekci se v myších plicích nacházelo 39 000x více virů než po infekci původcem běžné chřipky. Zatímco běžná chřipka nezabila ani jednu myš, virus „španělské chřipky“ zahubil do 6 dnů po infekci všechny. Virus má některé specifické rysy. Obejde se například bez některých proteáz – enzymů štěpících proteiny, i když není jasné, jak to dokáže.

Podle některých odborníků je Tumpey úžasný borec, který nám odhalil tajemství nebezpečného chřipkového viru v době, kdy očekáváme úder další závažné pandemie. Podle jiných odborníků je Tumpey zabedněný idiot, který publikováním výsledků v Science dal bioteroristům do rukou návod na jednu z nejhorších biologických zbraní, jaké si lze představit. Podle jiných je nezodpovědný hazardér, který riskuje, že mu virus uteče z laboratoře a vyvolá smrtící pandemii dřív, než stačí příslušně zmutovat virus H5N1.

 
Mikrobiolog Darrell Kapczynski (v popředí) a virolog Terry Tumpey.

Pramen: Science