Botanici a entomologové si při jménu Mohelno vybaví Mohelenskou hadcovou step. Technici přes přehrady a atomky zase dolní (vyrovnávací) část vodního díla Dalešice na řece Jihlavě, která spolupracuje s JE Dukovany (ta stojí u bývalé obce Skryje, ale jmenuje se podle Dukovan, protože ty zůstaly). Archeologové objevili řadu sídel v obrovské časové škále od paleolitu po středověk, vždyť i v lidové představě je jméno městyse spojeno s mohylami. Právem. Mohelno má dokonce Muzeum Mohelenska, které vystavuje nálezy počínaje dobou před 40 tisíci lety, pak přes skoro všechny epochy až po rané Slovany. Nejspíš však ne z lokality, které se teď budeme věnovat.
Vysočina si tu na svém jihovýchodním okraji hraje i v minimálních výškách na málem podhorské terény. Kopce kolem řeky mají pouhých 350 až 400 m n. m., jenže říční koryto lemované řadou skal bývalo asi 280 m vysoko, dnes je hladina přehrady ve výšce kolem 300 metrů n. m. S výraznou výjimkou užšího okolí Mohelna si tu na větší výšky hraje také klima i ne zrovna úživná půda.
Teď pomineme dříve odkryté lokality v bližším okolí Mohelna a sestoupíme dolů k řece a trochu proti proudu, skoro až na okraj katastru, do blízkosti bývalého Skryjského mlýna. Tam byla odkryta nová lokalita, zvaná podle pomístního názvu („trati“) Plevovce. Její výzkum stále probíhá.
Lokalita Plevovce a problémy jejího průzkumu
Přehrada byla napouštěna od roku 1976. Na levém břehu vytvořilo přehradní jezero záliv otevřený k jihu, chráněný vyvýšením tvaru podkovy, místy značně strmým. Místo je i bylo mikroklimaticky chráněné a schované v krajině. Až do doby stavby přehrady bylo v naší době zalesněné a bokem jakéhokoli zájmu. Zbytky dávného osídlení se ukázaly po odlesnění a po napuštění přehrady. Jak praví veřejně přístupné Stránky výzkumu: „Kolísání vodní hladiny způsobené přečerpávací elektrárnou má za následek rozplavování kvartérních pokryvných sedimentů, ze kterých jsou vyplavovány artefakty štípané kamenné industrie. Hladina vody zde periodicky (většinou v denním intervalu) kolísá, a to v rozmezí 303,3 – 290,8 m (zdroj ČEZ), což způsobuje erozi sedimentů a vyplavování artefaktů, které lze při nižších stavech hladiny sbírat. (…) Na podzim roku 2013 proběhl na lokalitě záchranný výzkum, který se zaměřil na průzkum a dokumentaci první kamenné struktury, pak výzkum pokračoval odkryvem a dokumentací druhé kamenné struktury. Tyto struktury interpretujeme jako pozůstatky obydlí starého téměř 20 tisíc let.“ A našlo se jich ještě víc.
Záliv s lokalitou Plevovce při poklesu hladiny. Kredit: Stránky výzkumu. Public domain.
|
Záliv s lokalitou Plevovce při poklesu hladiny. Kredit: Stránky výzkumu. Public domain.
|
Plevovce leží „na plošině, jejíž převýšení nad původní hladinou řeky bylo přibližně 15–20 m. Tato plošina je vymezena a chráněna příkrými skalními srázy, které dotvářejí podobu ‚amfiteátru‘ otevřeného k jihu, což mohlo představovat klimatickou oázu v klimatu pozdního glaciálu. Přímo nad plošinou je prameniště… V současné době je lokalita většinou zatopena, hladina vody však kolísá v rozmezí několika metrů.“
Lokalitu objevil roku 2000 J. Lysák, který také publikoval první nálezy. Další v tom pokračovali a od roku 2011 je soustavně sledovaná, výzkum vede Petr Škrdla z Archeologického ústavu AV ČŘ v Brně. (Více viz Škrdla et al.: Neobvykle situovaná polykulturní lokalita Mohleno-Plevovce… Acta Mus. Moraviae, Sci. soc. XCVII: 2, 209–223, 2012.)
Na jedné straně tedy kolísání hladiny dávné artefakty odkrylo, na druhé straně je ovšem ohrožuje a také značně ztěžuje jejich výzkum, ať už záchranný, tím spíše systematický.
Co se našlo z mladého paleolitu
„Poloha zvaná Plevovce byla pro své jedinečné umístění v krajině výhodná pro sídlení v několika obdobích pravěku, následkem čehož zde vznikla polykulturní lokalita.“ Teď se zaměříme na kamenné struktury z doby mladého paleolitu, neboť to je pozoruhodnost.
Dokumentace 1. kamenné struktury. Kredit: Stránky výzkumu. Public domain.
|
První objevená kamenná struktura (A). Kredit: Stránky výzkumu. Public domain.
|
Důvodem jejich vytvoření bylo nejspíš to, že v glaciálním období permafrost v létě tál a vznikalo zde značné bahno. Nastlat si něco rovnou do důkladné vrstvy bláta, někdy vazkého a mazlavého, jindy řídkého až úplně tekutého, není tak úplně nejlepší. Taky je příjemnější sedět na kameni než v takovém marastu, zvlášť když se pod ním skrývá ledová zmrzlá půda. Třeba si na ty kameny položit pár nějakých dřev a větví.
Kamenných podlážek chýší zde bylo odkryto několik (nejméně 4 domy, možná 6, případně i teráska k sezení), v různém stavu narušení, v současné době hlavně rozplavováním. Nejspíš tu jsou ještě další. Domy velké přibližně 3 metry byly uspořádané do půlkruhu. Tyto zbytky kamenných podlah patří k nejstarším lidským stavbám ve střední Evropě.
„Povrchovým průzkumem rozplavovaných sedimentů byla získána kolekce 192 paleolitických artefaktů. V surovinovém spektru dominuje eratický silicit. Doplňkově se vyskytly i další suroviny, a to krystalický i valounkový křišťál.“ Nepříliš kvalitní křišťál se dá povrchově najít 1 až 2 km směrem k Mohelnu, nejspíš hydrotermálního původu.
Po značném úsilí se paleolitická industrie našla také v původním umístění, nejen rozplavená po okolí. Zvláště důležitý byl nález uhlíků, který umožnil radiokarbonovou dataci. Pod jedním z větších kamenů se našla nerozplavená hrouda „humózního sedimentu, která makroskopicky obsahovala uhlíky, zlomky osteologického materiálu a drobné odštěpky kamenné industrie, z osteologického materiálu zuby koně, soba, lišky polární a hryzce“.
Uhlíky pocházejí z doby před 19 až 20 tisíci lety (BP), podle kalibrované radiouhlíkové datace. „Datum tak spadá do samého závěru LGM (posledního ledového maxima), tj. do období, kdy došlo ke zlomu a skandinávský ledovec začal pomalu ustupovat.“
Celkem se tu našly tisíce typicky paleolitických předmětů, převážně hrotů a čepelí. Stávala zde sezónně využívaná osada, pravidelně využívaná, nikoli pouze náhodný tábor.
Další kamenná struktura. Kredit: Stránky výzkumu. Public domain.
|
Tahle kamenná struktura je moc nízko. Kredit: Stránky výzkumu. Public domain.
|
„Důležitým aspektem pro pochopení osídlení Mohelna-Plevovců v různých obdobích pravěku je otázka pronikání lidí do Vysočiny za účelem exploatace kamenných surovin. Z tohoto pohledu se zajímavými jeví křišťál, amfibolit nebo křemičité zvětraliny.“
Kontexty
Archeologické rozhledy LXVI–2014 zařazují nálezy z Plevovců mezi kultury epigravettienu. Ten byl definován jako období následující po gravettienu a zahrnuje poměrně nehomogenní skupinu industrií. Jde tedy o období zhruba o 5 až 10 tisíc let mladší (pozdější) než například doba vytvoření slavné Věstonické venuše. Toto osídlení spadá „do samého závěru posledního glaciálního maxima a představuje ojedinělý doklad rekolonizace střední Evropy z refugia v okolí Černého moře“.
Nutno připomenout, že trvale obývané vesnice (někde i města) považujeme za neolitickou inovaci, kdy usedlý život souvisí s domestikací plodin a rozvojem řemesel. Je ovšem na místě všímat si jakéhosi ostrůvkovitého předjímání neolitu už dříve, nejvýrazněji v levantském prostoru, tam zvláště pokud jde o zemědělství. A v jihovýchodní Malé Asii nakonec v 10. tisíciletí před n. l. postavili dokonce megalitické kultovní centrum (Göbekli Tepe). V témže prostoru se najde i před-neolitická keramika, zatímco leckde jinde rozdělujeme neolit na před-keramický a keramický. Nejstarší známou keramiku máme ovšem u nás, paleolitickou, viz Věstonická venuše a řada menších plastik z období gravettienu, konkrétněji z pavlovienu. (Označení pavlovien se netýká pouze nálezů z okolí Pavlovic.) Kamenné podlážky v Plevovcích nejsou takto světově unikátní, nicméně patří k pozoruhodnostem mladého paleolitu ve střední Evropě.
Zač je toho loket v bahně
Prvním problémem je rytmus změn hladiny, určený energetickou situací. V noci se na noční proud čerpá voda do větší horní přehrady, která funguje jako veliký akumulátor. K nejnižší hladině časně ráno je na Plevovce nutno vyrazit už hluboko před svítáním, nebo radši přespat na místě, což nemusí být prosté, a přivstat si. Není ovšem jisté, zda voda bude dostatečně nízko. S energetickou špičkou začne voda stoupat, až v průběhu děje se ukáže, jak rychle a kam až.
Odvodňování výkopu časně zrána. Kredit: Stránky výzkumu. Public domain.
|
Než se voda vrátí. Kredit: Stránky výzkumu. Public domain.
|
Za úsvitu je potřeba obhlédnout, co voda vyplavila, a hlavně vybrat vodu z výkopů. Časem si k tomu obstarali čerpadlo. Měli tam i dřevěnou kůlnu na nouzové nocování, ale nějak se zabahnila. Nutno spěchat, než voda zase stoupne. Někdy je možné využít odstávky při nízkém stavu vody. Ty se samozřejmě nedělají kvůli archeologům, ale dávají se jim vědět.
Rozblácený terén je velice náročný. Prý dobře simuluje poměry, jaké tady vládly v glaciálu, tehdy ovšem díky permafrostu. Bláto všude, někde řídké, někde husté, jílovitý základ zajistí důkladnou patlavost a hloubku. Naštěstí teď pod ním není led. Drtivé většině nálezů blátivost nevadí, stejně se pak musí někde přeplavovat přes síto.
Jak jsem se k tomu přichomýtnul
O paleolitu mám jen laické povědomí typu lovci a sběrači, pazourek, Věstonická venuše. Zajímá mě spíše v kontextu vývoje nejstaršího výtvarného zobrazování, ke konci taky kvůli obsidiánu (ten se pak mocně uplatnil v egejském neolitu a v kultuře Kyklad rané doby bronzové). Pan Petr Škrdla mě neoslovil jako znalce, nýbrž jako pamětníka. Samozřejmě ne paleolitu, nýbrž stavu údolí před jeho zatopením přehradou. Našel totiž na webu fotky z nedalekého Skryjského mlýna, kde jsem vyrůstal.
Skryjský mlýn a říční údolí roku 1967. Pohled z vyhlídky nad skálou skoro naproti mlýnu, tedy z mohelenské strany. Lokalita Plevovce se skrývá v zatáčce u pravého horního okraje snímku. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
|
Říční údolí nad zatopeným Skryjským mlýnem roku 2015. Pohled z téhož místa, jen mířený víc vpravo, proti proudu a na mohelenskou stranu. Plevovce se trochu skrývají v zálivu uprostřed obrázku Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
|
Moc platný jsem mu nebyl. Místo nálezu je totiž na druhé straně řeky, kam jsem v dětském věku nechodil zase tak často, navíc to tam bylo špatně prostupné a byli tam hadi. Mohl jsem jen potvrdit, že dál to nebylo schůdné, ale že asi sto metrů vedle byla (a je) lesní cesta, která se napojuje na cestu z Kramolína do Mohelna. Taky to, že říční údolí je zde po březích obecně špatně prostupné, s obcházením skalek až docela vysokých skal vrchem, tehdy také při nízkém stavu vody s občasným broděním, ale u některých skal byly hluboké tůně.
Předpokládal, že pruhy lokáních nánosů se sice mění, ale že celkový charakter říčního údolí se za těch pár desítek tisíc let zase tak moc nezměnil, tedy krom podstatně chladnějšího počasí v onom období. Někde tady prý mohl být přirozený brod, vedoucí do schůdné krajiny. Můj tip byl, že o půl km po proudu, v místech, kde býval náš splav, spíš kousíček pod ním. (Dnes se název skryjský mlýn přenesl na jakousi technickou budovu, skutečný mlýn stál o stovky metru proti proudu, ale to místo je pod vodou, navíc byla v tomto úseku „našeho“ břehu krajina k nepoznání proměněna obří těžbou stavebního materiálu.) Nakonec jsem mu doporučil pár jmen písmáků z 50. letech 20. století, v Mohelně a Velkém Meziříčí, jejichž potomci by možná mohli mít nějaké nasbírané předměty nebo aspoň fotografie, pokud to už nedali do muzea v Mohelnu.
##seznam_reklama##
Při našem povídání se Petr Škrdla ukázal jako vědec naprosto a nezištně zapálený pro své zkoumání. Velkoryse mi nabídnul, abych si ze Stránek výzkumu vybral nějaké fotky do tohoto článku, v rubrice Novinky jich tam nabízí habaděj. Takže moc děkuju.
Nehodlám příliš fušovat tak daleko (ve vzdálenosti, čase i oboru) od oblasti mého hlavního zájmu, proto spíše odkazuji na Stránky výzkumu, včetně stručné leč velice pohledné a přehledné prezentace z 8/IX 2021 v rubrice Publikace. Snad jsem to moc nepomršil.
Literatura:
Stránky výzkumu, se soupisem publikací.
Video z akce https://www.youtube.com/watch?v=fxPz_4rqzKA.
Prezentace Mohelno - Plevovce, Stone structure D.
Muzeum Mohelenska: Fotografie vybraných nálezů z okolí Mohelna.
Městys Mohelno na české Wikipedii.
Kategorie fotek Skryjský mlýn na Wikimedia Commons.