Na konci července oznámil tým astronomů pod vedením Mika Browna z Caltechu objev nového velkého tělesa obíhající daleko za drahou Neptuna. Zatím nejvzdálenější objekt pozorovaní v naší Sluneční soustavě – v době objevu se nacházel 97 AU od Slunce – má průměr 2700 km. Je tedy větší než Pluto (2274 km) a proto se o něm hovoří jako o desáté planetě. Toto označení dosud ale provázejí kontroverze. Mezinárodní astronomická unie (IAU) ustavila komisi, která se zabývá definicí pojmu planeta. Existují totiž opodstatněné odhady, že v hlubinách za Neptunem se mohou nacházet i další velká tělesa. Komise dosud nevydala žádné definitivní závěry. Nový objekt, nesoucí prozatímní označení 2003 UB313, dostal od objevitelů přezdívku Xena podle princezny bojovnice z TV seriálu. Oficiální jméno ovšem zatím nemá.
Xena a Gabrielle
Brownův tým se na UB313 zaměřil opět 10. září, tentokrát za pomoci 10m dalekohledu na Keckově observatoři na Mauna Kea. Dalekohled je vybaven systémem adaptivní optiky, umožňujícím sledovat extrémně slabé objekty. Ačkoliv měl tým astronomů k dispozici pouze jednu pozorovací noc – čas na velkých dalekohledech je velmi žádaný – byl schopen objevit malý měsíc, který Xenu obíhá.
Připojený obrázek ukazuje planetu ve středu snímku a měsíc jako drobný objekt na třech hodinách. Na rozdíl od okolních hvězd není rozmazaný, pohybuje se tedy stejně jako samotná planeta. Nejedná se ani o artefakt adaptivní optiky, protože takový objekt by během noci vytvořil kolem pozorované planety oblouk. Existence měsíce tak zůstává posledním možným vysvětlením. Nový měsíc dostal přezdívku Gabrielle podle seriálové společnice Xeny, protože jeho oficiální označení je „ošklivé“ – S/2005 (2003 UB313) 1.
Srovnání nám ukáže, že Xena je pětkrát menší než naše Země a Gabrielle osmkrát menší než Měsíc. Vzdálenost obou těles je pak desetkrát menší než je vzdálenost Měsíce od Země.
Zvážení planety
Existence měsíce má velký význam pro zjištění dalších informací o samotné planetě. Obrovská vzdálenost totiž neumožňuje astronomům zjistit více informací o takovém tělese. Měsíc je ovšem přímo „darem z nebes“. Pokud se podaří zmapovat jeho oběžnou dráhu kolem planety, umožní ji přímo zvážit. Stačí k tomu jednoduchá aplikace Newtonových zákonů. Dnes je známo, že Xena je větší než Pluto, ale nevíme, jaká je hmotnost tohoto tělesa. Pokud se jej podaří „zvážit“, je snadné určit hustotu a ta astronomům napoví mnoho o materiálu, ze kterého je složeno. O Plutu se předpokládá, že jej tvoří směs ledu a kamene.
Podíváme-li se na čtyř největší tělesa v Kuiperově pásu, zjistíme, že hned tři z nich mají vlastní měsíc (2003 UB313, Pluto a 2003 EL61). To by mohlo znamenat, že se jedná o poměrně běžný jev. Objevitelé naznačují, že podobně jako pozemský Měsíc vznikl srážkou Země s tělesem o velikosti Marsu, tak i kolize mezi objekty Kuiperova pásu by mohly být příčinou existence měsíců. Ostatně u dvojice Pluto – Charón je to nejčastěji přijímaná teorie.
Další pozorování objektu UB313 je plánováno na přelomu listopadu a prosince s použitím Hubbleova kosmického dalekohledu.
Umělá hvězdička na obloze
Na Keckově dalekohledu byl nedávno instalován nový laser, který ve výšce kolem 120 km nad zemským povrchem vytváří umělou hvězdu. Systém adaptivní optiky tuto „hvězdu“ sleduje a koriguje zkreslení světla vzdálených objektů, ke kterému v zemské atmosféře dochází. Dalekohled je poté schopen pořídit snímky, které jsou svojí ostrostí srovnatelné se snímky kosmického dalekohledu. Laserový paprsek nahrazuje referenční hvězdy, které ovšem nejsou dostupné na celé obloze. Právě v případě planety Xena nebyla v její blízkosti žádná jasná hvězda, která by mohla pro tyto účely sloužit. Objev měsíce by tak bez nového laserového systému nebyl možný.