Ve střední Evropě známe domy hrůzy spíše jako klišé béčkových a céčkových hororů. Zdaleka ne každý něco takového navštívil osobně, a pokud ano, obvykle spíše než hrůza převažuje dojem z rozklížené pouťové atrakce. Jak ale ukazuje nedávný výzkum dánských odborníků Arhus University, návštěva lekacího domu nemusí být až tak úplně špatný nápad.
Je to šokující zjištění. Jako když na vás v zatuchlé chodbě spadne světélkující ječící kostlivec. Marie Louise Bønnelykke-Behrndtzová a její kolegové vzali 22 dobrovolníků, u nichž detekovali nízkou hladinu zánětlivých markerů. Dobrovolníky nahnali do domu hrůzy, kde strávili zhruba 50 minut ve společnosti vražedných klaunů, rozkládajících se zombies a zakyslých vidláků s motorovou pilou.
Během této necelé hodiny hlásili dobrovolníci úroveň vystrašení průměrně 5,4 na stupnici od 1 do 9. Jejich srdce tlouklo rychlostí zhruba 112 úderů za minutu. To odpovídá střednímu až velkému vystrašení po celou dobu pobytu v domu hrůzy.
Když vědci o tři dny později zjišťovali hladinu zmíněných zánětlivých markerů, ukázalo se, že u více než 80 procent dobrovolníků jejich hladina poklesla a u téměř poloviny se markery zánětu dostaly do normálních, „zdravých“ hodnot. Když stejný zážitek absolvovalo dalších 91 dobrovolníků bez známek zánětu, i u nich dům hrůzy vyvolal změny na úrovni imunity.
Domy hrůzy představují zážitek z kategorie bezpečně strašidelné, podobně jako třeba hororové filmy nebo horská dráha, které souvisejí se záplavou adrenalinu a endorfinů. Návštěvy atrakcí a kina vyvolávají silnou psychologickou odpověď a jsou odborníky poměrně prozkoumané, ale rekreační strach z domů hrůzy zatím spíše unikal pozornosti vědců.
Jak připomínná Bønnelykke-Behrndtzová, dřívější výzkum ukázal, že zřejmě existuje těsná spojitost mezi záněty a duševními stavy dotyčného člověka. Zdá se, že úzkost souvisí se slabým chronickým zánětem, zatímco strach je spojený s vrcholem zánětu a s jeho postupným odezníváním.
Změny z domu hrůzy se dotkly zastoupení různých typů buněk imunity. U lidí, u nichž se před vystrašením neprojevoval zánět, došlo k poklesu množství lymfocytů, monocytů, eozinofilů a bazofilů. U dobrovolníků se zánětem oproti tomu poklesl jen obsah lymfocytů a monocytů.
Na fyziologické úrovni zatím není úplně jasné, co se vlastně děje. Výzkum na myších ale naznačuje, že strach a akutní stres zřejmě stimulují nadledviny, což v důsledku aktivuje adrenergní receptory na buňkách imunity. To je vlastně reakce „udeř nebo uteč“ na buněčné úrovni. U myší dojde k mobilizaci imunitního systému a přípravě na možné zranění a infekci.
##seznam_reklama##
U člověka se adrenergický systém spustí třeba skokem do studené vody a výzkum už tyto zážitky dříve spojil s potlačováním zánětů. Zatím ale není jasné, jestli rekreační strach funguje podobně a ovlivňuje imunitu přes adrenergický systém. Na Aarhus University každopádně narazili na zajímavý fenomén, který si žádá další výzkum. Pokud někdy narazíte na dům hrůzy, zkuste překonat pochopitelný odpor. Imunita to nejspíš ocení.
Video: Adrenergic Receptors - CHEAT SHEET!
Literatura