Kerameikos byl hrnčířskou čtvrtí Athén. Ve zdejším archeologickém muzeu proto člověk očekává hlavně keramiku, ale tak prosté to není, i když jí tam je kvantum, dokonce i velice raritní typy. V Kerameiku byl totiž také antický hřbitov, jeho část byla už tenkrát památečná. Takže tu máme nálezy z hrobů, včetně aristokratických, tedy i s nákladnými šperky. K tomu něco náhrobních plastik. Ale nejen to, neboť v Kerameiku bývalo také východiště průvodů panathénajských slavností a průvodů do Eleúsiny.

Muzeum stojí hned u vchodu do rozsáhlého archeologického areálu, kam se dá slušně dojít od metra, dokonce i od Staré Agory. Je trochu stranou hlavního turistického ruchu. Od roku 1863 bývala budova baštou německé archeologie v Athénách, ale už dávno je pod řeckou správou v roli veřejně přístupného muzea. Mezitím muzeum prodělalo několik přestaveb a rozšíření.

Pohled do hlavní části prvního sálu Archeologického muzea Kerameiku: Kúros, sfingy a lvi, 6. století před n. l. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Boxer s plnovousem, fragment náhrobní stély, 560-550 před n. l. Archeologické muzeum Kerameiku, P 1054. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Zatím jenom nahlížíme do prvního sálu s velkými plastikami z archaické doby. Vlevo vidíme skupinu typických řeckých archaických soch z 6. století před n. l. Stávaly v okolí Posvátné brány, odkud se vyráželo do Eleúsiny.

Reliéf boxera (vpravo) z okolí Pirejské brány, tedy mimo archeologický areál, pochází z doby jen o málo pozdější, avšak je pojednán detailně a realističtěji, malinko předjímá následující klasickou epochu.

K podrobnější virtuální prohlídce zdejších soch bude příležitost příště, při prohlídce areálu, přestože jsou teď uložené v muzeu. Nyní si v chronologickém pořadí prohlédneme reprezentativní ukázky jednotlivých výtvarných žánrů, umístěných v dalších deseti místnostech.

Šperky z 11. nebo 10. století před n. l.

Zlaté šperky z 11. století před n. l. Náhrdelník a kroužek do vlasů. Archeologické muzeum Kerameiku, TN 136. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Zlaté šperky z 11. století před n. l. Kroužky do vlasů a velká fibula. Archeologické muzeum Kerameiku, T 4/I. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Kolekce zlatých šperků z velmi rané doby překvapuje kvalitou provedení i počtem kusů. Podle popisky v muzeu pocházejí z 11. století před n. l., a přitom už patří k nejranější fázi geometrického období. Potkal jsem ovšem v literatuře i popis, který tyto šperky datuje až do konce 10. století před n. l. Naopak keramika z 11. století před n. l., analogické části té, kterou Muzeum Kerameiku popisuje jako raně geometrickou, bývá v Národním archeologickém muzeu v Athénách popisovaná jako submykénská, tedy příslušná k dozvukům mykénské kultury. Za část chronologických zmatků někdy může sekundární užití starších hrobek.

Nehodlám fušovat do řemesla archeologům, ještě k tomu athénským. Pro zařazení do umění nejranější fáze geometrického stylu ostatně mluví i dekor velké zlaté fibuly. Každopádně nálezy z Kerameiku neodpovídají obvyklé pověsti takzvaných temných staletí Řecka, tedy 11. a 10. století před n. l. Názorně ukazují, že v Athénách nebyl propad temných století tak hluboký jako leckde jinde, což se obecně uvádí jako jeden z předpokladů pozdější moci Athén. (Podobně optimisticky působí tato přechodová epocha mezi mykénskou kulturou a geometrickým stylem řeckého umění například také na Naxu a na některých místech Kréty.)

##seznam_reklama##

Rozličných šperků a ozdob tu mají mnohem víc. Vystavují i levnější ozdoby z různých hrobů v Kerameiku v téže době. Většinou jsou bronzové, včetně kolekce různě velkých jehlic, do vlasů nebo na spínání oděvu, také fibuly na spínání oděvu. Takové předměty potkáváme na rozdíl od předchozích dost běžně, od doby bronzové po raný středověk.

Keramika z období geometrického stylu

Keramický kůň na kolečkách, dětská hračka, 950-900 před n. l. Archeologické muzeum Kerameiku, P 1054, inv. č. 643. Kredit: Chepry, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Široký džbán zdobený v geometrickém stylu, 8. století před n. l. Archeologické muzeum Kerameiku, T VDAK 1, inv. č. 4219. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Z dob 10. až 8. století jsem jako ukázky vybral dětskou hračku a zdobený korbel, tedy „široký džbán s vysoko položeným uchem“ z pohřbu ženy.

Koníček na kolečkách vypadá tak, že by mohl být málem z kterékoliv doby. To je pro podobné hračky docela typické. (Muzejní popiska ho řadí ke geometrickému stylu, jiná literatura k proto-geometrickému.)

Zato korbel je naprosto ukázkovým příkladem keramiky geometrického stylu, tedy z ranější archaické doby. Charakteristická je nejenom doslova geometrická výzdoba, ale i stylizace tvaru vodních ptáků.

Proto-atická keramika

Proto-atická keramika: Obětní nádoby, 660-650 před n. l. Archeologické muzeum Kerameiku. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Proto-atické vykuřovadlo v podobě sfingy, 660-650 před n. l. Archeologické muzeum Kerameiku. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Z archaické doby se tu vystavuje řada pozoruhodností. Mezi nimi vyniká tzv. proto-atická keramika, tedy lokální obdoba orientalizujícího („krásného“) stylu, známého zvláště z Korintu a z Kyklad.

Orientalizující styl nese své označení od vlivu východořecké keramiky, tedy iónské, ze západního pobřeží Malé Asie. Nemá na mysli Orient v našem smyslu slova. Formálně se řadí k černo-figurové keramice.

Drobné terakoty z pozdní archaické doby

Miniaturní model herního stolu s figurkami truchlících žen a s kostkou dole, 580 před n. l. Archeologické muzeum Kerameiku, Psi/VI/XV. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Na herním stolku stojí čtyři figurky truchlících žen. Nález z obětní jámy, asi 580 před n. l. Archeologické muzeum Kerameiku, Psi/VI/XV. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

S výkladem tohoto předmětu si moc nevím rady, žádný rozumný jsem nepotkal. Zmenšená maketa herního stolku, vypálená z hrnčířské hlíny, je jasná. Děti a chudina hráli na zemi, ale pořádní gambleři na to měli herní stůl a sadu kostek. Sfinga vymalovaná na boku stolku může značit vztah náhody a nutnosti. Plačky s rituálními gesty truchlení jsou samy o sobě taky jasné, to je tradiční zpodobnění, které se udrželo už od mykénské doby. Ale co ta kombinace? Cynicky si představuju, že jejich táta nebo bratr prohrál v kostkách rodinný majetek, tak mu daly do hrobu tohle. Nejspíš to ale není ten správný výklad. Mohla by to být třeba alegorie lidského života, jenže alegorická zobrazení většinou pocházejí až z mnohem pozdější antiky.

 

Terakotové reliéfy z pozdní archaické doby dobře reprezentuje pohledná pestře malovaná plaketa s třemi bustami žen. Přesně vzato to ovšem nejsou busty, nýbrž protomy, poprsí (protomai, sg. protomé). Skutečné busty přijdou až později, vyvinou se z těchto poprsí – a v případě portrétů mužů také z vršků portrétních hermovek.

Možná je tahle plaketa určena k poctě bohyně Démétér, případně Velké bohyně. Velká bohyně bývá občas potrojná. A plakety samostatné, leč podobně vypadající Démétér jsou časté napříč antikou.

Je otázkou, zda stylizované rudé „kapky“ na hrudi mají naznačovat ňadra nebo spíše velký náhrdelník. Démétér i Velká bohyně bývají totiž zobrazovány jako „bohyně s náhrdelníkem“ nebo zase s nápadnými ňadry, jde přece o živitelku.

Speciality z konce archaické doby

Nádobka ve tvaru nohy v sandálu, 500 před n. l. Archeologické muzeum Kerameiku, sál 9. Kredit: Giovanni Dall'Orto, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Amforiskos ze skleněné pasty, 500-490 před n. l. Archeologické muzeum Kerameiku, sál 9. Kredit: Giovanni Dall'Orto, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Červeno-figurový styl maleb na keramice začíná už v archaické době. Zatím si ukazujeme nádobku na kosmetiku nebo léčivý olej ve tvaru nohy obuté do lehkého sandálu, nejspíše dámského. Mohlo to být exportní balení luxusního výrobku, ale také třeba na jeho domácí zásobu. Podobné nádobky jsou docela časté.

Naopak dost raritní je zdobný amforiskos, tedy maličká amfora, ovšem vyrobená ze skleněné pasty a zdobená barevnými vlnami. Její zhotovení je mnohem náročnější než u keramiky, vyžaduje vzácnější suroviny, specifický postup práce a výrazně vyšší teplotu žíhání. Tuto technologii Řekové zvládali už od pozdní doby bronzové, spíše na drobné šperky, ale takováto nádobka je ještě ve své době vzácnost.

Další červeno-figurová keramika, typická pro klasickou dobu

Atický červeno-figurový arybalos. Styl malíře Dourise, 490-480 před n. l. Thodis a Chairippos zápasí. Archeologické muzeum Kerameiku v Athénách, inv. č. A 15535. Kredit: ArchaiOptix, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Atický červeno-figurový askos z hrobu 499.2, Veii Painter, 450-400 před n. l. Mladý muž souloží s hetérou. Archeologické muzeum Kerameiku, inv. č. 1063. Kredit: ArchaiOptix, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Červeno-figurové keramiky je všude fůra, tak jsem vybral dvě ukázky z klasické doby, cudnou a necudnou. Mladí zápasníci Thodis a Chairippos jsou namalovaní ve stylu slavné dílny athénského vázového malíře a hrnčíře zvaného Douris (Dúris). Nádoba byla patrně na olej.

Na prostém účesu souložícího muže se ukazuje, že pochází z lidových vrstev. Tento typ nádoby (askos) sloužil k nalévání vína, tvarem napodoboval malý měch.

Zatím vynecháváme slavný svatební pohár (lebes gamikos), protože o takových předmětech časem chystám samostatný článek. Taky jsem přeskočil pohřební lekythy, tedy nádoby na olej a pohřební úlitby (černo-figurové na bílém podkladu i červeno-figurové na tmavém podkladu), neboť hezčí mají v Národním archeologickém muzeu v Athénách, takže taky snad někdy jindy.

Zvláštnosti z klasické doby

Magická kletba proti nepřátelům u soudu na olověné figurce v olověné schránce, 420-410 před n. l. Archeologické muzeum Kerameiku. Kredit: Giovanni Dall'Orto, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Nádobky na kosmetiku, pyxidy, obsahující zbytky pudru na obličej, 370-350 před n. l. Archeologické muzeum Kerameiku, sál 10. Kredit: Giovanni Dall'Orto, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Někoho napadlo napsat na olověnou figurku zaříkání proti nepřátelům v soudním procesu, vložit figurku do zvláštní olověné schránky a dát ji do prostoru Aristionovy rodinné hrobky. Figurka má ruce za zády, jako kdyby spoutané. Možná se někdo z té rodiny nedožil soudní spravedlnosti. Nebo naopak někdo jiný pronásledoval oběť své zvůle až za hrob?

Veseleji působí nádobky na kosmetiku se zbytky pudru na obličej.

 

Zrcadlo z římské doby

Končíme v sále 11, kde se vystavují předměty z římské doby. Ukázkou je zadní strana zlaceného bronzového zrcadla, asi z poloviny 2. století n. l. Uprostřed stojí nejspíš Dafné, schovává se ve vavřínovém keři před Apollónem. Patrně jde o ilustraci k vyprávění, jak se na útěku před tímto bohem proměnila ve vavřínový keř. Za ní vlevo dole je ještě jedna nenápadná postava, snad nymfa, její družka. Vlastní zrcadlo bylo z druhé strany.

 

(Jednoznačnou jedničkou athénských muzeí je Národní archeologické muzeum, vystavuje nálezy nejen z Athén, ale taky reprezentativní výběr z celého Řecka. Pak Goulandrisovo Muzeum kykladského umění, kde polovinu expozice tvoří kykladské umění rané doby bronzové; a Muzeum Akropole, které vystavuje unikátní nálezy z tohoto význačného místa. Po nich následuje další trojice: Muzeum Staré agory, Muzeum Kerameiku a Kanellopoulovic muzeum. Pořadí je poplatné mému vkusu, avšak jiní lidé většinou vyznávají jen mírně odlišné varianty. V Athénách najdeme i další archeologická a jim podobná muzea, například Byzantské muzeum, a samozřejmě také řadu úplně jinak zaměřených muzeí a galerií.)

Literatura

Muzejní popisky.

Eleni S. Banou, Leonidas K. Bournias: Kerameikos. Athens, John S. Latsis Public Benefit Foundation, 2014.