Nové objevy a výzkumy v posledních desetiletích výrazně rozšiřují naše znalosti o dinosaurech, a to prakticky ve všech oblastech – od jejich fyziologie a anatomie, přes systematiku a evoluční trendy až po otázku jejich vzniku i vyhynutí. Zde se mnohem častěji věnuji právě vyhynutí neptačích dinosaurů při masovém vymírání na konci křídy před 66 miliony let, pojďme se tedy pro jednou opět podívat na pomyslný protipól této problematiky – totiž na otázku vzniku dinosaurů a na jejich nejstarší známé zástupce. Ačkoliv máme náznaky fosilií a otisků stop neznámých proto-dinosaurů již z doby před asi 245 až 235 miliony let (kdy se „praví“ dinosauři pravděpodobně poprvé objevili)[1], jejich první potvrzené kosterní pozůstatky známe až ze sedimentů brazilského souvrství Santa Maria. Až do roku 2018 se přitom obecně předpokládalo, že nejstarší dosud známé kosterní fosilie dinosaurů pocházejí z argentinského souvrství Ischigualasto, datovaného do doby před 231,7 milionu let (až po zhruba 225 milionů let).[2]
Ve zmíněném roce ale vyšla práce, podle které je geologická formace Santa Maria ještě o necelé dva miliony let starší (zhruba 233,23 až 228 milionů let), takže i zdejší dinosauří fauna musí představovat právě tu nejstarší ze všech.[3] Jedním z jejích zástupců je i menší herrerasauridní teropod Staurikosaurus pricei, formálně popsaný již roku 1970.[4] Fosilie tohoto starobylého dinosauřího dravce byly objeveny v paleontologické lokalitě Jazigo Cinco ve městě Santa Maria (brazilský stát Rio Grande do Sul). Typový exemplář nese označení MCZ 1669 a byl objeven v sedimentech, náležejících svým stářím do středního karnu (raná část svrchního triasu, období dnes datované do doby před 237 až 227 miliony let).[5]
Rodové jméno tohoto dinosaura odkazuje k souhvězdí Jižní kříž, které je viditelné pouze z jižní polokoule. Americký paleontolog Edwin H. Cobert, který starikosaura v roce 1970 formálně popsal, chtěl tímto jménem vyzdvihnout skutečnost, že se jednalo o jednoho z mála tehdy známých dinosaurů z jižní polokoule. Souhvězdí Jižní kříž je navíc součástí státního znaku Brazílie, Colbert tak vzdal čest i státu, ve kterém byl dinosaurus objeven.
Druhové jméno pricei zase odkazuje k postavě brazilského paleontologa Llewellina Ivora Price (1905–1980), který v roce 1936 objevil první fosilie staurikosaura. Dnes máme poměrně dobrou představu o kosterní anatomii tohoto dávného teropoda. Ta vykazuje směsici primitivních anatomických znaků (například spojení pánve s pouhými dvěma křížovými obratli, pravděpodobně pětice prstů na předních i zadních končetinách, možná také intramandibulární kloub na dolní čelisti apod.) a pokročilejších anatomických prvků, jako jsou štíhlé a agilní proporce končetin, umožňující staurikosaurovi rychlý a vytrvalý běh. Zuby jsou typicky zahnuté a na okrajích vroubkované, což odpovídá ekologii predátora. Ocas je relativně dlouhý a tvoří ho víc než 40 obratlů. Jeho konec byl zpevněný a tuhý, což z něj činilo jakési stabilizační kormidlo pro manévrování při běhu a skocích. A jak byl tento starobylý dinosauří dravec vlastně veliký? Jednalo se o poměrně malého archaického teropoda, dosahujícího hmotnosti středně velkého psa. Při délce 2,1 až 2,3 metru a výšce hřbetu kolem 80 centimetrů vážil podle různých odhadů asi 12 až 23 kilogramů.[6][7] Délka stehenní kosti staurikosaura činila 23 cm, zatímco u podstatně většího (až 6 metrů dlouhého) příbuzného druhu Herrerasaurus ischigualastensis byla tato kost dlouhá kolem 47 cm.[8]
Staurikosauři pravděpodobně lovili menší až středně velké obratlovce, jako byli další (zejména vývojové primitivní sauropodomorfní) dinosauři, kynodonti, rhynchosauři a býložraví synapsidi. V období rané fáze pozdního triasu krátce před tzv. Karnskou pluviální epizodou ještě teropodi nebyli dominantními predátory, těmi byli zejména velcí až obří rauisuchové (draví archosaurní plazi, vzdáleně příbuzní krokodýlům), v případě ekosystémů souvrství Santa Maria to byl samotný rod Rauisuchus s délkou 4 metry a hmotností kolem 250 kg.[9] Staurikosaurus bývá obvykle řazen do čeledi Herrerasauridae, tedy do příbuzenstva rodů Herrerasaurus, Sanjuansaurus (oba souvrství Ischigualasto), Gnathovorax (souvrství Santa Maria) a možná také dvou severoamerických rodů – Chindesaurus (souvrství Chinle, Arizona) a Caseosaurus (souvrství Tecovas, Texas).[10]
##seznam_reklama##
Někdy bývá do rodu Staurikosaurus řazen také fosilní materiál popsaný v roce 1999 jako Teyuwasu barbarenai, pro ověření tohoto tvrzení však bude nejspíš nezbytné objevit další fosilní materiál.[11] Staurikosaurus je každopádně svým geologickým stářím 233 až 225 milionů let jedním z nejstarších známých dinosaurů, u nichž máme k dispozici poněkud úplnější kosterní materiál. Jak dávná je doba jeho existence můžeme uvést na malém příkladu – od doby existence jednoho z posledních druhohorních dinosaurů, gigantického teropoda druhu Tyrannosaurus rex jej dělí 2,5 krát delší doba než nás od tyranosaura! Staurikosaurus totiž žil až o 167 milionů let dříve než proslulý „král dravých dinosaurů“, zatímco nás od tyranosaurů dělí v opačném časovém sledu „pouhých“ 66 milionů let…[12]
Napsáno pro weby DinosaurusBlog a OSEL.
Short Summary in English: Staurikosaurus is a genus of small herrerasaurid dinosaur from the Late Triassic (Carnian) of Brazil (Santa Maria Formation). Living about 233 to 225 million years ago, this primitive theropod was one of the earliest dinosaurs ever discovered (known from its fossilized skeletal remains).
Odkazy:
https://en.wikipedia.org/wiki/Staurikosaurus
https://www.prehistoric-wildlife.com/species/s/staurikosaurus.html
https://dinodata.de/animals/dinosaurs/pages_s/staurikosaurus.php
https://a-dinosaur-a-day.com/post/71885891121/staurikosaurus-pricei
https://www.nhm.ac.uk/discover/dino-directory/staurikosaurus.html
[1] Griffin, C. T.; et al. (2022). Africa’s oldest dinosaurs reveal early suppression of dinosaur distribution. Nature. 609 (7926): 313–319.
[2] Desojo, J. B.; et al. (2020). The Late Triassic Ischigualasto Formation at Cerro Las Lajas (La Rioja, Argentina): fossil tetrapods, high-resolution chronostratigraphy, and faunal correlations. Scientific Reports. 10 (1): 12782.
[3] Langer, M. C.; Ramezani, J.; Da Rosa, Á. A.S. (2018). U-Pb age constraints on dinosaur rise from south Brazil. Gondwana Research. 57: 133–140.
[4] Colbert, E. H. (1970). A Saurischian dinosaur from the Triassic of Brazil. American Museum Novitates. 2405: 1–39.
[5] Dal Corso, J.; et al. (2020). Extinction and dawn of the modern world in the Carnian (Late Triassic). Science Advances. 6 (38): eaba0099.
[6] Grillo, O. N.; Azevedo, S. A. K. (2011). Recovering missing data: estimating position and size of caudal vertebrae in Staurikosaurus pricei Colbert, 1970. Annals of the Brazilian Academy of Sciences. 83 (1): 61–72.
[7] Benson, R. B.; et al. (2018). Cope’s rule and the adaptive landscape of dinosaur body size evolution. Palaeontology. 61 (1): 13–48.
[8] Novas, F. E. (1993). New information on the systematics and postcranial skeleton of Herrerasaurus ischigualastensis (Theropoda: Herrerasauridae) from the Ischigualasto Formation (Upper Triassic) of Argentina. Journal of Vertebrate Paleontology. 13 (4): 400–423.
[9] Lautenschlager, S.; Rauhut, O. W. M. (2014). Osteology of Rauisuchus tiradentes from the Late Triassic (Carnian) Santa Maria Formation of Brazil, and its implications for rauisuchid anatomy and phylogeny. Zoological Journal of the Linnean Society. 173 (1): 55–91.
[10] Cau, A. (2024). A Unified Framework for Predatory Dinosaur Macroevolution. Bollettino della Società Paleontologica Italiana. 63 (1): 1–19.
[11] Garcia, M. S.; Müller, R. T.; Dias-Da-Silva, S. (2019). On the taxonomic status of Teyuwasu barberenai Kischlat, 1999 (Archosauria: Dinosauriformes), a challenging taxon from the Upper Triassic of southern Brazil. Zootaxa. 4629 (1): 146–150.
[12] Brusatte, S. L.; Carr, T. D. (2016). The phylogeny and evolutionary history of tyrannosauroid dinosaurs. Scientific Reports. 6: 20252.