Je to vlastně smutné, ale je těžké s tím hnout. Jedním z dnes velmi toxických projevů mozku doby kamenné je, že mnozí lidé jsou podezřívaví vůči těm, co vypadají jinak. Je to rudiment z doby, kdy pro člověka byl celý svět jeho tlupa, ve které si lidé obvykle byli blízce příbuzní a všichni ostatní byli nepřátelé, co jim šli po krku. Bylo nutné být podezíravý. Dnes už to takhle nefunguje, ale zbavit se zátěže minulosti je sisyfovský úkol.
Přitom, dost ironicky, vychází najevo, že světlé evropské vzezření, na které bývají lidé tak pyšní, je jenom pozlátko, které se objevilo, pro mnohé překvapivě, teprve velmi nedávno. Potvrzuje to i nový výzkum odborníků italské Università degli Studi di Ferrara, kteří se zabývali evolucí pigmentace kůže, očí a vlasů u Evropanů během posledních 45 tisíc let. Využili toho, že barvu kůže, očí a vlasů do značné míry vidíme v DNA. Stačí sehnat genom a je jasno.
Vědci se víceméně shodnou, že se alely genů zodpovědné za světlou pigmentaci začínají častěji objevovat v lidských populacích, když se lidé vydali z Afriky do oblastí méně zkrápěných ultrafialovým zářením. Jako obvykle v podobných případech je to důsledek genetického driftu a současné také jisté evoluční výhody v souvislosti se syntézou vitamínu D. Konkrétní průběh a načasování změn pigmentace lidí ale zůstává nejasný.
Evoluční biolog Guido Barbujani a jeho kolegové prozkoumali dva dávné genomy našeho druhu – paleolitického Muže z Usť Išimu z jihozápadní Sibiře, starý asi 45 tisíc let a mezolitický genom SF 12 ze Švédska. S jejich pomocí sestavili metodiku, kterou využili k analýze 348 dalších genomů z Eurasie, které pokrývají zmíněných 45 tisíc let.
##seznam_reklama##
Výsledky mluví jasně (data se překrývají, protože v různých oblastech se datování období liší). V paleolitu, v době před 45 až 13 tisíci let, byli prakticky všichni lidé v Evropě tmaví. Během mezolitu, čili cca před 14 až 4 tisíci let se již občas objevují světlé oči (11 ze 35 vzorků), především v severní a západní Evropě. Stále ale zcela převládají tmavé vlasy i tmavá kůže.
První světlí lidé se objevili během mezolitu ve Švédsku, ale byli velmi vzácní. Během neolitu, před 10 až 4 tisíci let se zvýšila diverzita pigmentace, hlavně kvůli přílivu zemědělců z Anatolie. Světlých lidí přibývalo, ale tmavých bylo stále mnoho, hlavně v jižní a východní Evropě.
Během doby měděné a bronzové, cca před 7 až 3 tisíci let, světlých lidí stále přibývalo, ale tmavá pigmentace stále převažovala. V době železné, před 3 až 1,7 tisíci let) bylo světlých skoro stejně jako tmavých lidí, zejména v severní a střední Evropě. Tmavá pigmentace byla stále hojná, hlavně v oblastech jako Itálie, Španělsko nebo Rusko.
Změny pigmentace byly pozvolné a poháněné spíše migrací než přírodním výběrem. Významnou roli sehrálo šíření populací zemědělců v neolitu. Je jasně vidět, že světlí lidé v Evropě převládli mnohem později, než jsme si mysleli.
Video: A long journey from Africa
Literatura