Švédové jsou oblíbeným objektem studie demence. Před nějakou dobou jsme vás na Oslu informovali o výsledcích výzkumu, který sledoval švédské ženy po dobu více než 24 let. Tento výzkum ukázal, že ženy s nadváhou mají mnohem častěji atrofii mozku, než ženy štíhlé. Švédka Deborah Gustafsonová se s vými spolupracovníky ze Sahlgrenska University Hospital in Gothenburg, prokázala, že tlusté ženy mají abnormální ztrátu neuronů, a že se to u nich projevuje častější demencí. Zmíněné poškození mozku se týká temporálních laloků a zdá se, že má souvislost s Alzheimerovou chorobou.
Tentokrát se studie zaměřená na výskyt demence zaměřila na více než 10 000 starších dospělých Švédů, kteří jsou vedeni v registru dvojčat. Výzkum ukázal, že lidé s náročnou prací byli vystaveni menšímu riziku vzniku zmíněné choroby. Ukázalo se, že lidé, kteří řídí podřízené pracovníky, zprostředkovávají obchody, nebo jednají se zákazníky, mají ve srovnání s těmi, kteří se podřizují a nechají vláčet okolnostmi, mnohem nižší riziko, že z nich budou dementi. Tyto poznatky nyní zveřejnil odborný časopis Journal of Gerontology: Psychological Sciences.
Závěr studie je, že složitá duševní práce přináší mentální prospěch. Dr Ross Andel z University of South Florida ve městě Tampa tento stav vysvětluje tím, že tyto osoby svůj mozek více zatěžují a že tato duševní cvičení oddalují vznik demence do pozdějšího věku. Dodává k tomu, že aby se efekt projevil, nemusí člověk být zrovna vědcem v oboru raketové techniky. Ze zde citované studie rovněž vyplynulo, že celý ochranný efekt je produktem namáhání mozku při řešení složitých komplexních vztahů s dalšími lidmi. Zapadá to do rámce dřívějších poznatků o tom, že ti kdož se učí do vysokého věku, mají mnohem nižší riziko vzniku alzheimerovy choroby.
Matematické zpracování výsledků ukázalo, že muži i ženy ve velmi exponovaných místech mají ve srovnání s těmi, kteří jsou jen pracovníky vykonávajícími pokyny, mají o 22% nižší riziko, že onemocní alzheimerem.
Také je u nich méně pravděpodobné, že se u nich vyvine jakákoli jiná forma demence.
Poznatky zapadají do celkového rámce dalších zjištění o tom, že celoživotní vzdělávání, stejně jako provozování koníčků jakými jsou četba knih, řešení hlavolamů,... vedou k nižšímu výskytu alzheimera.
I když to zatím není prokázáno proč tomu tak je, zdá se, že trénovaný mozek má větší „výkonovou“ rezervu což mu umožňuje nějakou dobu kompenzovat ztráty vznikající postupným odumíráním mozkové tkáně v důsledku stáří, nebo nemoci.
V pokusu o kterém referujeme výzkumníci sledovali více než deset tisíc mužů a žen, kteří jsou vedeni ve švédském registru dvojčat. Z tohoto celkového počtu dvojčat jich 225 onemocnělo demencí. Většina z nich (146) byla dementních v důsledku alzheimerovy choroby. U 55 párů bylo jedno dvojče postiženo a druhé nikoli. Postižení se většinou vyhnulo lidem, kteří se v životě pohybovali ve složitých podmínkách mezilidských vztahů a pracovali ve vedoucích funkcích jako manažéři, obchodníci a pod. Na dvojčatech se jasně ukázalo, že práce spojená s potřebou vyrovnávat se s velkým množstvím údajů, řešením problémů, tříděním a analýzou informací, má ve svém důsledku ochranný efekt před demencí.
Zmíněný ochranný efekt se projevoval v závislosti na dřívějším vystavení psychickému tlaku, ale jak se na dvojčatech ukázalo, nesouvisel se stupněm vzdělání.
Pramen: J Gerontol B Psychol Sci Soc Sci 2005 60: P251-P258