První dva jedinci patrně nejslavnějšího dinosaura vůbec – tedy severoamerického teropoda druhu Tyrannosaurus rex, byli objeveni již v letech 1902 a 1908 (další již v roce 1900, ale ke druhu T. rex byl přiřazen až později).[1] V průběhu dalších pěti desetiletí (tedy zhruba od roku 1910 do roku 1960) nastalo poněkud chudé období v objevech nejen tyranosauřích, ale i většiny dalších dinosauřích fosilií. Důvodem byl pokles zájmu o dinosaury jako evolučně významnou skupinu obratlovců (ostatně za tu právě v tomto období obecně považováni nebyli), ale také praktičtější důvody jako byly dvě světové války, ekonomická krize a další společenské problémy ve Spojených státech amerických a Kanadě. Až v 60. letech minulého století pak byly objeveny další nekompletně dochované kostry obřího teropoda, které pomohly doplnit mezery ve znalostech o kosterní anatomii tyranosaurů.[2]
Samozřejmě se jednalo o období před začátkem tzv. Dinosauří renesance, takže k moderně vyhlížejícímu tyranosaurovi s horizontálně neseným tělem a ocasem drženým vysoko nad zemí zatím nemohla být řeč.[3] Přesto byly tyto objevy významné i pro další průlom ve znalostech o druhu T. rex, který přišel zejména o další čtvrtstoletí později, tedy na přelomu 80. a 90. let. Až do té doby se vědci domnívali, že tyranosauři byli nejspíš vzácní dominantní predátoři, kteří tvořili jen velmi malé procento dinosauří megafauny končící severoamerické křídy. Důvodem byl právě fakt, že po dlouhou dobu bylo známo jen velmi málo fosilních exemplářů, které bylo možné s jistotou ke druhu T. rex přiřadit. Dnes víme, že skutečnost byla zcela jiná a tyranosauři byli na poměry své velikosti naopak extrémně početní.[4] To už ale hodně předbíháme. Zatím jsme pomyslně v roce 1966 a situace s dinosauřími objevy se pomalu mění. Dopomáhají k tomu zajímavé nové objevy z celého světa a z nich pramenící touha vědeckých institucí i jednotlivců (včetně nadšených amatérů) vyrazit zase do terénu nehostinných pustin badlands. A právě tehdy dochází také k objevu velkého dospělého jedince tyranosaura ve východní Montaně. Později bude znám pod svým sbírkovým označením LACM 23844, lidově je mu ale přezdíváno podle jeho objevitele, tedy „Harley“.
O tomto spíše méně známém exempláři tyranosaura píšu samostatný příspěvek zejména proto, že mi byla již dříve zmíněným panem Tomášem Haratickým zapůjčena replika nohy „Harleyho“ v životní velikosti. Tuto zdařilou repliku vozím na své přednášky a besedy a setkává se obvykle s velkým ohlasem, obecným nadšením a celkovým úspěchem. Jak byl tedy „Harley“ před téměř šedesáti lety objeven a co o tomto tyranosaurovi dnes víme? Ve zmíněném roce 1966 pracoval profesí instalatér a zároveň nadšený sběratel fosilií Harley Garbani (1922–2011) v sedimentech geologického souvrství Hell Creek na území východní Montany (lokalita L. D. Engdahl Ranch, okres Garfield, asi 32 kilometrů severozápadně od městečka Jordan – mimochodem, relativně blízko místu, kde jsem sám v roce 2009 působil jako dobrovolník na vykopávkách pod vedením instituce Museum of the Rockies).
Garbani byl velmi zkušený a zručný pracovník v terénu a objev tyranosauřích fosilií pro něj nebyl prvním ani posledním velkým úspěchem. Neměl sice žádné formální vzdělání, byl prostým paleontologickým samoukem a neprováděl ani žádný výzkum, nicméně množství jeho paleontologických i archeologických objevů je více než úctyhodné. Garbani se celá desetiletí až do vysokého věku účastnil expedic do vyprahlých oblastí Montany a dalších států, objevoval fosilie křídových savců, dinosaurů a také artefakty původních indiánských obyvatel prérií.
##seznam_reklama##
Lebka exempláře LACM 23844 bývá přesto označována za jeho nejvýznamnější nebo alespoň nejprestižnější objev. Došlo k němu při expedici Natural History Museum of Los Angeles County, jíž se Garbani účastnil, a tak fosilie nakonec skončila právě v této instituci, v jejímž depozitáři ji stále můžeme dohledat. Z tohoto jedince bylo objeveno celkem 74 kostí, což odpovídá míře zachování přibližně z 25 %.[5] Některé kosti lebky a postkraniální kostry ale byly izolované a poprvé umožnily paleontologům prostudovat jejich stavbu a celkovou morfologii. Později rekonstruovaná lebka byla navíc v té době největší známou tyranosauří lebkou (při délce kolem rovných 140 cm) a jak se ukázalo, patřila velkému a plně dorostlému jedinci, který již dosáhl stavu takzvané kosterní dospělosti.[6]
Vzhledem k fragmentárnosti kostry neznáme přesné rozměry jejího původce, je ale možné přibližně odhadnout, že dosahoval délky mezi 12 a 12,5 metru a hmotnosti přes 8000 kilogramů.[7] Fosilie vykopával tým z již zmíněné instituce Natural History Museum of Los Angeles County pod vedením J. R. McDonalda v letech 1967 až 1969, tedy doslova na úsvitu Dinosauří renesance. Mimochodem, ve stejné době (roku 1967) byla archeologem Williamem McMannisem objevena také fosilie obří tyranosauří lebky nedaleko města Billings v Montaně. Celkem se jednalo o 46 kostí (kompletnost 15 %), tvořících část lebky a první krční obratel obřího a mohutného jedince, dnes známého pod sbírkovým označením MOR 008. Kompozitní rekonstruovaná lebka tohoto exempláře byla v roce 2006 slavnostně odhalena v expozici Museum of the Rockies (kde jsem se s ní mohl o tři roky později s vděčností vyfotit), její původní odhadovaná délka 152,4 cm však byla později snížena přibližně na 134 až 143 cm, protože doplněné umělé části lebky její celkovou délku nepřirozeně zvýšily.[8] V průběhu 60. let 20. století byl nicméně objeven ještě jeden tyranosauří exemplář, a to přímo na lokalitě LACM 23844. Dnes proto nese označení LACM 23845 a jedná se o velmi fragmentární kostru tyranosauřího mláděte, jehož zkamenělé kosti se nacházely v hornině zhruba dvě stopy (asi 60 cm) nad „Harleym“ – byly ale objeveny v hromadě shrnuté zeminy, kterou již předtím odhrnoval buldozer. Bohužel se tak podařilo objevit jen 37 fosilních kostí, neboli 12 % z celkového počtu v případě kompletně dochované kostry. Dnes je tento exemplář umístěn rovněž ve vícekrát zmiňovaném kalifornském muzeu, nenachází se ale v její expozici. Tyranosauří mládě, objevené v roce 1967, které bylo původně považováno za typový exemplář domnělého nového druhu tyranosaurida Albertosaurus megagracilis, se stalo na dalších 13 let posledním objeveným „rexem“.[9] Teprve nové nálezy od roku 1980 postupně prokázaly, že tyranosauři byli ve svých ekosystémech relativně četnými a evolučně nesmírně úspěšnými megapredátory končícího světa druhohor[10], a že ve skutečnosti představovali tvory ještě fantastičtější, než si vědci v prvním půlstoletí od jejich objevu dokázali vůbec představit.
Napsáno pro Dinosaurusblog a OSEL
Short Summary in English: Back in 1966 in eastern Montana, a field crew working for the Natural History Museum of Los Angeles County under the direction of Harley Garbani discovered a large adult T. rex specimen (LACM 23844), which included most of the skull about 140 cm long. In total, 74 bones were found, which equals 25 % in skeletal completeness. This T. rex individual is now known informally as the „Harley“ specimen.
Odkazy:
https://en.wikipedia.org/wiki/Specimens_of_Tyrannosaurus
https://www.paleofile.com/Dinosaurs/Theropods/Tyrannosaurus.asp
https://paleobiodb.org/classic/basicTaxonInfo?taxon_no=54833
https://www.latimes.com/local/obituaries/la-me-harley-garbani-20110424-story.html
[1] Breithaupt, B.; Southwell, E.; Matthews, N. (2005). The earliest discoveries of Tyrannosaurus rex in Wyoming and the West: Manospondylus gigas, Ornithomimus grandis, and Dynamosaurus imperiosus. Journal of Vertebrate Paleontology. 25: 39A–39A.
[2] Larson, N. L. (2008). One hundred years of Tyrannosaurus rex: the skeletons. In Larson, P.; Carpenter, K. (eds.). Tyrannosaurus rex, The Tyrant King. Bloomington, IN: Indiana University Press. pp. 1–55.
[3] Newman, B. H. (1970). Stance and gait in the flesh-eating Tyrannosaurus. Biological Journal of the Linnean Society. 2 (2): 119–123.
[4] Marshall, C. R.; et al. (2021). Absolute abundance and preservation rate of Tyrannosaurus rex. Science. 372 (6539): 284–287.
[5] Horner, J. R.; Lessem, D. (1993). The Complete T. rex. New York: Simon & Schuster. 238pp.
[6] Carr, T. D. (2020). A high-resolution growth series of Tyrannosaurus rex obtained from multiple lines of evidence. PeerJ. 8: e9192.
[7] Hutchinson, J. R.; et al. (2011). A Computational Analysis of Limb and Body Dimensions in Tyrannosaurus rex with Implications for Locomotion, Ontogeny, and Growth. PLoS ONE. 6 (10): e26037.
[8] Erickson, G. M.; et al. (2006). Tyrannosaur life tables: an example of nonavian dinosaur population biology. Science. 313 (5784): 213–217.
[9] Molnar, R. E. (1980). An Albertosaur from the Hell Creek Formation of Montana. Journal of Paleontology. 54 (1): 102–108.
[10] Woodward, H. N.; et al. (2020). Growing up Tyrannosaurus rex: Osteohistology refutes the pygmy “Nanotyrannus” and supports ontogenetic niche partitioning in juvenile Tyrannosaurus. Science Advances. 6 (1): eaax6250.