Prakticky po celém světě se dramaticky otevírají nůžky majetkové nerovnosti. Nejde o to, aby všichni měli stejně, to je toxická fantazie. Ale snad ještě horší je, když se bohatství extrémně koncentruje ve velmi malé skupině nejbohatších. Doslova to rve na kusy předivo společnosti. Pozoruhodný výzkum, který vedl maďarský psycholog Barnabas Szaszi z Eötvös Loránd University v Budapešti, odkryl zásadní faktor, který zřejmě značně přispívá k rozevírání nůžek po celém světě.
Szaszi s kolegy vystopovali překvapivý trend, který ale leccos vysvětluje. Lidé velmi zkresleně vnímají, kolik vlastně ti úplně nejbohatší vydělávají a vlastní. Značně podceňují skutečnost. Toto odpojení od reality, které se nejvíce projevuje v hodnocení majetku 1 procenta nejbohatších, podle všeho zásadně ovlivňuje ekonomickou politiku a postoj společnosti k přerozdělování bohatství.
Badatelé uspořádali několik experimentů. V jednom z nich mělo 990 obyvatel Spojených států odhadnout příjem různých skupin Američanů rozdělených podle jejich majetku. Výsledek byl jednoznačný. Účastníci experimentu relativně přesně odhadli příjem chudých Američanů, ale současně systematicky a výrazně podceňovali příjem těch nejmajetnějších.
V dalších experimentu s 834 Američany Szaszi a spol. přitvrdili a nabídli finanční odměnu za přesné odhady. Přesto to dopadlo stejně. Je to až k neuvěření, ale i finančně motivovaní Američané značně podceňují příjem 1 procenta nejbohatších. Pak následovaly ještě dva experimenty, zahrnující i vizuální vodítka, které potvrdily předchozí výsledky. Ukazuje se, že lidé začínají podceňovat příjmy zhruba u horních 20 procent, přičemž u 1 procenta nejbohatších je to už opravdu výrazné.
Co je příčinou této překvapující a systematické slepoty? Szasziho tým poukazuje na kognitivní zkreslení, které se označuje jako scope insensitivity (scope neglect). V podstatě jde o to, že lidská psychika obtížně pojímá specifická množství, obzvláště pokud jde o extrémy, a namísto toho používá souhrnné kategorie typu „bohatí,“ do nichž se vejdou lidé, jejichž majetky se v skutečnosti extrémně liší. Tato mentální zkratka, jaké náš mozek používá často, má v tomto případě, bohužel, devastující důsledky. Lidé jsou slepí k nestydaté koncentraci majetku a s ním i moci velmi malou skupinou nejbohatších.
Jak upozorňuje Szasziho tým, toto nešťastné kognitivní zkreslení, které není projevem nějaké hlouposti, ale prostě jde o nastavení lidského mozku, má zásadní politické dopady. Například ve Spojených státech se od sedmdesátých let poměr příjmu 1 procenta nejbohatších téměř dvojnásobil (z 10 na 19 procent všech příjmů). Což samozřejmě znamená, že všichni ostatní zchudli. Přesto se v USA za tu dobu vůbec nezvýšil politický tlak ve prospěch přijatelného přerozdělení majetku, například formou daní. Když není poptávka veřejnosti, proč by se politici snažili a vystupovali proti velmi mocným lidem?
##seznam_reklama##
Zdá se, že pro nápravu této problematické situace nebude stačit jen pouhé informování. Jde o všeobecně známá čísla. Jenomže kognitivní zkreslení jde lidem hluboko pod kůži a je obtížné si to byť jen uvědomit. Zřejmě to bude chtít dobré nápady a inovativní postupy, které by pomohly veřejnosti uvědomit si, jak se věci skutečně mají.
Video: How Wealth Inequality Spiraled Out of Control | Robert Reich
Literatura