Doslova a do písmene. Výzkum nás samotných bývá okouzlujícím způsobem politicky nekorektní. Zkoumat lidi přitom není zrovna snadné. Když už se ale vědecké týmy pustí do práce, přemohou strach z populistických kritiků a připraví se na možná obvinění z rasismu, nacismu či kanibalismu, můžeme očekávat mnohé pozoruhodné novinky.
Intelektuální (a levicová) elita Západu je stále ještě tvrdě posedlá fantazií o absolutní rovnosti všech lidí. Všechny lidské populace jsou podle nich úplně stejné, Papuánce nerozeznáte od Eskymáka. Stejní jsou muži a ženy, stejní jsou taky kojenci a důchodci. Mezi politicky nepříliš korektní výzkumy proto patří i sledování jakýchkoli rozdílů mezi jednotlivými lidskými populacemi.
Na politicky nejistou půdu se pustili i badatelé z University of Michigan. Během zajímavé studie zjišťovali, jak vnímají svět lidé ze Západu a jak lidé z Východu. Pokusné osoby představovali studenti – Západ 25 Američanů evropského původu a Východ 27 rodilých Číňanů, kteří přijeli do USA až po ukončení střední školy. Během experimentů pokusným studentům předváděli různé fotografie a zároveň pozorovali jejich oči. Na fotografiích byl vždy nápadný ústřední objekt, obklopený realistickým pozadím, jako třeba tygr v džungli.
Ukázalo se, že Evropané utkví pohledem delší dobu na ústředním objektu, zatímco Asiaté mají sklon pohledem zakroužit kolem dokola, aby získali kontext celého obrázku. Evropané věnují více pozornosti tomu podstatnému v popředí, kdežto Asiaté dávají větší důraz na pozadí a na kompozici celé scény. Když pokusným osobám ukázali podvodní scenérii s rybami ve vodě, lidé ze Západu hned zmínili nejvýraznější věc, tři pstruhy. Asiaté popsali tekoucí vodu, zelenou barvu vody, kamenité dno a až potom zmínili ryby. Oproti lidem pocházejícím z Evropy poskytli o 60 procent víc informace o pozadí a dvojnásobné množství údajů o vztazích mezi objekty v popředí a v pozadí.
Výzkum byl podle autorů inspirován záplavou anekdotických dokladů a empirických pozorování, že lidé ze Západu a z Východu vnímají svět kolem sebe odlišně. Evropané hackují problémy převážně analyticky, od shora dolů, soustředí se na to, jak jednotlivé věci roztřídit do škatulek a pátrají po pravidlech, podle nichž se věci chovají. Obyvatelé Východní Asie oproti tomu myslí více holisticky, dívají se na věci hodně ve vztahu k celku. Obrazně řečeno, Evropané vidí věci černobíle, zatímco Asiaté v odstínech šedi.
Na tuhle odlišnost mezi lidmi Západu a Východu přijdete i během pozorování toho, jak si hrají v evropských a asijských rodinách. Jak zjistili psychologové, typická americká matka evropského původu řekne dítěti: „Koukni na ten náklaďák. Jak se leskne! A má kola!“ Důraz přitom klade na objekt. Naproti tomu taková japonská matka zdůrazní kontext, například takto: „Pošlu ti auto a ty ho pošleš mě. Když s ním vrazíš do zdi, zeď řekne au.“
Rozdíly mezi vnímáním světa Východem a Západem podle všeho souvisejí i s tím, jak se mozek učí řeč a utvářejí se už od raného dětství. Děti na Západě se relativně snadněji učí podstatná jména, naopak například korejské a čínské děti se zase snadněji učí slovesa, která vlastně vztahují jednotlivé objekty k sobě navzájem.
Zmíněný rozdíl mezi lidmi lze vystopovat i hluboko do historie. Autoři studie spekulují, že by mohla být určitá souvislost mezi vnímáním světa a způsobem života v dávných civilizacích. Ve starověké Číně lidi živilo složité závlahové zemědělství. Pěstitelé rýže museli navzájem sdílet vodu ve větších společenstvích a přitom si museli ohlídat, aby nikdo nepodváděl. Naproti tomu ve starém Řecku lidé hospodařili samostatněji, na menších farmách pěstovali víno a olivy a fungovali jako docela samostatní obchodníci.
Celá záležitost je podle autorů spíše kulturní povahy. Rozdíly v genech by byly jednak už opravdu dost politicky nekorektní a stejně by na ně nebylo dost času. A odpovídá tomu i chování Asiatů narozených v USA. Jsou ve způsobu vnímání světa někde uprostřed mezi Asiaty narozenými v Asii a Američany evropského původu. Na druhou stranu, pokud jde o DNA, jeden nikdy neví. Studie jako je tahle jsou nejen hodně zajímavé pokud jde o fungování lidského mozku , ale i poměrně žádoucí v praktických aplikacích – není úplně špatné, když se různé kultury navzájem snaží pochopit.
Pramen: PNAS 102: 12629.