V tomhle světě máme co do činění v podstatě se dvěma typy virů. Lytické viry jsou ranaři. Zaútočí na buňku, prorazí její obranu, s jekotem vtrhnou dovnitř, přinutí buňku, aby vyrobila myriádu nových kopií viru, a nakonec ji rozervou na kusy. Lyzogenní viry jsou rafinovanější. Vplíží se do buňky a tiše se začlení do jejího genomu. Tam nenápadně dřímají, někdy dlouhou dobu. Spící viry jsou jako Šípková Růženka.
Představují ale skrytou hrozbu. Mají nastražené „drápky,“ kterými drží infiltrovanou buňku pod krkem a zároveň sondují, co se děje. V určitou chvíli se mohou rozhodnout, že přišel čas, vzbudí se a stanou se z nich lytické viry se všemi důsledky. Fungují tam fascinující mechanismy, o nichž toho zatím víme jen málo. Například lidské herpesviry (HHV, Human Herpes Virus), což jsou DNA viry, které představují pěkně vypečený příklad lyzogenních virů v našich tělech, během spánku v buňce produkují jediný transkript HHV LAT (HHV Latency Associated Transcript).
Tenhle „vystrčený drápek“ HHV LAT je molekula RNA, která po sestříhání splicingem představuje asi 2 kilobáze. Vlastně jde o stabilní intron, který se postupně hromadí v infiltrované buňce. Jak je pro viry typické, jde o podivný, víceúčelový, nesmírně zákeřný a pro nás dost nesrozumitelný nástroj. Zřejmě má dvě hlavní funkce – potlačovat programovanou buněčnou smrt buňky, aby ji imunitní systém nemohl zničit, a současně potlačovat expresi lytických genů herpesviru, aby se nevzbudil předčasně.
Lyzogenní virus se ale samozřejmě může někdy vzbudit. Je to v jeho zájmu, protože jestli něco chce, tak se chce množit. Není moc jasné, jak to dělají. V případě herpesvirů víme o HHV LAT přes 30 let a přesto stále tápeme. Vypozorovali jsme, že se herpesviry probouzejí, reaktivují, při zátěži organismu. Spouštěčem může být závažné onemocnění, třeba septický šok. Může k tomu dojít i při potlačení imunity, jako třeba při transplantaci nebo léčbě nádorů, kvůli UV záření, horečce, ale také při psychickém stresu nebo úrazu. Jako by lyzogenní virus nějak „poznal,“ že přestala legrace – a pokusí se prásknout do bot, dokud je čas. Jak to konkrétně probíhá, moc nevíme.
##seznam_reklama##
Biomedicínskou inženýrku Danu Cairnsovou z americké Tufts University a její kolegy zajímalo, jestli úraz hlavy může probudit spící herpesviry a v souvislosti s tím vyvolat neurodegenerativní změny v mozku, jak naznačoval předešlý výzkum. Vytvořili model mozkové tkáně z kolagenového gelu s hedvábnými proteiny, v němž z neurálních kmenových buněk vypěstovali tkáň, která byla infikovaná spícími herpesviry HSV-1 (herpes simplex virus 1).
S tímto modelem mechanicky simulovali otřesy mozku. Krásně to fungovalo. Herpesviry se probudily a Šípková Růženka vycenila zuby. Reaktivovaný virus se pustil do zkázonosného díla. Spustil záněty, podnítil tvorbu amyloidních plaků, ničil neurony. Jak se zdá, úrazy hlavy, především ty opakované, mohou vzbudit herpesviry a vyvolat neurodegenerativní procesy. Jestli se Cairnsová a spol. nemýlí, mohlo by pacientům pomoci, kdyby po úrazech hlavy užívali antivirové nebo protizánětlivé prostředky. Herpesviry jsou v podstatě všudypřítomné, takže tohle se týká prakticky každého z nás.
Video: Alzheimers Research - Tufts University’s Dana Cairns and David Kaplan speak with Bernie Siegel
Video: Virus Reproduction | Lytic and Lysogenic cycles¨
Literatura