Když v prosinci 2021 vypouštěli Vesmírný dalekohled Jamese Webba, čekalo se, že objeví pozoruhodné, zvláštní i šokující věci, které dost možná otřesou kosmologickými modely. Což se už několikrát doopravdy stalo. Ale tohle nečekal nejspíš nikdo. Pokud byste se na to někoho tehdy zeptali, podezíravě by si vás prohlédl a považoval by vás za bláznivého vesmírného konspirátora.
Jde o pozoruhodný výzkum, který ihned vystřelil v hitparádách sledovanosti zpráv o výzkumu. V tomto případě jistě nebude od věci použít nálepku kontroverzní, protože s tímto výzkumem pojí několik varovných symptomů, což ale ještě samo o sobě není diskvalifikace. Nicméně, velké věci si žádají velké nároky. Výzkum má jediného autora, kterým je Lior Shamir z Kansas State University. To v dnešní době znamená, že jste buď extrémně specializovaný anebo výstřední samotář.
Další věc je, že Shamir není astrofyzik (i když ho zjevně mnoho let baví galaxie), nýbrž odborník na sofistikovanou analýzu obrazu, strojové učení, nauku o datech a je i vzdělaný v umění. Pomocí algoritmů analyzuje nejen galaxie, ale architekturu, umělecký styl Pabla Picassa, texty Beatles nebo třeba penaltové kopy a žluté karty ve fotbalových zápasech či vývoj platů fotbalistů. Což není míněno jako kritika, ale spíše obdiv.
Tohle všechno vedlo k fascinující studii ve slušně vlivném časopisu, se kterou si teď vědci příliš nevědí rady. Řečeno slovy tiskové zprávy z Kansasu, je to jedna z doposud nejjednodušších a přitom nejvíce zneklidňujících analýz hlubokého vesmíru. Shamir vzal snímky pořízené v rámci James Webb Space Telescope Advanced Deep Extragalactic Survey (JADES) a zjistil, že většina velmi vzdálených spirálních galaxií rotuje ve stejném směru. Nejde přitom o nějakých pár desetinek procenta. Asi dvě třetiny spirálních galaxií v mladém vesmíru rotují vzhledem k Mléčné dráze opačně a jen asi třetina rotuje shodně.
Tohle je samozřejmě podpásovka. Takhle by to být nemělo, tedy pokud je vesmír náhodné povahy. Počty galaxií v těchto dvou skupinách by měly být velmi podobné. Jenomže očividně nejsou a to ani zdaleka. Shamir použil k analýze 263 spirálních galaxií ze zorného pole JADES, které byly jasně patrné, a bylo u nich možné spolehlivě určit směr rotace. Autor studie k tomu lakonicky dodává, že sice jde o produkt počítačové analýzy, ale směr rotace je na spirální galaxii v řadě případů jasně vidět. Malé dítě by to zvládlo analyzovat za bonbon a udělalo by to správně.
##seznam_reklama##
Otázkou je, co s tím. Pokud nejde o nějakou divnou systematickou chybu, kterou by Shamir spáchal, nabízejí se podle něj dvě základní vysvětlení. Obě rozhodně stojí za pozornost a každé z nich by posunulo vědu o vesmíru zase o kus dál.
Prvním vysvětlením může být, že se vesmír zrodil jako rotující entita. To by bylo v souladu s některými teoriemi, jako je třeba černoděrová kosmologie, založená na tom, že se celý vesmír nachází uvnitř černé díry.
Druhou možností je, že rotace Sluneční soustavy kolem galaktického centra v souvislosti s Dopplerovým jevem způsobuje, že záření z galaxií rotujících opačným směrem je obecně intenzivnější. Podstatně víc intenzivnější, než vědci čekali. Je-li to pravda, pak bude nutné překalibrovat měření vzdáleností v hlubokém vesmíru, což by se mohlo dramaticky odrazit v kosmologii. Ať tak či onak, tohle stojí za to prozkoumat.
Video: Lior Shamir | Asymmetry in JWST Deep Fields and Its Link to Consistent Redshift Bias
Literatura
Kansas State University 12. 3. 2025.
Monthly Notices of the Royal Astronomical Society 538: 76–91.