Pokud se zajímáte o dinosaury a zejména pak o obří sauropody, možná už vás napadla jedna otázka. Jak se vlastně postupně zvyšoval pomyslný „velikostní rekord“ největšího v dané době známého dinosaura? Největší giganti, které známe dnes, nebyli ještě známí před stoletím nebo před dvěma stoletími, kdy byla celá skupina těchto populárních druhohorních plazů objevena. V průběhu doby byli postupně odkrýváni stále větší dinosauři a pomyslný titul nekorunovaného krále všech obrů byl předáván z fosilie na fosilii, z lokality na lokalitu, z kontinentu na kontinent. V současnosti vládne pomyslným tabulkám velikosti již déle než tři desetiletí stále poměrně záhadný a málo známý sauropod, který by samostatně vyvážil celé stádo slonů. Před jednatřiceti lety, tedy v roce 1993, oznámila světová média objev fantasticky velkého dinosaura z argentinské Patagonie.
Obří titanosaurní sauropod byl objeven již koncem 80. let minulého století a ve stejném roce, kdy do kin shodou okolností přišel první Jurský park a zažehl další vlnu „dinománie“, byl nový gigant formálně popsán.[1] Dostal vědecké jméno Argentinosaurus huinculensis (doslova „argentinský ještěr ze souvrství Huincul“) a dodnes představuje největšího relativně dobře známého dinosaura (a tím i největšího známého suchozemského živočicha), kterého věda zná.[2] Jsou samozřejmě i další adepti a některé fragmentární fosilie poukazují na možnou existenci ještě větších sauropodů, prozatím je ale Argentinosaurus pevně usazen na svém kolosálním (i když jen imaginárním) trůnu. Obří dinosaury však paleontologové objevovali již víc než století před argentinosaurem a od doby jeho popisu rovněž vydaly sedimenty různých druhohorních souvrství fosilie jiných sauropodních dinosaurů, z nichž někteří se argentinosaurovi velikostně výrazně přibližují. Pojďme se tedy společně podívat na to, jak se vyvíjel pomyslný světový rekord ve velikosti dinosaurů za uplynulá dvě století, po která dinosaury vědecky zkoumáme.
Prvním vědecky rozeznaným dinosaurem byl středně velký teropod (masožravý plazopánvý dinosaurus) rodu Megalosaurus. Popsán byl v roce 1824 z jižní Anglie a při hmotnosti kolem jedné tuny činila jeho délka až 7 metrů.[3] Jen o rok později byl popsán ornitopod (býložravý ptakopánvý dinosaurus) Iguanodon, který mohl vážit kolem 5 tun a dosahoval o trochu větší délky 9 až 11 metrů.[4] Teprve s objevem obřích „dlouhokrkých“ býložravých sauropodů jsme se ale dostali z hlediska velikosti na úplně jinou úroveň. První známý sauropod Cetiosaurus byl popsán již roku 1841, tehdy byl však ještě považován za mořského tvora.[5] Při délce 16 metrů vážil asi 11 tun (jako dva velcí samci slona afrického), na poměry sauropodů byl však stále jen malým zástupcem skupiny. Skuteční obři tak byli objeveni až na území amerického Západu v 70. letech 19. století. Nejdelším známým sauropodem se stal Diplodocus longus, jemuž zejména extrémně dlouhý ocas propůjčil celkovou délku až 26 metrů.[6] Příbuzný druh Apatosaurus excelsus byl sice o pár metrů „kratší“, celkově ale mnohem robustnější. Oproti diplodokovým zhruba 15 tunám mohl vážit i přes 30 tun.[7] Skutečný gigant byl ale objeven roku 1878 v Coloradu. Jednalo se o fragment jediného gigantického obratle, který by v kompletním stavu dosahoval výšky až 2,7 metru! Proti původci této fosilie by i ti největší známí apatosauři a diplodokové vypadali doslova jako mláďata. Obratel se bohužel brzy rozpadl a ztratil, paleontolog Edward D. Cope jej ale stihl podrobně zakreslit. Původně byl popsán jako Amphicoelias fragillimus, od roku 2018 je již znám jako Maraapunisaurus fragillimus.[8] Dnes se paleontologové domnívají, že obratel mohl patřit sauropodnímu dinosaurovi z čeledi Rebbachisauridae, ovšem druhu se skutečně nevídanými rozměry. Délka takového sauropoda by nejspíš přesahovala 40 metrů a hmotnost 100 tun. Bohužel však tyto údaje nemůžeme ověřit, dokud případně nebudou v pozdně jurských sedimentech morrisonského souvrství objeveny další jeho fosilie.[9]
Na přelomu 19. a 20. století stále kralovali apatosauři a diplodokové o hmotnosti několika slonů, hned v roce 1903 se ale přihlásil nový rekordman. Byl jím Brachiosaurus altithorax, rovněž pozdně jurský (asi 154 až 150 milionů let starý) sauropod, který byl charakteristický svými dlouhými předními končetinami a ohromující výškou až kolem 13 metrů.[10] V roce 1914 se přidal také východoafrický Giraffatitan brancai z území dnešní Tanzanie, jehož fosilie objevili němečtí paleontologové v souvrství Tendaguru.[11] Oba tito obří brachiosauridi sice nebyli delší než diplodokus (jejich délka činila asi 21 až 23 metrů), ale byli podstatně vyšší a celkově mohutnější. Dnes odhadujeme, že brachiosauři vážili asi 40 až 58 tun, v průběhu 20. století však panovala představa, že byli podstatně zavalitější.[12] Paleontologové jako Edwin H. Colbert jim dříve přisuzovali fantastickou hmotnost mezi 78 a 100 tunami.[13] Kostra žirafatitána v Muzeu přírodní historie v Berlíně i „role“ brachiosaura v Jurském parku udělala z těchto „kráčejících rozhleden“ jedny z nejslavnějších dinosaurů vůbec. Až do samotného závěru minulého století byli právě brachiosauři považováni za největší známé dinosaury. V 70. letech prováděl v Coloradu vykopávky amatérský paleontolog James A. Jensen, proslulý jako „objevitel dinosauřích gigantů“.
V lokalitě Dry Mesa se svým týmem narazil na ohromně velké obratle a lopatky, dlouhé kolem 2,5 metru. Na základě těchto fosilií popsal v roce 1985 obřího diplodokida druhu Supersaurus vivivanae. Tento větší příbuzný diplodoků a apatosaurů měřil na délku možná až 42 metrů a vážil patrně přes 40 tun. Z hlediska délky se dokonce dodnes jedná o jednoho z největších známých dinosaurů vůbec.[14] Jensen popsal také domnělého brachiosauridního titána pod jménem Ultrasaurus macintoshi a jeho hmotnost odhadoval až na neuvěřitelných 180 tun![15] Později změnil rodové jméno na Ultrasauros, jelikož první jméno již bylo od roku 1983 obsazeno jiným sauropodem z Jižní Koreje. Brzy se ale ukázalo, že tento dinosaurus vůbec neexistoval, protože Jensen dal ve skutečnosti dohromady kosti dvou různých dinosaurů, brachiosaura a supersaura. Domněle 36 metrů dlouhý a 21 metrů vysoký Ultrasauros se tak poroučel do propadliště paleontologických dějin.[16]
Až koncem 80. let byly v argentinské Patagonii objeveny ohromně velké obratle a kosti končetin dosud neznámého dinosauřího obra. Jeden obratel dosahoval výšky téměř 1,6 metru a měl rozměry ledničky. Na základě těchto fosilií byl v roce 1993 popsán již zmíněný Argentinosaurus huinculensis. Obří stehenní kosti titanosaurních sauropodů byly v Argentině objeveny již dříve, ale teprve u argentinosaura bylo v podstatě jasno – s odhadovanou hmotností až kolem 100 tun představoval největšího známého dinosaura vůbec. Dnes odhadujeme délku tohoto obřího titanosaura na 35 až 40 metrů a jeho hmotnost na 72 až 96 tun![17] Jen samotná jeho stehenní kost musela měřit přes 2,5 metru. Hrudním košem tohoto dinosaura by projela i dodávka, a pokud byste jej chtěli vyvážit, museli byste k tomu použít asi 15 dospělých slonů! Ani s těmito proporcemi však není Argentinosaurus ve svém postavení zcela neohrožený. Pomyslný vyzyvatel se objevil vlastně již v době objevu argentinosaura, a to na jihu Indie. Dvojice indických paleontologů tehdy oznámila nález 70 milionů let starých gigantických fosilií ze souvrství Kallamedu.[18] Kuriózní je, že tyto zkameněliny byly původně považovány za pozůstatky dravých teropodů, kteří ale byli jako dvounozí tvorové samozřejmě mnohem menší. Rozšířila se také pozoruhodná domněnka, že domnělé kosti končetin z Indie jsou ve skutečnosti spíše fosilizovanými kmeny stromů! Záhadný dinosaurus dostal vědecké jméno Bruhathkayosaurus matleyi, a dlouho se předpokládalo, že ve skutečnosti nešlo o reálného obřího dinosaura. V roce 2017 však byla publikována práce, která i s chatrnými původními fotografiemi dochovaných kostí dokládá, že se nejspíš opravdu jednalo o sauropoda.[19] Některá fantastická tvrzení o stehenní kosti dlouhé tři metry a hmotnosti dinosaura odhadované až na 220 tun (!) samozřejmě nelze ověřit, ostatně samotné fosilie už byly dávno zničeny monzunovými dešti. Podle nezávislého amerického badatele Gregoryho S. Paula však Bruhathkayosaurus nepochybně existoval, přičemž mohl vážit v rozmezí 110 až 130 tun.[20]
##seznam_reklama##
Většina paleontologů ale na indického giganta zatím pohlíží skepticky. Skuteční vyzyvatelé obřího argentinosaura tak přicházejí opět z argentinské Patagonie. Titáni jako Puertasaurus (popsán v roce 2005), Futalognkosaurus (2007), Dreadnoughtus (2014) nebo Notocolossus (2016) měřili patrně přes 30 metrů a vážili přes 50 tun, žádný z nich ale zatím úřadujícího krále neohrozil. To se povedlo až v roce 2017 dalšímu argentinskému obrovi, pojmenovanému Patagotitan mayorum.[21] Tento gigant ze souvrství Cerro Barcino žil v době před 101 miliony let a byl tak asi o sedm milionů let mladší než jeho velký vyzyvatel. Při délce kolem 37 metrů měl vážit asi 50 až 70 tun, tedy o trochu méně než kolik činí průměrné odhady pro argentinosaura. Patagotitan je ale známý podle kompletnějších fosilních pozůstatků více jedinců a dává nám tak dobrou představu, jak tito kolosální sauropodi vypadali a jak žili. Stehenní kost patagonského titána je dlouhá 2,4 metru a patří tak k největším dosud objeveným. Přímé srovnání některých odpovídajících částí kostry ale ukazuje, že argentinosaurus byl o trochu větším sauropodem. Délka hrudníku argentinosaura byla například již zmíněným Gregory S. Paulem odhadnuta na 4,5 metru, zatímco u patagotitana to mělo být „jen“ 3,7 metru – tyto odhady jsou ale velmi nejisté.[22] Argentinosaura tedy ani po třech desetiletích žádný jiný sauropodní dinosaurus nepřekonal, to se ale brzy může změnit. V roce 2021 byl totiž opět z Argentiny oznámen objev ocasní části páteře zatím neznámého gigantického sauropoda, jehož některé obratle jsou větší než ty u typového exempláře argentinosaura![23] Objev 24 obratlů a několika kostí obou pletenců náleží do souvrství Candeleros a mají stáří asi 98 milionů let. Je možné, že z dosud nepopsaného dinosaura objeví vědci ještě víc fosilií a bude tak možné definitivně rozhodnout, zda byl tento kolos větší než dosavadní rekordman ze souvrství Huincul. Anebo snad objevíme úplně jiného sauropodního obra v jiné lokalitě třeba na opačném konci světa? Nezbývá, než si počkat…
Napsáno pro weby DinosaurusBlog a Osel.
Největší dinosaurus všech dob
Short Summary in English: The sauropods were by far the longest and heaviest dinosaurs and the largest of them were an order of magnitude more massive than anything else known to have walked the Earth since. Even giant prehistoric mammals such as Paraceratherium and Palaeoloxodon (the largest land mammals ever discovered) were dwarfed by the giant sauropods, and only modern whales approach or surpass them in weight, though they live in the oceans.
Odkazy:
https://en.wikipedia.org/wiki/Dinosaur_size
https://www.nhm.ac.uk/discover/what-is-the-biggest-dinosaur.html
https://www.livescience.com/34278-worlds-largest-dinosaur.html
https://www.nhm.ac.uk/discover/why-were-dinosaurs-so-big.html
[1] Bonaparte, J.; Coria, R. (1993). Un nuevo y gigantesco sauropodo titanosaurio de la Formacion Rio Limay (Albiano-Cenomaniano) de la Provincia del Neuquen, Argentina. Ameghiniana. 30 (3): 271–282.
[2] González Riga, B. J.; et al. (2016). A gigantic new dinosaur from Argentina and the evolution of the sauropod hind foot. Scientific Reports. 6: 19165.
[3] Benson, R. B. J. (2010). A description of Megalosaurus bucklandii (Dinosauria: Theropoda) from the Bathonian of the UK and the relationships of Middle Jurassic theropods. Zoological Journal of the Linnean Society. 158 (4): 882–935.
[4] Verdú, F. J.; et al. (2017). Individual variation in the postcranial skeleton of the Early Cretaceous Iguanodon bernissartensis (Dinosauria: Ornithopoda). Cretaceous Research. 74: 65–86.
[5] Mazzetta, G. V.; Christiansen, P.; Farina, R. A. (2004). Giants and bizarres: body size of some southern South American Cretaceous dinosaurs. Historical Biology. 16 (2–4): 71–83.
[6] Gayford, J. H.; et al. (2024). Cautionary tales on theuse of proxies to estimate body size and form of extinct animals. Ecology and Evolution. 14 (9): e70218.
[7] Campione, N. E.; Evans, D. C. (2020). The accuracy and precision of body mass estimation in non-avian dinosaurs. Biological Reviews. 95 (23).
[8] Carpenter, K. (2018). Maraapunisaurus fragillimus, N.G. (formerly Amphicoelias fragillimus), a basal Rebbachisaurid from the Morrison Formation (Upper Jurassic) of Colorado. Geology of the Intermountain West. 5: 227–244.
[9] Carpenter, K. (2006). Biggest of the big: a critical re-evaluation of the mega-sauropod Amphicoelias fragillimus. In Foster, J. R. and Lucas, S. G., eds., 2006, Paleontology and Geology of the Upper Jurassic Morrison Formation. New Mexico Museum of Natural History and Science Bulletin. 36: 131–138.
[10] Benson, R. B. J.; et al. (2017). Cope’s rule and the adaptive landscape of dinosaur body size evolution. Palaeontology. 61 (5).
[11] Taylor, M. P. (2009). A Re-evaluation of Brachiosaurus altithorax Riggs 1903 (Dinosauria, Sauropod) and its generic separation from Giraffatitan brancai (Janensch 1914). Journal of Vertebrate Paleontology. 29 (3): 787–806.
[12] Gunga, H.-C.; et al. (1995). New data on the dimensions of Brachiosaurus brancai and their physiological implications. Naturwissenschaften. 82 (4): 190–192.
[13] Colbert, E. (1962). The weights of dinosaurs. American Museum Novitates. (2076): 1–16.
[14] Woodruff, D. C.; Curtice, B. D.; Foster, J. R. (2024). Seis-ing up the Super-Morrison formation sauropods. Journal of Anatomy. 2024 (00): 1–17.
[15] Jensen, J. A. (1985). Three new sauropod dinosaurs from the Upper Jurassic of Colorado. The Great Basin Naturalist. 45 (4): 697–709.
[16] Curtice, B. D.; Stadtman, K. L.; Curtice, L. J. (1996). A re-assessment of Ultrasauros macintoshi (Jensen, 1985) (PDF). In Morales, M. (ed.). The Continental Jurassic: Transactions of the Continental Jurassic Symposium. Vol. 60. Museum of Northern Arizona Bulletin. pp. 87–95.
[17] Paul, G. S. (2019). Determining the largest known land animal: A critical comparison of differing methods for restoring the volume and mass of extinct animals. Annals of the Carnegie Museum. 85 (4): 335–358.
[18] Yadagiri, P.; Ayyasami, K. (1987). A carnosaurian dinosaur from the Kallamedu Formation (Maestrichtian horizon), Tamilnadu. In M. V. A. Sastry, V. V. Sastry, C. G. K. Ramanujam, H. M. Kapoor, B. R. Jagannatha Rao, P. P. Satsangi, and U. B. Mathur (eds.), Three Decades of Development in Palaeontology and Stratigraphy in India. Volume 1. Precambrian to Mesozoic. Geological Society of India Special Publication. 11 (1): 523–528.
[19] Galton, P. M.; Ayyasami, K. (2017). Purported latest bone of a plated dinosaur (Ornithischia: Stegosauria), a „dermal plate“ from the Maastrichtian (Upper Cretaceous) of southern India. Neues Jahrbuch für Geologie und Paläontologie – Abhandlungen. 285 (1): 91–96.
[20] Paul, G. S.; Larramendi, A. (2023). Body mass estimate of Bruhathkayosaurus and other fragmentary sauropod remains suggest the largest land animals were about as big as the greatest whales. Lethaia. 56 (2): 1–11.
[21] Carballido, J. L.; et al. (2017). A new giant titanosaur sheds light on body mass evolution among sauropod dinosaurs. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences. 284 (1860): 20171219.
[22] Larramendi, A.; Paul, G. S.; Hsu, S.-y. (2020). A review and reappraisal of the specific gravities of present and past multicellular organisms, with an emphasis on tetrapods. The Anatomical Record. 304 (9): 1833–1888.
[23] Otero, A.; et al. (2021). Report of a giant titanosaur sauropod from the Upper Cretaceous of Neuquén Province, Argentina. Cretaceous Research. 122 (5): 104754.