Tento článek jsem původně chystal jako něco optimistického do nového roku, jenže pak jsem dal přednost astronomické aktualitě a po ní článku o gnózi, jako prvnímu z menší naukové série. Teď se v její pauze konečně podíváme na zvláštní přírodní a kulturní refugium na ostrově Anafi.

 

Anafi najdeme až úplně na jihovýchodním konci Kyklad, má 270 obyvatel. V antice byla se zdejším chrámem spojena představa, že leží málem na konci světa. Při rozumné úvaze samozřejmě věděli, že svět pokračuje podstatně dál, jenže na tomhle ostrově to tak docela vypadá. Rozličné antické památky ostrova jsem už čtenářům Osla popsal, přesto něco málo raději připomenu. Kdysi dávno tady prý Apollón zachránil Argonauty beznadějně ztracené na moři. V temnotě bouře jim svým světlem ukázal bezpečný přirozený přístav na nečekaném místě, skoro pod obrovským útesem. A pramen vody. Na památku tohoto příběhu zde byl postaven chrám s titulem Apollón Aiglétos, tedy Apollón Zářivý. Bylo to značně odlehlé poutní místo starého řeckého náboženství.

Teď to bude o křesťanském a pak i turistickém překryvu antického poutního místa. Obojí zde proběhlo nezvykle nekonfliktně, bez zásadních destrukcí, aspoň zatím. Výsledkem je svérázné propojení antiky, křesťanství a výletnictví.

 

Už někdy v raně křesťanské době byl areál přeznačen ke cti hodně specifických světců, prý místních, ale spíše asi symbolických. Apollónův chrám byl mírně upraven na kostel svatých Apollóna a Sókrata. Mohutná obvodová zeď posvátného okrsku zůstala stát, o něco později její části posloužily jako zdi kláštera. O svoji roli se opět přihlásil i pramen. V okolní polopoušti to je skutečně poklad, takže není divu, že byl stále ctěn jakožto Pramen života, Zóodochos pégé. V řeckém křesťanství je to také jeden z titulů Bohorodičky.

Někdy kolem roku 1600 byl vysoko nad tímto místem postaven na útesu Kalamos (463 m n. m.) menší kostel, zasvěcený Narození Panny Marie, kterému se však nejčastěji říká Panagia Kalamiótissa, Bohorodička z hory Kalamos. Zatímco pramen přitahoval lidi z blízkého okolí, tak onen horní kostelík se stal zvláštností, lákající i na větší dálku. S útesem Kalamos je totiž spojena pověst, že by kolem něj mohlo přijít zásadní nebezpečí, a právě Kalamiótissa má před ním chránit. V moci ostrovanů totiž nebylo, aby tady postavili mohutnou pevnost a vydržovali posádku jako Britové na Gibraltaru, tak vsadili na ochranu symbolickou.

Dole, uvnitř dávného chrámového nádvoří byl později postaven novější kostel. Když onomu hornímu hrozilo pustnutí, byla sem dolů přenesena jeho ikona (Kalamiótissa) a další vybavení. Navíc tu všude po nádvoří a v okolí leží spousta antických stavebních článků, které zbyly po přestavbách. Zdejší spoře osazený ženský klášter je k návštěvám velice vstřícný, ale nepodbízí se jim. Kromě poutních dní zde nebývají žádné davy, vždyť ostrov neoplývá množstvím místního lidu a zatím ani množstvím návštěvníků. Nicméně sem kromě řeckých pravoslavných zavítají i křesťané jiných denominací, občas taky rozliční alternativci, tábořící v létě na plážích, a mezi cizinci se nejspíš najdou i ateisté. Nějak se to tu porovná, dokonce i o pouti.

##seznam_reklama##

V antických časech sem místní lidé přicházeli od tehdejšího města podhorskou „posvátnou cestu“ a vzdálenější poutníci přijížděli po moři. Dnes leží zdejší „město“, tedy Chóra, jinde, zato sem z něho jezdí autobus té delší linky, ta kratší jezdí dolů do novodobého přístavu. Z Chóry je to 8 km, po silnici trochu víc, pro pěší sem vedou značené chodníčky. Viz Mapy na Seznam.cz.

Antické stavební články u odpočívadla před klášterem Zoodochos Pigi. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Větší pec naproti odpočívadlu před klášterem Zoodochos Pigi. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Před dávnou obvodovou a opěrnou zdí posvátného okrsku, vysokou asi 3 metry, je pro pocestné připravené odpočívadlo ve stínu několika stromů. Podobných seskupení stromů není na tomto ostrově mnoho.

Naproti je taky pořádná pec, která se ovšem roztopí jen při pouti. Tehdy se tu po obřadech podává pohoštění, včetně místního vína. Topí se dřevem, které naplavilo moře, i dřevem dovezeným až z pevniny, posílají je anafijští usedlíci v Athénách. Lidi se sem skoro nevejdou a posedávají po všem možném antickém i pozdějším. Jindy je tu prázdno nebo zde odpočívá několik málo výletníků. Odpoledne občas pár lidí zajde dovnitř na zpívané nešpory, většinou si ale jenom prohlédnou areál a jdou dál do hor nebo k moři.

Pouť v září 2022

Poutní slavnost 8. září 2022 v klášteře Zoodochou Pigi, U pramene života. Časně ráno před bohoslužbou, lidé se teprve začínají scházet. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Apollónův chrám alias kostel svatých Apollóna a Sókrata v pohledu z druhé strany nádvoří, zpoza novějšího mariánského kostela. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Kvůli pouti vyrazil ostrovní autobus z Chóry už časně ráno. Od konečné, kde se může otočit, je to ke klášteru už jen stovky metrů. Lidé se začínají scházet před bohoslužbou a posedávají kolem antického chrámu. Dost jich taky posupně přijíždělo auty. Desítky Řeků, hlavně z Athén, ale i cizinců, si kvůli tomu naplánovaly pobyt v místní Chóře na září, i když to obnáší riziko nejasného data návratu z ostrova. A v předvečer připlula z Théry (Santorini) malá loď s poutní výpravou, včetně vyššího duchovenstva. Většinou se ubytovali v Chóře, ale někteří se vypravili rovnou ke klášteru, aby s řadou místních slavili výstup ikony Kalamiótissy k přenocování v horním kostelíku a pak před ránem její návrat dolů.

Poutní slavnost 8. září 2022 v klášteře Zoodochos Pigi (U pramene života) na Anafi. Pravoslavná zbožnost na místě antického Apollónova chrámu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Poutní slavnost 8. září 2022 v klášteře Zoodochos Pigi (U pramene života), Anafi, Kyklady. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Lidé, kteří se nevešli do kostela, sledují obřad z prostoru mezi novodobým kostelem a torzem Apollónova chrámu, alias kostela svatých Apollóna a Sókrata.

Po závěrečném požehnání následuje pohoštění v odpočívadle před areálem. My se napřed vypravíme nahoru na Kalamos.

Cesta od kláštera Zoodochos Pigi na vrchol útesu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Cesta od kláštera Zoodochos Pigi na vrchol útesu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Cesta k hornímu klášteru je neobyčejně půvabná, v závěru bohužel krkolomná. Nutno také zmínit, že na Anafi buď praží nebo fičí. To první bývá až nepříjemné (což říkám jako člověk enormně teplomilný), to druhé i nebezpečné. Podejdeme mohutnou opěrnou zeď antického okrsku, mineme odbočku k jeskyni Dračí sluj (Drakontospileio), a stoupáme.

Světoběžníci porovnávají útes Kalamos s Gibraltarskou skálou, je dokonce trochu vyšší. Problém není těch několik desítek metrů navíc, ale užší a méně zabezpečená cesta na vršek. Je upravená pro ostrovní poutníky, nikoli pro britské dělostřelectvo a pak pro davy turistů.

Cesta od kláštera Zoodochos Pigi ke klášteru Kalamiotissa na vrcholu útesu Kalamos. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Kostel Narození Panny Marie na hoře Kalamos, zvaný Panagia Kalamiótissa. Anaf. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Tohle už dávno není pro mě, mám závratě, takže jsem poseděl na vyhlídce ve dvou třetinách výšky u malého mitáta, tedy útočištné kamenné stavbičky. Fotky vyšších míst pořídila moje statečná žena. Sice si zase zapomněla vodu, ale naštěstí to není daleko, a ještě jí pomohli dva místní horochodci, kteří zrovna kontrolovali cestu, případně i to, zda na ní někdo neuvíznul. To jsou drsňáci, kteří tudy málem běhají. Není to žádná horská služba, ale v nouzi ji jsou schopní zastoupit, pokud se ovšem náhodou naskytnou. Ti chlapi chodí pro svoji zábavu, zčásti taky z úcty k Bohorodičce, a příležitostně konají dobré skutky, občas doprovázené vesele cynickými poznámkami, vůči ženám ovšem spíše shovívavými.

Na vrcholu útesu Kalamos stojí menší kostel Narození Panny Marie alias Panagia Kalamiótissa z doby kolem roku 1600. Vedle něho býval taky malý klášter. Teď je zdejší ikona uložena v dolním kostele a sem ji nosí pouze přenocovat před poutí. Výstup i sestup s poměrně velkou ikonou za šera musí být docela výkon. Spolu s ikonou zde nocuje i skupina vážených občanů. Je to vlastně symbol symbolu. Místo dělostřelectva tu bývala ochranná ikona, ale teď ji sem nosí jenom jednou do roka přenocovat, jen jako znak její trvalé přítomnosti.

Klášter na hoře Kalamos, s masivní vyhlídkou. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Cesta od kláštera Kalamiótissa k Zoodochos Pigi. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Z vrcholu je mocný výhled. V tomto směru (na západ) je trochu vlevo vidět Chóra Anafi a za ní za mořem větší a mnohem lidnatější ostrov Santorini.

Ještě se dostat dolů, pokud možno v živém stavu.

Ošemetnosti sestupu od kláštera Kalamiótissa k Zoodochos Pigi. Anafi. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Svérázné sprchy pro poutníky v klášteře Zoodochos Pigi, na antickém základě. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

V jednom místě je skalní chodníček opatřen zábradlím. Jeho kvalita před nepříjemnou zatáčkou dává tušit, že v případě uklouznutí nebo poryvu větru by letělo dolů i s dotyčným nešťastníkem. A těsně předtím, než jde do tuhého, pro jistotu končí. Prý se tu nikdy nikomu nic nestalo, dokonce ani v noci, což považuji za doklad zázračné moci Panagie Kalamiótissy.

Kdo je po výstupu či po sestupu splaven, může se dole v zázemní kláštera osprchovat. Bonusem je svérázné technické uspořádání a estetika sprch na antickém základě. Nevyzkoušel jsem to. Kousek vedle je moře, i se zbytky dávného maličkého přístavu.

Světská oslava po pouti. Horní náměstí Chóry Anafi, 8. září 2022. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Světská oslava po pouti. Horní náměstí Chóry Anafi, 8. září 2022. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Večer se na Horním náměstí Chóry konala veselice po pouti, s místní kutálkou, zpěvem a tancem až do noci. Došlo i na „ostrovní písně“ (nésiótika, nisiotika), s motivy možná až z dost rané antiky. Sešlost místních lidí, ostatních ostrovanů, Athéňanů i cizinců velice různého ražení působila dojmem skoro multikulturním a optimisticky přátelským. Nejkurážněji tančili dědové. Místní stařenka v černém shovívavě shlížela z balkónu na partičku rozličných mladých alternativců pod sebou, trochu zvláštně působil spíš britský fotograf s důkladnou výstrojí, asi pracoval pro nějaký obrázkový magazín. A daleko v moři na západě zářila světla Théry (Firy na Santorini), přeplněné turisty, z valné části zcela jiného druhu.

Promluvil i pan starosta, krátce a rozumně, politiku do toho nepletl.

 

Povahu ostrova názorně ilustroval i kamenný hmoždíř na sůl, vystavený před terasou domu v Chóře, kde jsme bydleli. Byl vyrobený nejspíš z trachytu, podle pana domácího přibližně před sto až trochu více lety a používal se ještě po polovině 20. století. Málem jsem se chtěl ptát, kterého že letopočtu, neboť vypadal jako pozdně neolitické a raně bronzácké hmoždíře, vystavované v kykladských muzeích. Kolem však už vládla moderna.

(Trochu jsem se rozmýšlel, jestli článkem nepřispěju k budoucí zkáze krásného ostrova. Nějaké české psaní s tím snad mnoho neudělá. Tak parafrázuju podivná individua na asociálních sítích: Užijte si Anafi, než smažou její půvab! Ale nechtějte, aby vám to organizovala nějaká cestovka, prosím, ona by se na tom rozcvičila a mohla by to pak roztočit nad míru.)

Místo literatury

Album fotek Anafi v mém uživatelském prostoru na Wikimedia Commons, zvláště jeho oddíl Kalamos.

Obecná kategorie fotek Moni Zoodochos Pigi (Anafi) Category:Moni_Zoodochos_Pigi_(Anafi).

Oficiální stránky ostrova (anglicky).