Spojené státy hledají usilovně svou vlastní cestičku k novým léčebným postupům založeným na embryonálních kmenových buňkách. Potenciál těchto buněk je nesporný. V laboratorních podmínkách se neomezeně množí a ve vhodných podmínkách se promění na kterýkoli z 230 typů buněk dospělého lidského těla. Lékaři by z nich mohli vypěstovat buňky srdečního svalu pro pacienty po infarktu, neurony pro nemocné s Parkinsonovou chorobou nebo buňky produkující inzulín, jež by uzdravily diabetiky. Americké university a další instituce, čerpající podporu ze státních prostředků, k nim mají přibouchnuté dveře. Důvodem je fakt, že je lze získat z buněk lidských zárodků.
Marné je vysvětlovat odpůrcům, že týden staré embryo se skládá z několika desítek buněk, ničím nepřipomíná člověka a nemá vyvinuty ani základy nervového systému. Podle některých lidí představuje takové embryo (a dokonce i oplozené vajíčko) lidskou bytost. Laboratorní proměnou této „bytosti“ na masu embryonálních kmenových buněk nedokážou strávit. To je také důvod, proč v USA a některých dalších zemích není tvorba nových embryonálních kmenových buněk povolena a stát ji odmítá podporovat. V USA je od roku 2001 ze státních zdrojů financován jen výzkum využívající již hotové linie embryonálních kmenových buněk. Ty ale nestačí a v některých případech jsou pro případnou léčbu pacientů zcela nevhodné (byly kultivovány na myších buňkách). Americe takl ujíždí vlak a otěže tohoto oboru pevně třímají Jihokorejci. Dokonce i evropští vědci mají v řadě případů lepší legislativní podmínky pro práci na embryonálních kmenových buněk než americká bašta vědy.
Náhrada za jedinečné embryonální kmenové se hledá jen těžko. Východisko ze slepé se pokusili najít Kevin Eggan a Douglas Melton z Harvardovy university. Využili jednu z povolených linií embryonálních kmenových buněk a její buňky nechali v laboratorních podmínkách splývat s buňkami odebranými z lidské pokožky. Vznikl tak jakýsi buněčný hybrid, který si v mnoha směrech zachoval vlastnosti původních embryonálních kmenových buněk, včetně schopnosti proměňovat se na různé typy buněk dospělého lidského těla.
Takto vytvořené buňky navíc splňují kritéria vytyčená Bushovou vládou pro podporu ze státních zdrojů.
Není jasné, zda by buněční hybridi vyprodukovaní Egganem a Meltonem mohli být použití pro léčebné účely. Buňky by sice vznikaly z pokožky pacienta, ale na druhé straně by obsahovaly i dědičnou informaci pocházející z původních embryonálních kmenových buněk. A to by mohlo představovat pro jejich přijetí tělem pacienta zásadní překážku.
Podle zpráv zveřejněných britským časopisem New Scientist již některé americké soukromé biotechnologické společnosti (Reproductive Genetics) tento problém překonaly. Vědci vedení Jurákem Verlinskym nejprve odstranili z embryonálních kmenových buněk jádro s dědičnou informací a teprve pak je spojili s buňkami pokožky. Vzniklé buňky nesou jen jednu sadu dědičné informace. Podrobnosti celé procedury ale nejsou jasné, protože na celý postup byla podána patentová přihláška.
Schizofrenní přístup Bushovy administrativy k otázce embryonálních kmenových buněk dokumentuje fakt, že soukromý sektor může na tomto poli bádat bez omezení. Respekt k soukromému podnikaní vítězí nad výhradami k „pokusům na embryích“.