Tým vědců vedený Giuliem Tononim z University of Wisconsin v americkém Madisonu zjistil, že spící mozek má sice v činnosti centra mozkové kůry, ale tato centra spolu „nemluví“.
Tononi sledoval činnost mozku šesti do krajnosti ospalých dobrovolníků. Těsně před usnutím jim transkraniální magnetickou stimulací podráždil část mozkové kůry pravého čelního laloku.
Tato metoda stimulace mozku je založena na skutečnosti, že magnetické pole vhodné síly dokáže uvést do pohybu elektrony v nervové tkáni a příslušnou oblast mozku tak dočasně „nakopne“.
Po magnetickém „nakopnutí“ části mozkové kůry se ospalcům „probraly“ i další centra v mozkové kůře. Některá se nacházela stejně jako stimulované centrum v pravém čelním laloku a jiná byla v pravém temenním laloku. Podobný vzor aktivních center mozkové kůry byl patrný i na levé mozkové hemisféře. Tononi z toho vyvodil, že v bdělém stavu jsou centra mozkové kůry navzájem propojena a „hovoří“ spolu.
Když dobrovolníci usnuli, dokázal jim Tononi aktivovat transkraniální magnetickou stimulací vybranou oblast mozkové kůry – ale tím to haslo. Žádné další centrum se k nabuzené mozkové kůře nepřidalo. Tononi z toho vyvozuje, stav „bezvědomí“ má během spánku na svědomí narušená komunikace mezi centry mozkové kůry.
Tononi prováděl stimulaci u pacientů v tzv. non-REM spánkové fázi, kdy spíme skutečně jako dřeva. Nyní se připravuje k pokusům na dobrovolnících v tzv. REM fázi, která je typická tím, že při ní pod zavřenými víčky rychle pohybujeme očima. V této fázi se nám také zdají sny. Podle Tononiho lze očekávat, že během REM spánku bude komunikace mezi centry mozkové kůry do určité míry zachována.
Pramen: Journal of Neurology