Velký mozek se sice s oblibou přeceňuje, ale z evolučního pohledu je to bezesporu výhoda. Stále není úplně jasné, proč ho vlastně máme, ale na splétání přediva sociálních vztahů, se vším tím lhaním, manipulováním, přemlouváním a namlouváním, je očividně skvělý. Jak se ale říká, každá legrace něco stojí. Podle nového výzkumu má náš sexy mozek mnohem větší sklon k poškození a rozkladu během stárnutí.
Se svými kolegy to zjistil neurovědec Sam Vickery z německé Heinrich-Heine-Universität Düsseldorf. Překotný vývoj mozkové kapacity, k němuž došlo v posledních milionech let, a na který jsme tak pyšní, učinil šedou hmotu lidského mozku, tedy především mozkovou kůru, která je prošpikovaná neurony, velmi náchylnou k projevům stáří.
Vickeryho tým analyzoval skeny magnetické rezonance od různě starých 189 šimpanzů a 480 lidí, u nichž zmapoval a porovnal šedou hmotu mozkovou. Následně je pak ještě porovnal s paviány anubi a makaky rhesus. Vědci neobjevili žádný vztah mezi větším mozkem šimpanzů oproti menšímu mozku makaků a projevy stárnutí. Dokonce zjistili, že se zdraví mozku šimpanzů stárnutím spíše zlepšuje.
Vickery a spol. jsou přesvědčeni, že viníkem rozsáhlých problémů našeho mozku během stárnutí je prudké zvětšení mozkové kůry, k němuž došlo v porovnání se šimpanzi. Jde přitom především o prefrontální kůru, která představuje asi 29 procent mozkové kůry. Je to centrum vyšších kognitivních funkcí, jako analyzování informací, plánování, rozhodování, nových nápadů nebo jazyka.
Prefrontální kůra je u šimpanzů rovněž větší než u paviánů a makaků, ale spíše proporčně, vzhledem k celkové velikosti mozku. Šimpanzi ji používají většinou pro zpracování smyslových informací a pro pohyby. Podle Vickeryho a spol. je také důvodem, proč jsou šimpanzi oproti zmíněným druhům také zručnější ve využívání nástrojů.
Pokud jde o nás lidi, prefrontální kůra je jednou z prvních oblastí, která je postižená neblahými změnami během stárnutí. Takže, jak je vidět, nejmladší oblasti mozku odcházejí při neurodegenerativních změnách jako první. Rovněž si nelze nevšimnout, že v prefrontální kůře se neurony vyskytují v nižší hustotě, což může přispívat ke zranitelnosti této tkáně.
Nutno přiznat, že i u šimpanzů dochází ve vysokém věku k jistému úbytku šedé mozkové kůry, děje se to ale v mnohem menším rozsahu než u lidí. Badatelé své výsledky hodnotí střízlivě a připouštějí, že určitý vliv na výsledky mohlo mít, že většina studovaných šimpanzů byly samice. Další výzkum s více vyváženým poměrem pohlaví by měl napovědět víc.
##seznam_reklama##
Nicméně pokud jsou Vickery a spol. na správné stopě, opět by se potvrdilo, že za naše do očí bijící zdravotní hendikepy, jako je třeba mizerná imunita vzhledem k hojnému výskytu nádorů, může do značné míry náš evoluční úspěch a s ním spojený překotný vývoj, který příliš nebral ohledy na fungování našeho těla. Naštěstí ale máme sexy mozek, díky němuž bychom mohli tyto problému časem vystopovat a pokusit se o nápravu, i když to nebude procházka růžovým sadem.
Video: Unlocking the Power of Your Brain: The Prefrontal Cortex Explained
Literatura